25 Cdo 1052/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce B. – J. s. r. o., proti žalovaným 1/ České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 1, a 2/ H. m. P., o zaplacení 2.108,514.796,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 313/95, o dovolání žalobce rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2001, č. j. 20 Co 255/2000 - 87,
I. Dovolání žalobce se o d m í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16. 2. 2000, č. j. 24 C 313/95 – 63, zamítl žalobu, aby žalovaní zaplatili žalobci 2.108,514.796,- Kč s příslušenstvím, a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit první žalované na náhradě nákladů řízení částku 1,111.010,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce a že žalobce a druhý žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 1. 2001, č. j. 20 Co 255/2000 – 87, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným potvrdil, ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a prvním žalovaným jej změnil tak, že jejich výše činí 1,109.950,- Kč, jinak jej potvrdil a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 1,387.475,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta, a že žalobce a druhý žalovaný navzájem nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání - po jeho upřesnění výslovně jen proti výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným změněn, a proti výroku o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným. Namítá, že náhrada nákladů řízení byla soudem neprávně přisouzena JUDr. M. P., ačkoliv (s ohledem na ust. § 15 odst. 2 zákona o advokacii) měla být přiznána veřejné obchodní společnosti, jejímž je jmenovaný advokát společníkem. Dovolatel nesouhlasí ani s výší náhrady nákladů odvolacího řízení, kterou má podle rozsudku odvolacího soudu zaplatit prvnímu žalovanému, a to s ohledem na to, že ústní jednání nařízené na 27. 11. 2000 bylo odročeno bez projednání věci z důvodu omluvy žalobce, která byla soudu doručena dne 21. 11. 2000. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl v uvedených výrocích zrušen a aby mu věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhoduje soud usnesením (§ 167 odst. 1 o.s.ř.). Rozhoduje-li soud ve věci samé, rozhoduje rozsudkem (§ 152 odst. 1, věta první o.s.ř.), do něhož pojme i výrok o nákladech řízení. Tím však neztrácí tato část výroku jeho rozhodnutí povahu usnesení. To platí i v řízení odvolacím ( § 211 o.s.ř.).
Podle ust. § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje ustanovení § 238a a § 239 o.s.ř.
Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a/ změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b/ rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d/ odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e/ odvolání odmítnuto,
f/ odvolací řízení zastaveno.
Ustanovení § 239 o.s.ř. upravuje případy přípustnosti dovolání proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, a odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, příp. účastník učinil včas návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, jemuž nebylo vyhověno.
V dané věci nejde o žádný z uvedených důvodů přípustnosti dovolání. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení není dovolání podle § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné a dovolání proti výroku, kterým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, zákon vůbec nepřipouští. Dovolání nemůže být přípustné ani podle § 239 o.s.ř., neboť rozhodnutí o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé.
Protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani dovolatel netvrdí), že by rozsudek odvolacího soudu byl v uvedených výrocích o nákladech řízení postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce - aniž se věcí dále mohl zabývat - podle § 243b odst. 4, věty první, a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a první žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2002
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu