25 Cdo 1056/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce F. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému R. M., zastoupenému
advokátem, o 36.203,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4
pod sp. zn. 39 C 481/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 24. října 2007, č. j. 54 Co 248/2007 - 69, takto:
Dovolání se zamítá.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 7. 3. 2007, č. j. 39 C 481/2003-59,
ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. 4. 2007, č. j. 39 C 481/2003-65,
připustil, aby do řízení jako další účastník na straně žalující vstoupila
společnost B. C. P., s. r. o., (dále též jen „společnost“), která se svým
vstupem do řízení vyslovila souhlas. Žalobou byl uplatněn nárok na zaplacení
nákladů vynaložených na odstranění vad koupené věci z titulu odpovědnosti
žalovaného za vady.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 10. 2007, č. j.
54 Co 248/2007 – 69, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že nepřipustil
vstup společnosti do řízení na straně žalující. Odvolací soud vytkl soudu
prvního stupně, že nezkoumal, zda je dovoditelná aktivní legitimace obou
žalobců ve sporu a zda se tak nejedná o obcházení institutu záměny účastníků.
Ze skutkových tvrzení, jimiž žalobce doplnil žalobu, je totiž zřejmé, že nároky
na uplatnění vad předmětu leasingu svědčí této společnosti jako jejímu
vlastníkovi, a je tak zřejmá i její aktivní legitimace v tomto sporu.
Dosavadnímu žalobci takovéto oprávnění z leasingové smlouvy neplyne, a to ani
na náhradu škody, takže žalobce, který již v době zahájení řízení nebyl věcně
aktivně legitimován, návrhem na přistoupení uvedené společnosti do řízení
fakticky obchází institut záměny účastníka řízení dle ust. § 92 odst. 2 o. s.
ř. Nejde ani o nerozlučné společenství na straně žalobců a nebyly splněny ani
další procesní podmínky pro rozhodnutí o připuštění vstupu navrhované
společnosti do řízení, a to především projednání způsobilá žaloba.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného
právního posouzení věci ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není ve sporu aktivně
legitimován a že se snaží návrhem na přistoupení dalšího účastníka obejít
institut záměny podle § 92 odst. 2 o. s. ř. Závěr o nedostatku aktivní
legitimace je dle dovolatele v této fázi řízení předčasný a nesprávný, neboť o
tom může soud rozhodnout až ve věci samé. On sám nehodlá z řízení vystoupit a
přistoupení dalšího účastníka navrhl proto, že není jisté, zda je on k
uplatnění nároku aktivně legitimován, když sám hradil náklady na odstranění
vady, nebo zda aktivní legitimace svědčí leasingové společnosti jak vlastníku
věci. Soud proto nemá důvod se vstupem dalšího žalobce nesouhlasit, neboť je
vhodné a ekonomické, aby soud posoudil možné nároky obou žalobců současně v
jednom řízení. Dovolatel připustil, že nebylo zcela přesné a srozumitelné jeho
doplnění žaloby včetně žalobního petitu (aby žalovaný plnil žalobci
prostřednictvím společnosti, jejíž vstup do řízení byl navržen), nesouhlasí
však s názorem odvolacího soudu, že žaloba nebyla způsobilá projednání.
Dovolatel současně upřesnil žalobní petit tak, že žalovaný je povinen plnit buď
žalobci č. 1 nebo žalobci č. 2. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Má za to,
že tato problematika byla s definitivní platností a zcela jasně vyřešena
rozhodnutím odvolacího soudu. Dodává, že v případě leasingové smlouvy se
nejedná o žádnou složitou právní problematiku, nýbrž o konstrukci zastupování
na základě plné moci, tedy že zmocněnec jedná jménem zmocnitele, a nároku se
tedy domáhá zmocnitel, nikoli samotný zmocněnec.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.),
řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal
usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k
závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.,
není opodstatněné.
Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce navrhl, aby podle § 92 odst. 1 o. s. ř.
soud připustil, aby do řízení, v němž se žalobce domáhá nároků z odpovědnosti
za vady koupené věci, vstoupila společnost B. C. P., s.r.o., jako druhá
žalující s tím, že soud při rozhodování ve věci samé posoudí, který ze žalobců
je aktivně legitimován k uplatnění nároku.
Podle ust. § 92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do
řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení
vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže
je soud připustí. Soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení z
důvodu, že ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem
řízení, pokud by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil nedostatek
své pravomoci, věcné příslušnosti nebo překážku věci zahájené či rozsouzené.
Takovému návrhu nevyhoví soud ani tehdy, jestliže není zřejmé, čeho se
přistoupivší účastník žalobou domáhá vůči žalovanému, jakož i v případě, že jde
o zjevně procesně neekonomický postup (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, č. sešitu 2, roč. 2002, pod R 9/2002).
V posuzovaném případě je podle žalobních tvrzení zřejmé, že nepřichází v úvahu
aktivní legitimace ve sporu na straně obou - žalobce i přistupujícího účastníka
zároveň. Znamená to, že přistoupení dalšího žalobce do řízení nemůže sloužit k
odstranění nedostatku, spočívajícího v tom, že účastníky řízení se nestali
všichni, kdo jimi měli být, jako je tomu např. u nerozlučných společníků, nýbrž
že hmotněprávní oprávnění k uplatnění nároku může mít jen jeden z nich. V
takovém případě je procesním prostředkem ke změně účastenství ve sporu institut
záměny účastníků, jak správně uvažoval odvolací soud, a přistoupení dalšího
žalobce do řízení je v podstatě obcházením tohoto institutu (srov. R 1/2007).
Navíc ze žalobního petitu, jak jej navrhl žalobce, není zřejmé, čeho se
společnost B. C. P., s. r. o., jež má jako další účastník do řízení přistoupit,
domáhá na žalovaném („žalovaný je povinen zaplatit žalobci č. 1 prostřednictvím
žalobce č. 2“). Ostatně ani petit navržený v dovolání a nazvaný alternativní
(„žalovaný je povinen plnit buď žalobci č. 1 nebo žalobci č. 2“) nepřichází v
úvahu, neboť alternativní je závazek, jenž lze splnit více způsoby (srov. § 561
odst. 1 obč. zák.). Alternativa se vztahuje k předmětu plnění, nikoli ke dvěma
žalobcům, z nichž pouze jeden může být se žalovaným v právním vztahu, z něhož
vyplývá uplatněný nárok, tedy pouze jeden z nich je nositelem hmotněprávního
oprávnění, jež zakládá jeho aktivní věcnou legitimaci ve sporu.
Protože nebyly splněny podmínky § 92 odst. 1 o. s. ř., za nichž lze na návrh
žalobce připustit přistoupení dalšího žalobce do řízení, je rozhodnutí
odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Proto
dovolací soud dovolání žalobce zamítl podle ustanovení § 243b odst. 2, část
věty před středníkem, o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud ČR nerozhodoval, neboť tímto jeho
usnesením řízení nekončí (§ 243b odst. 5 věta prvá, § 224 odst. 1 a § 151 odst.
1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. června 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu