25 Cdo 1038/2011
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem v
Praze 5, Plzeňská 4, proti žalované České kanceláři pojistitelů, se sídlem v
Praze 4, Na Pankráci 1724/129, IČO 70099618, zastoupené JUDr. Jiřím Gregůrkem,
advokátem se sídlem v Berouně, Na Kaplance 491/8, o náhradu škody, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 181/2006, o dovolání žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2010, č. j. 13 Co
149/2010-326, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 49.850,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám JUDr.
Zuzany Špitálské, advokátky se sídlem v Praze 5, Plzeňská 4.
žalobu na zaplacení 5.464.800,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve
vztahu mezi účastníky a vůči státu. Shledal zčásti důvodným nárok žalobkyně na
plnění z garančního fondu za škodu na zdraví, která jí vznikla při dopravní
nehodě zaviněné občanem Slovenské republiky. Výši náhrady za ztížení
společenského uplatnění soud stanovil na základě lékařských posudků podle
vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského
uplatnění (dále též jen „vyhláška“); základní bodové ohodnocení v rozsahu 9.300
bodů zvýšil osminásobně podle § 7 odst. 3 vyhlášky na částku 8.928.000,- Kč. Za
spravedlivé a přiměřené odškodnění pak považoval částku 8.035.200,- Kč, od níž
odečetl 892.800,- Kč z důvodu desetiprocentního spoluzavinění žalobkyně na
vzniku škody a již poskytnuté plnění ve výši 1.652.400,- Kč.
K odvolání obou účastnic Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 2010, č.
j. 13 Co 149/2010-326, ve znění usnesení z téhož dne, č. j. 13 Co 149/2010-329,
rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil tak, že žalované uložil
povinnost zaplatit žalobkyni 2.257.200,- Kč, ve vyhovujícím výroku ohledně
částky 5.270.400,- Kč rozsudek potvrdil a ohledně částky 1.112.400,- Kč
odvolací řízení zastavil pro zpětvzetí odvolání; rozhodl rovněž o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů. Za základ nároku vzal 8.000 bodů
(960.000,- Kč), od nějž odečetl desetiprocentní spoluzavinění a podle § 7 odst.
3 vyhlášky vyložil, že žalobkyni náleží vedle již vyplacené částky další
desetinásobek základního bodového ohodnocení ve výši 8.640.000,- Kč. Protože
žalobkyni bylo již soudem prvního stupně přiznáno plnění ve výši 6.382.800,-
Kč, výsledná částka tak sestává z částek 5.270.400,- Kč, 1.112.400,- Kč a
2.257.200,- Kč.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v
němž namítá vady řízení před odvolacím soudem podle § 241a odst. 2 písm. a)
o.s.ř. a nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Vytýká odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost důvodů, na jejichž základě přiznal
žalobkyni vyšší částku náhrady, ačkoliv vyšel z nižšího bodového ohodnocení než
soud prvního stupně. V tomto směru se soud navíc dopustil chybného výpočtu výše
náhrady, neboť od částky, která podle něj žalobkyni náleží, neodečetl již
mimosoudně poskytnuté plnění ve výši 1.652.400,- Kč, takže vlastně v rozporu s
odůvodněním přiznal žalobkyni částku 10.292.400,- Kč. Dovolatelka proto
navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ohledně
částky 2.257.200,- Kč zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání poukazuje na závažnost trvalých následků,
které utrpěla při dopravní nehodě, a dovozuje, že odvolací soud své rozhodnutí
odůvodnil dostatečně a srozumitelně. Nesouhlasí s námitkou, že došlo k chybnému
výpočtu výše odškodnění, neboť žalobkyni se skutečně rozhodnutím odvolacího
soudu dostalo částky 10.292.400,- Kč, což je ovšem částka přiměřená okolnostem
případu, která nevybočuje z rámce ustálené judikatury. Navrhla proto, aby
dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.),
dospěl k závěru, že dovolání žalované, které je podle § 237 odst. 1 písm. a)
o.s.ř. přípustné, není důvodné.
V posuzovaném případě účastníci od počátku nezpochybňovali základ nároku
žalobkyně na plnění z garančního fondu, jehož výše musí odpovídat náhradě škody
na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění, a spor byl veden o
výši plnění.
Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení
jeho společenského uplatnění (§ 444 odst. 1 obč. zák.). Ministerstvo
zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí
vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení
společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech (§
444 odst. 2 obč. zák.). Podle § 7 odst. 1 vyhlášky se výše odškodnění bolesti a
ztížení společenského uplatnění stanoví na základě bodového ohodnocení
stanoveného v lékařském posudku. Podle § 7 odst. 3 vyhlášky může soud ve zvlášť
výjimečných případech hodných mimořádného zřetele výši odškodnění stanovenou
podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.
Podle § 157 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění
rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak
se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží,
které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá
skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč
neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc
posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy
účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo
přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v
souladu s vyhlášeným odůvodněním.
Procesní úprava způsobu odůvodnění samozřejmě dopadá i na spory o náhradu škody
na zdraví. Zejména tehdy, je-li aplikována norma s relativně neurčitou
hypotézou, za niž se považuje i ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky, jsou kladeny
zvýšené nároky na odůvodnění rozhodnutí, z nějž musí být patrné, jak soud
dospěl k závěru, který vyslovil ve výrokové části, jakými úvahami byl při tom
veden, zejména jaká kritéria hodnotil a zda a nakolik je promítl do svého
rozhodnutí. Právě ve složitějších případech komplikovaných zdravotních újem s
trvalými následky je zapotřebí, aby soud přehledně a srozumitelně vyložil, z
jakého bodového ohodnocení vyšel, jak vysoký násobek základní náhrady považuje
za přiměřený a jaká je výsledná částka, kterou ukládá žalovanému zaplatit.
Jestliže již bylo na uplatněný nárok zčásti plněno, musí tomu odpovídat jak
výpočet přisuzované částky, tak zdůvodnění.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí přehledně vyložil, že vychází
z odlišné bodové hodnoty než soud prvního stupně (8.300 bodů), zdůvodnil, proč
za přiměřené zvýšení náhrady považuje desetinásobek snížený o desetiprocentní
spoluzavinění, a prezentoval výslednou částku 8.640.000,- Kč jako náhradu,
která žalobkyni náleží vedle již poskytnutého plnění. Při zdůvodnění, o jakou
částku změní přezkoumávaný zamítavý výrok, logicky vyšel z toho, že v důsledku
potvrzení vyhovujícího výroku (5.270.400,- Kč) a částečného zpětvzetí odvolání
(1.112.400,- Kč) již bylo žalobkyni přiznáno 6.382.300,- Kč a uložil žalované
zaplatit rozdíl ve výši 2.257.200,- Kč. Nelze mu vytýkat, že opomenul při
uložení povinnosti k doplatku odečíst plnění, které již žalovaná ve výši
1.652.400,- Kč žalobkyni mimosoudně poskytla, neboť výslovně uvedl, že
desetinásobek ve výši 8.640.000,- Kč žalobkyni náleží nad rámec této již
uhrazené částky. Jinými slovy, považoval částku odpovídající desetinásobku za
součást celkové náhrady za ztížení společenského uplatnění, na kterou má
žalobkyně nárok. Nelze proto přisvědčit dovolací námitce, že je výpočet
nesprávný a že odůvodnění trpí nepřezkoumatelností.
Je tedy zřejmé, že uplatněný dovolací důvod, jehož obsahovým vymezením je
dovolací soud vázán, není naplněn. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání
žalované podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 2 věty první před středníkem
o.s.ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu
účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení
advokátem. Výše odměny byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem
dovolacího řízení (2.257.200,- Kč), podle § 3 odst. 1 bod 8 a § 10 odst. 3
vyhlášky č. 484/2000 Sb., sazba byla snížena o 50 % podle § 18 odst. 1 věty
první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon – vyjádření k dovolání) na
41.242,- Kč; žalované kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů
za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb.; to vše zvýšené podle § 137 odst. 3 o.s.ř. o náhradu za daň z
přidané hodnoty na celkových 49.850,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.
V Brně dne 20. září 2012
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu