25 Cdo 1024/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra, v právní věci
žalobce JUDr. P. P., advokáta, správce konkursní podstaty úpadce B. F., proti
žalované České republice – Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, o
617.338,19 Kč, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 9 C 3702/2001, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20.
února 2003, č. j. 9 Co 591/2002-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zamítl žalobu na zaplacení 617.338,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vyšel ze zjištění, že žalobce jako správce konkursní podstaty úpadce uzavřel
dne 9. 2. 2000 (ve znění dodatku ze dne 18. 2. 2000) se společností P. & J. R.
s. r. o. kupní smlouvu na prodej nemovitostí úpadce, v níž strany sjednaly
povinnost kupujícího zaplatit část kupní ceny až poté, co budou z listu
vlastnictví vymazány jakékoli právní závady týkající se prodávaných
nemovitostí. Na návrh JUDr. E. K., správkyně konkursní podstaty úpadce V.-P.,
učinil Katastrální úřad v M. na tomto listu vlastnictví poznámku o tom, že byla
ke Krajskému obchodnímu soudu v P. podána žaloba o určení neplatnosti předmětné
kupní smlouvy; správnost tohoto postupu byla následně vyslovena rozhodnutím
téhož úřadu ze dne 28. 11. 2000. K odvolání žalobce Zeměměřický a katastrální
inspektorát v L. rozhodnutím ze dne 12. 2. 2001, zrušil shora uvedené
rozhodnutí Katastrálního úřadu v M. Soud prvního stupně za použití zákona č.
82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní
rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dospěl k
závěru, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi postupem státu a
vznikem škody, spočívající podle žaloby v tom, že žalobce po dobu existence
nesprávně zapsané poznámky nemohl inkasovat část kupní ceny, která byla uložena
na termínovaném účtu a za toto období se zúročila částkou 617.338,- Kč.
Ujednání v kupní smlouvě, podle kterého byl žalobce oprávněn čerpat zbytek
kupní ceny až po odstranění všech právních závad z katastru nemovitostí,
považoval soud za vnitřní smluvní ujednání účastníků smlouvy, přičemž poznámka
podle § 9 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných
věcných práv k nemovitostem, není právní závadou znamenající nemožnost nakládat
s nemovitostmi, nýbrž má toliko informativní charakter (byť je soud toho
názoru, že důvod pro vložení poznámky dán nebyl).
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 2. 2003,
č. j. 9 Co 591/2002-42, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními a
právními závěry soudu prvního stupně a doplnil, že poznámka slouží jen k
signalizaci skutečností, které se týkají smluvní volnosti nositele oprávnění
zapsaného v katastru nemovitostí, a vlastníka věci neomezuje v nakládání s ní
či v plnění podle ujednání stran v kupní smlouvě; proto mezi zápisem poznámky
do listu vlastnictví o tom, že je zahájeno řízení o určení neplatnosti kupní
smlouvy, a tvrzenou škodou není dán vztah příčinné souvislosti.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž namítá, že soudy obou
stupňů chybně zhodnotily skutečnost, že škoda a postup státu nemá příčinnou
souvislost. Má za to, že příčinná souvislost je dána a byla v řízení prokázána,
neboť „stát ve svém postupu způsobil zřejmý omyl“, a i když měl Katastrální
úřad v M. od žalobce k dispozici metodický pokyn nadřízeného orgánu, nevěnoval
mu i přes několikeré upozornění žalobce pozornost. Je možné, že zaměstnanec
provádějící předmětnou poznámku tak činil na nátlak JUDr. E. K., jednající jako
správkyně konkursní podstaty v konkursu, který se s konkursem žalobce prolíná.
Dovolatel je přesvědčen, že vztah příčinné souvislosti je prokázán jednak jeho
dopisy, jednak samotnou kupní smlouvou. Navrhuje proto, aby dovolací soud
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu odvolacímu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem
řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení
rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl
rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž mu předcházelo zrušující usnesení
odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle § 237
odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen
tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení
správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují)
a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po
právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolací soud je přitom povinen vycházet ze skutkových zjištění a skutkových
závěrů, na něž odvolací soud aplikoval právo. Z vylíčení důvodů dovolání v dané
věci ovšem vyplývá, že dovolatel nesouhlasí právě s tím, jak odvolací soud
zjistil skutkový stav; tvrdí totiž, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl
zjištěn správně v otázce příčinné souvislosti mezi postupem Katastrálního úřadu
v M. a vznikem škody, vyčíslené jako zúročená část kupní ceny za období od 9.
2. 2000 (ode dne účinnosti kupní smlouvy) do 22. 2. 2001 (kdy nabylo právní
moci rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v L., kterým bylo
zrušeno napadené rozhodnutí Katastrálního úřadu v M.). Nesouhlasí s tím, že
odvolací soud (i soud prvního stupně) neshledal příčinnou souvislost mezi
provedením zápisu poznámky do listu vlastnictví o tom, že je zahájeno řízení o
určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy, a vznikem škody na straně žalobce.
Otázka existence vztahu příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím nebo
nesprávným úředním postupem a vznikem škody je však otázkou skutkovou nikoli
právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21
Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 14, pod C 1025);
právním posouzením je vytyčení skutečností, mezi nimiž je vztah příčinné
souvislosti zjišťován. V tomto směru dovolatel námitky nevznáší a v podstatě
namítá, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá
podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov.
ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.), aniž by formuloval právní otázku, která má
zásadní význam jak pro rozhodnutí v této věci, tak pro rozhodovací činnost
soudů vůbec. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. tak být
založena nemůže.
Kromě toho nelze přehlédnout, že předmětná poznámka byla do katastru zapsána až
po uzavření kupní smlouvy, a to v reakci na následné zahájení soudního řízení o
neplatnost této kupní smlouvy, nejde tedy o takovou právní závadu, na kterou
mohlo dopadat ujednání účastníků kupní smlouvy a kterou by byl prodávající
schopen odstranit, jak se ve smlouvě zavázal ve vztahu k dosud existujícím
závadám. Pozdržení platby kupní ceny bylo sice existencí poznámky ovlivněno,
nicméně bezprostřední příčinou opožděné platby byl právě výklad smluvního
ujednání mezi účastníky kupní smlouvy a okolnost, že platnost smlouvy byla
zpochybněna v soudním řízení třetí osobou, nikoliv poznámkou samotnou.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší
soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c)
o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť
žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů
právo, zatímco žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2008