25 Cdo 1016/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Marty Škárové v právní věci
žalobce L. Č. r., s. p., proti žalované S. F. a. s., zastoupené advokátem, o
167.271,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod
sp. zn. 12 C 17/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 22. října 2003, č. j. 11 Co 404/2003-168, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i
vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalovaná (resp. její právní předchůdci) v
době od 1. 1. 1991 do 31. 1. 1992 v souvislosti se svou podnikatelskou činností
exhalovala látky toxicky působící na lesní porosty a lesní půdu a v důsledku
působení těchto emisí vznikla škoda na lesních porostech na území ČR. Soud
dovodil objektivní odpovědnost žalované za poškození lesního fondu podle
ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích, ve vazbě na ustanovení
§ 420a odst. 1, 3 obč. zák. Příčinnou souvislost mezi emisí škodlivin žalovanou
a škodami u jednotlivých lesních závodů žalobce, měl za doloženou na základě
stanovení podílu emisních vlivů jednotlivých zdrojů emisí u žalované. Výstupy
ze standardního Gaussova matematického modelu zpracovaného RNDr. Pavlem Hadašem
stanovily podíl jednotlivých emisních zdrojů na exhalačních škodách na území L.
s. s. M. v roce 1991. Příčinná souvislost byla určena pro nejběžnější látku
znečišťující ovzduší v daném období, tj. oxid siřičitý; podíl žalované na
exhalačních škodách na lesních závodech v roce 1991 byl podle výpisu RNDr. H.
ve výši 167.271,- Kč a s tímto závěrem se ve znaleckém posudku ztotožnil též
Dr. Ing. J. V., soudem ustanovený znalec pro základní obor zemědělství, odvětví
výroba rostlinná se specializací na odhadování škod způsobených průmyslovými
exhalacemi na zemědělské výrobě, pro základní obor čistota ovzduší a pro
základní obor ochrana přírody, ustanovený soudem v tomto řízení. Podle soudu
byl tak dostatečně prokázán vznik škody i její výše, zatímco žalovaná se naopak
odpovědnosti za škodu nezprostila, když neprokázala, že by škoda byla způsobena
neodvratitelnou událostí, nemající původ v provozu, anebo vlastním jednáním
poškozeného - žalobce.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 10. 2003, č. j.
11 Co 404/2003-168, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že soud prvního stupně správně dospěl k
závěru o odpovědnosti za škodu na straně žalované, která vypouštěla škodlivé
emise do ovzduší (ostatně ani ona sama nezpochybnila, že v určité míře tak
činila). Důvody pro zproštění odpovědnosti tvrzeny nebyly a ani z obsahu spisu
nevyplývají. Výši podílu žalované na celkové škodě soud prvního stupně správně
zjistil z výpočtu RNDr. H., ustanovený znalec Dr. Ing. V. s metodou výpočtu
podílů jednotlivých škůdců souhlasil, výpočet považoval za správný a činnost
žalobce vedoucí k odstranění škod za odpovídající. Ze skutečností zjištěných
před soudem prvního stupně pak nelze dospět ani k závěru, že by nárok žalobce
byl ve smyslu ustanovení § 100 a § 106 obč. zák. promlčen. Konečně podle
odvolacího soudu s ohledem na charakter vzniku škody bylo na místě postupovat
podle ustanovení § 438 odst. 2 obč. zák., tedy zavázat každého škůdce podle
jeho poměru na celkovém znečištění, a proto soud prvního stupně postupoval i v
tomto směru správně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítá, že soud prvního stupně ani
odvolací soud neposuzovaly věc podle příslušných ustanovení občanského
zákoníku, neboť nezohlednily skutečnost, že žalobce neprokázal výši škody,
která by měla být představována rozdílem mezi hodnotou lesního porostu na
začátku období, za něž je požadována náhrada škody, a hodnotou lesního porostu
na konci tohoto období, tedy jako skutečně zjištěná újma na jeho majetku.
Žalobce oproti tomu použil matematický model vycházející z množství exhalací
podle druhu a množství paliva nakoupeného žalovanou a výši škody vypočetl podle
rozptylové studie, která určila celkovou údajnou škodu v ČR, jenž žalobce
poměrně - podle výše náhrad z exhalací - rozpočítal na jednotlivé exhalující
organizace. Žalovaná vytýká soudům obou stupňů, že rozhodovaly pouze na základě
tvrzení žalobce, nikoli doložených a provedených důkazů o výši škody, která
měla být způsobena žalovanou; o škodě a její výši přitom nemůže být soudem
rozhodováno na základě rozptylové studie a matematického modelu výpočtu výše
škody, které nejsou součástí právního řádu ČR; jiným způsobem přitom žalobce
výši způsobené škody neprokázal. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího
soudu byl zrušen spolu s rozsudkem soudu prvního stupně, a aby věc byla vrácena
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce namítl, že výhrady dovolatelky proti správnosti údajů, s nimiž
pracuje rozptylová studie a znalecký posudek, nesměřují proti správnosti
právního posouzení věci, ale jedná se o námitku týkající se zjišťování
skutkového stavu věci. Žalobce se ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu a
navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem
řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení
rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž by mu předcházelo zrušující
usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle
§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení
přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména
posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání
neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost
dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání
nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí
odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolatelka nezpochybňuje základ uplatněného nároku, totiž závěr odvolacího
soudu, že žalobce je správcem lesních pozemků státu a že lesní porosty na nich
jsou trvale poškozovány škodlivinami vypouštěnými do ovzduší, přičemž žalovanou
vyprodukované exhalace v předmětném období jsou ve vztahu příčinné souvislosti
ke škodě vzniklé na těchto porostech. Spornou otázkou zůstává pouze to, v
jakém rozsahu se provoz zařízení žalované a jeho škodlivý vliv na okolí podílí
na výsledné škodě, tedy které konkrétní porosty, do jaké míry a v jakém rozsahu
jsou působením jí vyprodukovaných exhalací postiženy. Jde tudíž o posouzení
rozsahu škody, a tedy především vyčíslení její výše, nikoliv o otázku samotných
podmínek odpovědnosti za škodu.
Z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí především s tím,
jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci, a tvrdí, že z
provedených důkazů skutkový stav ohledně výše škody nebyl zjištěn správně ani
úplně. Jejímu názoru, že soudy neprovedly žádný důkaz, jímž by byla výše škody
prokázána, nelze přisvědčit, neboť skutková zjištění v tomto směru čerpaly
soudy obou stupňů ze znaleckého posudku Dr. Ing. V., vypracovaného a jako důkaz
provedeného v řízení. Znalcem použitá metoda opírající se o rozptylovou studii
a tzv. Gaussův matematický model výpočtu škody je přitom standardním řešením
odpovídajícím tomu, že k poškozování lesních porostů imisemi dochází již mnoho
let dlouhodobou činností velkého počtu zdrojů exhalací a že rozptylování
škodlivin do lesních porostů ovlivňuje celá řada faktorů, které se promítají do
intenzity a rozložení výsledného působení škodlivin. Zároveň nelze za událost,
z níž škoda opakovaným poškozováním lesních porostů exhalacemi vznikla,
považovat každodenní působení exhalací na lesní porosty, nýbrž výsledek tohoto
působení, který se v určitém časovém úseku projevil. Proto se rozsah škod
určoval - v souladu s Pokyny MLVH ČSR pro výpočet náhrad za poškozování lesů ze
dne 4. 6. 1986, uveřejněné ve Věstníku MLVH ČSR dne 1. 7. 1986 – za období
jednoho kalendářního roku; stejnou úpravu v tomto směru ostatně obsahují i
pozdější právní předpisy o výpočtu náhrad za poškozování lesů, a to vyhláška č.
81/1996 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na produkčních
funkcích lesa, a vyhláška č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo
škody způsobené na lesích.
Z uvedeného je zřejmé, že popsaný způsob zjištění výše škody vzhledem k
současné úrovni vědeckých poznatků o působení exhalací na lesní porosty a
technických možností jejich vyčíslení je nutno považovat za způsob dosud
nejpřesnější, který splňuje požadavky na zjištění výše škody ve smyslu
ustanovení § 442 odst. 1 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne
28. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 325/2002, publikovaný pod č. 46 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, a rozsudek téhož soudu ze dne 19. 12.
2001, sp. zn. 25 Cdo 62/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 13,
pod C 924). Neexistuje-li prozatím metoda, pomocí níž by bylo možno zcela
přesně určit výši škody na lesních porostech na jednotlivých územích ve vztahu
k jednotlivým zdrojům znečištění, je výpočet opírající se o rozptylovou studii
a Gaussův matematický model plně dostačujícím podkladem pro závěr o výši škody
(srov. ustanovení § 136 o.s.ř.). Z tohoto pohledu je přístup odvolacího soudu k
určení výše škody v souladu s ustálenou judikaturou a jeho rozhodnutí nelze
považovat za rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) odst. 3 o.s.ř. Jestliže pak dovolatelka nesouhlasí s
hodnocením důkazu znaleckým posudkem ani s tím, jakou váhu mu soudy přiložily,
napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění; námitka, že
rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle
obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení
§ 241a odst. 3 o.s.ř.), však přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.
1 písm. c) o.s.ř. založit nemůže.
Ze všech těchto důvodů vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí
odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první
a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3
o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu
nákladů dovolacího řízení právo a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2005
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu