25 Cdo 1036/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobkyně P. S., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1/ K. s. a ú. s. K. k.,
příspěvkové organizaci, 2/ České republice - Ministerstvu dopravy a spojů, se
sídlem v Praze 1, Nábřeží Ludvíka Svobody 12/22, o 46.908,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C
314/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19.
listopadu 2001, č. j. 14 Co 571/2001 - 182,takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2001, č. j. 14 Co
571/2001 - 182, s e
z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným
uplatněný nárok na náhradu škody za poškození automobilu žalobkyně tov. zn.
Mazda 323 F, SPZ KVJ 59-59, k němuž došlo dne 25. 3. 1997, když její syn S. N.,
který auto řídil, vjel levými koly na silnici ve směru O. – K. do otevřené
kanalizační šachtice poté, kdy před ním projíždějící nákladní automobil koly
nadzvedl poklop kanálu umístěného uprostřed komunikace; uvolněný poklop narazil
na pravé zadní kolo vozidla žalobkyně, celé auto zespodu odřel, došlo k
proražení gumy, k prasknutí nárazníku a poškození ramene. Ze záznamu o malé
dopravní nehodě pořízeného Policií ČR, dopravním inspektorátem v K. vyplývá, že
nebylo zjištěno zavinění řidiče na této dopravní nehodě, nýbrž že k ní došlo v
důsledku technické závady na komunikaci; věc proto byla orgány policie
odložena. Okresní soud dovodil, že druhá žalovaná není ve sporu pasivně
legitimována, neboť vlastníkem silnic včetně jejich součástí a příslušenství je
stát, který k jejich výkonu zřídil zřizovací listinou právní předchůdkyni první
žalované. Ohledně této původně první žalované, jejíž odpovědnost posuzoval
podle zák. č. 55/1984 Sb. (úplné znění zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních
komunikacích, ve znění pozdějších předpisů), dospěl na základě dokazování -
zejména posudku znalce J. V., předloženého Č. p., a. s., vedlejším účastníkem
- k závěru, že za škodu vzniklou žalobkyni neodpovídá, neboť prokázala, že
nebylo v jejích možnostech na vzniklou závadu ve sjízdnosti předepsaným
způsobem upozornit.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. 12. 2000, č. j.
14 Co 538/2000 - 117, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k druhé žalované
potvrdil, ve vztahu k první žalované jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k
dalšímu řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhou
žalovanou. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že druhá
žalovaná není ve věci pasivně legitimována, neboť za škody vzniklé uživatelům
dálnic, silnic a místních komunikací odpovídají podle § 9a odst. 2 zákona č.
135/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, správci těchto komunikací.
Okresnímu soudu vytkl, že při provádění důkazů posudky předloženými účastníky
řízení nepostupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního
řádu, když tyto listinné důkazy hodnotil jako znalecké posudky. Uložil mu, aby
v dalším řízení nejprve posoudil, zda uvolnění příklopu kanálu je závadou ve
sjízdnosti ve smyslu § 12 odst. 2 vyhl. č. 35/1984 Sb., či zda jde spíše o
dopravně technický stav silnice. Pokud dojde k závěru, že ke škodě došlo v
důsledku závady ve sjízdnosti, je třeba se zabývat otázkou, zda právní
předchůdkyně první žalované jako správkyně předmětné komunikace prokázala, že
nebylo v mezích možností závadu odstranit ani na ni předepsaným způsobem
upozornit. Dále jej zavázal tím, aby odpovědnost právní předchůdkyně první
žalované zkoumal i z hlediska ust. § 420 obč. zák.
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 5. 2001, č. j. 16 C
314/97 - 140, byla žaloba proti právní předchůdkyni první žalované zamítnuta a
bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel z důkazů
provedených v původním řízení a řízení dále doplnil výslechem svědka J. V.,
znalce z oboru stavebnictví, odvětví stavby inženýrské se specializací na
kanalizace a objekty související, který na objednávku pojišťovny vypracoval
znalecký posudek na kanalizační zařízení situované v komunikaci silnice I/6 v
K., z jehož výpovědi zjistil, že uvedené technické zařízení umístěné v pravém
jízdním pruhu silnice ve směru O., S. v jízdní dráze levých kol motorových
vozidel slouží k odvádění dešťových odpadních vod z povrchu komunikace a k
odvodu spodních drenážních vod do vodoteče Ohře. Provedenou revizí na místě
samém za účasti zástupce prvního žalovaného svědek zjistil, že jízdou po
komunikaci může po přejetí těžkého nákladního dopravního prostředku s více
nápravami dojít k vyhození litinového kanalizačního poklopu z rámu, jestliže
tento poklop nedosedá na rám tak, aby se neviklal; problém s těmito poklopy
existuje již řadu let. Podle ČSN 756101 (EN 752-7) je povinností provozovatele
sítě mít provozní řád a 1- 2x ročně provádět prohlídky zmíněných poklopů z
hlediska jejich opotřebení. Okolnost, že u poklopů na vstupní kanalizační
šachty může vlivem silničního provozu a nízké kvality materiálu (litiny)
docházet ke zvyšování velikosti viklání a tím i následně může v některých
případech dojít k ohrožení bezpečnosti provozu na komunikaci, byla potvrzena
zprávou Technického a zkušebního ústavu stavebního v P., pobočka v P. Z výňatku
knihy zjištěných závad soud dále zjistil, že v období od 3. 1. 1997 do 20. 5.
1997 provedla právní předchůdkyně první žalované na silnici I/6 na trase O. V.
– K. – H. celkem 21 kontrol, při nichž závada poklopů kanalizačních šachtic
nebyla zjištěna. Okresní soud příčinu poškození automobilu žalobkyně (vyhození
poklopu kanalizační šachtice z rámu) posoudil jako závadu ve sjízdnosti ve
smyslu
§ 12 odst. 2 vyhl. č. 35/1984 Sb. a dovodil, že právní předchůdkyně první
žalované nemohla tuto závadu běžnou kontrolou stavu vozovky včas zjistit a před
vznikem škody žalobkyni ji odstranit a že se jí rovněž podařilo prokázat, že
nebylo v jejích možnostech na ni předepsaným způsobem upozornit, neboť ani při
splnění své povinnosti, která pro ni vyplývala ze zřizovací listiny ve směru
zabezpečení prohlídek silnic, jejich údržby a oprav s cílem odstranit závady ve
sjízdnosti nemohla v okamžiku vzniku této závady o ní vědět. Soud neshledal
odpovědnost první žalované za škodu vzniklou žalobkyni ani podle § 420 obč.
zák., neboť nebylo prokázáno porušení právní povinnosti z její strany.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 11. 2001, č. j.
14 Co 571/2001 - 182, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových
zjištění okresního soudu a na rozdíl od něj dovodil, že za stavu, kdy
kanalizační šachtice byla osazena poklopem z nekvalitního materiálu, nejednalo
se o závadu ve sjízdnosti, nýbrž o dopravně technický stav silnice, neboť ten
je dán i umístěním kanalizační šachtice ve vozovce. Dospěl proto k závěru, že
právní předchůdkyně první žalované za škodu vzniklou žalobkyni ve smyslu § 9a
odst. 1 zák. č. 135/1961 Sb. neodpovídá. V odůvodnění svého rozhodnutí dále
uvedl, že i kdyby se jednalo o závadu ve sjízdnosti, nebyla by odpovědnost
právní předchůdkyně první žalované za škodu dána, neboť prokázala, že nebylo v
mezích možnosti tuto závadu odstranit ani na ni předepsaným způsobem upozornit.
Jednalo se o nahodilou událost, neboť do té doby nebyl znám žádný případ
vyskočení litinového poklopu z rámu po projetí vozidla, jak z provedených
důkazů vyplynulo, a v řízení nebylo ani prokázáno, že by právní předchůdkyně
první žalované měla vědomost o nevhodnosti litinových poklopů a že by jí bylo
známo, že během provozu dochází k jejich rozviklání. V úvahu rovněž nepřichází
ani její odpovědnost podle § 420 obč. zák., protože nebylo prokázáno, že
porušila právní povinnost ohledně údržby komunikace.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, v němž odvolacímu
soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že škoda na jejím automobilu nebyla
způsobena závadou ve sjízdnosti, nýbrž že má původ v dopravně technickém stavu
předmětné komunikace, v důsledku čehož právní předchůdkyně první žalované za
škodu ve smyslu ust. § 9a odst. 1 zák. č. 135/1961 Sb. neodpovídá. Dovolatelka
poukazuje na to, že výčet závad ve sjízdnosti uvedený v ust. § 12 odst. 2 vyhl.
č. 35/1984 Sb. je pouze demonstrativní, a že tudíž závadami ve sjízdnosti mohou
být i jiné než vyjmenované závady, tedy i závada spočívající ve vyskočení
litinového poklopu, neboť tuto překážku nemůže řidič vozidla předvídat a tedy
ani přizpůsobit rychlost vozidla. Za nesprávný považuje rovněž závěr krajského
soudu, že i kdyby se o závadu ve sjízdnosti jednalo, nebylo v možnostech právní
předchůdkyně první žalované na tuto závadu předepsaným způsobem upozornit.
Dovolatelka je přesvědčena o tom, že pokud by právní předchůdkyně první
žalované postupovala s patřičnou mírou opatrnosti předpokládanou příslušnými
právními předpisy, bylo v mezích jejích možností tuto závadu odstranit a tím
zabránit vzniku škody. Právní předchůdkyně první žalované sice prokázala
provádění pravidelných kontrol na předmětném úseku komunikace, avšak měla vědět
o tom, že poklopy nacházející se na vozovce jsou vyráběny z ne zcela kvalitního
materiálu a že tudíž mohou představovat zvýšené nebezpečí pro řidiče motorových
vozidel, pokud dojde k jejich opotřebení, jak to vyplývá ze zprávy Technického
a zkušebního ústavu stavebního v P. i z výpovědi svědka V., který tuto
skutečnost považuje za všeobecně známou. O závadu nepředvídatelnou se proto
jednat nemohlo a pokud by právní předchůdkyně první žalované prováděla kontroly
častěji, mohlo být opotřebení předmětného kanalizačního poklopu zjištěno a
mohla být provedena jeho výměna. Jestliže však právní předchůdkyně první
žalované nezjednala nápravu a vadné poklopy neodstranila, porušila tím
povinnost uloženou jí ust. § 9 zák. č. 55/1984 Sb. a za vzniklou škodu tudíž
odpovídá. Dále dovolatelka namítá, že i za předpokladu, že by se o závadu ve
sjízdnosti nejednalo, odpovídá právní předchůdkyně první žalované za škodu
podle obecných ustanovení občanského zákoníku, tedy zejména podle § 420 obč.
zák., neboť ke vzniku škody došlo porušením jejích právních povinností, když
jako správce komunikací je povinna je udržovat v řádném stavu a učinit vše pro
to, aby ke škodám nedošlo. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a
aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal a rozhodl podle
občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s
ustanoveními části dvanácté, hlavy I., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu
oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal napadený
rozsudek odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání
je v dané věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a že je
opodstatněné. Vzhledem k tomu, že pravomocným usnesením Okresního soudu v
Karlových Varech ze dne 8. 3. 2004, č. j. 16 C 314/97 - 216, bylo podle § 107
odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno na straně první
žalované s K. s. a ú. s. K. k., příspěvkovou organizací, jednal dovolací soud s
touto organizací jako s účastníkem tohoto řízení na straně první žalované.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z tohoto pohledu je v dané věci dovolání přípustné pro právní
otázky, které jsou uplatněny v dovolání a které odvolací soud vyřešil
nesprávně, tj. jednak k otázce, zda vyhozený poklop kanalizační šachtice, byť
by byl vyroben z ne zcela kvalitního materiálu, který se před nehodou nacházel
mimo rám v jízdní dráze motorových vozidel, je dopravně technickým stavem
silnice ve smyslu ust. § 12 odst. 1 vyhl. č. 35/1984 Sb. a dále k otázce
liberačních důvodů, z nichž se organizace silničního hospodaření může zprostit
odpovědnosti za škodu podle § 9a odst. 2 zák. č. 135/ 1961 Sb., o pozemních
komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav
nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně
vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 9a odst. 1 zákona č. 135/1961 Sb, o pozemních komunikacích (silniční
zákon), ve znění zákona č. 27/1984 Sb., zák.č. 425/1990 Sb., zák. č. 213/1993
Sb. a zák. č. 134/1994 Sb. uživatelé dálnic, silnic nebo místních komunikací
nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo
dopravně technického stavu dálnic, silnic nebo místních komunikací. Podle odst.
2 tohoto ustanovení správci dálnic, silnic nebo místních komunikací však
odpovídají za škody vzniklé uživatelům těchto komunikací, jejichž příčinou byly
závady ve sjízdnosti, ledaže prokáží, že nebylo v mezích možností tyto závady
odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit.
Sjízdností je takový stav uvedených komunikací, který umožňuje bezpečnou jízdu
motorových i nemotorových vozidel přizpůsobenou dopravně technickému stavu a
stavebnímu stavu těchto komunikací, povětrnostním podmínkám a dalším
okolnostem, které může řidič předvídat (§ 12 odst. 1 vyhl. č. 35/1984 Sb.,
kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění
vyhl. č. 425/1990 Sb.). Co se rozumí pod pojmem závady ve sjízdnosti, stanoví §
12 odst. 2 téže vyhlášky tak, že to jsou takové změny ve sjízdnosti těchto
komunikací, způsobené vnějšími vlivy, které nemůže řidič předvídat ani při
jízdě přizpůsobené stavebnímu stavu komunikace, povětrnostním podmínkám,
vlastnostem vozidla a nákladu, vlastním schopnostem a jiným zjevným okolnostem.
Dále je v tomto ustanovení pod písm. a) až c) příkladmo uvedeno, zejména které
skutečnosti jsou závadami ve sjízdnosti.
Stavebním stavem dálnice, silnice nebo místní komunikace se podle §
13 odst. 1 cit. vyhl. rozumí jejich kvalita, stupeň opotřebení a povrch,
podélné nebo příčné vlny, četné výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou,
únosnost vozovky, mostů a propustků a vybavení komunikace z hlediska
bezpečnosti dopravy (dopravní značky a zařízení, bezpečnostní a ochranná
zařízení apod.). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení dopravně technickým stavem
dálnice, silnice nebo místní komunikace se rozumí jejich technické znaky
(příčné uspořádání, příčný sklon a šířka vozovky, směrové oblouky, podélné
sklony a zakružovací poloměry nivelity, druh vozovky a podobně) a začlenění
komunikace do terénu (rozhled, nadmořská výška a podobně).
Předpoklady odpovědnosti ve smyslu § 9a odst. 1 silničního zákona jsou závady
ve sjízdnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi, a to bez ohledu na
zavinění (úmysl, nedbalost) správce komunikace či jeho zaměstnanců. Pokud jednu
z hlavních příčin vzniku škody lze podřadit pod pojem „závada ve sjízdnosti“ ve
smyslu § 12 odst. 2 cit. vyhlášky, je objektivní odpovědnost správce komunikace
založena a je na něm, zda prokáže, že nebylo v mezích možností tyto závady
odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit.
Rozhodnutí o odpovědnosti správce komunikace podle silničního zákona závisí
tedy především na zjištění stavu vozovky v době a v místě nehody a na posouzení
charakteru závad, které zapříčinily nehodu.
Odvolací soud dospěl v daném případě k závěru, že právní předchůdkyně první
žalované - tehdejší správkyně komunikace - neodpovídá podle silničního zákona
za škodu vzniklou žalobkyni z předmětné dopravní nehody vzhledem k tomu, že
závada, která byla její příčinou, vyplývá z dopravně technického stavu silnice
daného tím, že kanalizační šachtice je umístěna na vozovce v jízdní dráze
levých kol motorových vozidel a v době nehody byla osazena poklopem vyrobeným z
nekvalitního materiálu. S tímto závěrem se dovolací soud neztotožňuje.
Jestliže příčinou poškození automobilu žalobkyně byla skutečnost, že do něj
narazil poklop kanálové šachtice, který byl vyhozen z rámu před ním jedoucím
nákladním automobilem (takže šachtice zůstala v té chvíli otevřená a poklop se
nacházel mimo rám), a nikoliv samotné umístění šachtice, byť se nachází na
vozovce v jízdní dráze levých kol motorových vozidel, a poklop byl vyroben z
nekvalitního materiálu, který způsobil jeho viklání a vyskočení, je nutno
vycházet z toho, že v okamžiku před nehodou vytvořil poklop šachtice uvolněný z
rámu na silnici překážku, která tvoří závadu v její sjízdnosti ve smyslu § 9
odst. 2 zák. č. 135/1961 Sb., jíž řidič ani při jízdě přizpůsobené okolnostem
uvedeným v § 12 odst. 2 cit. vyhlášky nemůže předvídat. K tomu, aby k takovéto
závadě nedošlo, není třeba stavebního zásahu do vozovky, nýbrž jí lze předejít
běžnou a řádnou údržbou předmětné komunikace a včasně provedenými kontrolami
poklopů kanálových šachtic.
Dovolatelka dále zpochybňuje právní názor krajského soudu, že i kdyby se
jednalo o závadu ve sjízdnosti, nebyla by odpovědnost první žalované za
vzniklou škodu dána z důvodu zproštění se této odpovědnosti podle § 9 odst. 2
silničního zákona.
Výraz „meze možností“ použitý v ust. § 9a odst. 2 silničního zákona je nutno
chápat objektivně (subjektivní výklad by umožňovala jen formulace „meze jejích
možností“). Je proto nutno posoudit všechny možnosti, kterých mohlo být využito
k odstranění závady, případně k upozornění na ni. Vyloučit je nutno jen ty
způsoby vedoucí ke zjištění a k odstranění závady, které by se ukázaly
nemožnými, tedy by přesahovaly meze možností (srov. rozhodnutí uveřejněné pod
č. 24/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za závady, které
objektivně nelze odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit, mohou být
považovány závady způsobené vichřicí, povodní apod. bezprostředně před nehodou
(srov. též zprávu bývalého Nejvyššího soudu ČSR schválenou dne 4. 8. 1986 pod
sp. zn. Cpj 44/85, publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod
č. 2/1987).
Jestliže odvolací soud v posuzované věci pro případ, že by se jednalo o závadu
ve sjízdnosti, dovodil, že nebylo-li v řízení prokázáno, že by právní
předchůdkyně první žalované měla vědomost o nevhodnosti kanalizačních poklopů a
o tom, že u nich během provozu dochází k jejich rozviklání, a že „nic
nesignalizovalo, že by takovou situaci měla a mohla předvídat“, vyložil ust. §
9 odst. 2 silničního zákona nesprávně, neboť vycházel ze subjektivních mezí
možností právní předchůdkyně první žalované závadu odstranit nebo na ni
předepsaným způsobem upozornit, nikoliv z hlediska objektivního. Je-li meze
možností správce komunikace nutno posuzovat pohledem objektivním, nemohou
uvedené okolnosti naplnit liberační důvody, které by první žalovanou
odpovědnosti zprostily.
Z uvedeného vyplývá, že uplatněný dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn, neboť právní názor, na kterém rozsudek
odvolacího soudu spočívá, je nesprávný. Nejvyšší soud České republiky proto
rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst.
2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém
rozhodnutí o věci samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně
nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince
2004
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu