25 Cdo 1058/2009
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Trunečkem, advokátem se sídlem v
Dobříši, Pleskotova 1698, proti žalovanému J. B., o náhradu škody, vedené u
Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 5 C 69/96, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2008, č. j. 17 Co
219/2006-185, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2008, č. j. 17 Co 219/2006-185,
pokud jím bylo rozhodováno o žalobě na odstranění části hrází víceúčelových
nádrží na hranici pozemku č. 446 zapsaného na LV č. 144 u Katastrálního úřadu
pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou, a o náhradě nákladů
řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, se zrušuje a věc se v tomto
rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; ve zbývajícím rozsahu se dovolání
odmítá.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 5. 2003, č. j. 15 Co 295/2001-85,
zrušil pro neúplnost, neurčitost a nevykonatelnost rozsudek ze dne 11. 4. 2001,
č. j. 5 C 69/96-72, kterým Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zamítl žalobu, jíž
se žalobce domáhal (po částečných zpětvzetích žaloby) uložení povinnosti
obnovit pozemek parc. č. 446 zapsaný u Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou
pro katastrální území Moravské Křižánky, obec Křižánky do původního stavu,
kultura louka, tak, aby tento pozemek v kultuře louka umožňoval zemědělské
využití. Soudu prvního stupně uložil, aby ve smyslu § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzval
žalobce k odstranění vad žaloby a sdělil mu, v čem je jeho podání neúplné a
nesprávné, a poučil jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést. Odvolací
soud specifikoval, kdy bude možné považovat žalobu za projednatelnou, a pro
případ, že půjde o žalobu na náhradu škody, uložil soudu prvního stupně, aby
vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení; bude třeba též přihlédnout k
námitkám žalovaného ohledně oprávnění užívat předmětný pozemek a vydržení
vlastnického práva.
Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 5. 2005, č. j. 5 C
69/96-120, byla žaloba ve znění doplňujících podání a změn odmítnuta a
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a to pro neurčitost a materiální
nevykonatelnost žalobního petitu; k odvolání žalobce však bylo toto rozhodnutí
usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2005, č. j. 15 Co 289/2005-124,
zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 17. 3. 2006, č. j. 5 C 69/96-164,
opětovně zamítl žalobu, jíž se žalobce (po změně žaloby) domáhal odstranění „na
části pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původ pozemkový katastr (PK č.
446), zaps. u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad
Sázavou na LV č. 144, označené na připojeném vytyčovacím náčrtku rekultivace,
který je součástí znaleckého posudku č. 361/2005 znalce Ing. Karla Vodičky, ze
dne 19. 4. 2005 části hrází víceúčelových nádrží až na hranici tohoto pozemku
žalobce, vysekat olše, vrby, rákos, odstranit pařezy, keře malin a plevel,
snížit terén na této části pozemku o 80 cm a terén upravit a oset semeny
lučních trav, a to vše do konce května 2006“; dále rozhodl o náhradě nákladů
řízení mezi účastníky a vůči státu. Vyšel z toho, že žalobce požaduje náhradu
škody uvedením pozemku do původního stavu, když újma mu měla vzniknout
vybudováním dvou víceúčelových nádrží mezi lety 1989 až 1994 částečně na jeho
pozemku, čímž mělo být neoprávněně zasaženo do vlastnického práva žalobce; na
pozemek žalobce měla být navezena zemina, která následně zarostla hustým
porostem, druhá nádrž pak měla být stavěna bez stavebního povolení. Žalobce
tvrdil, že mu uvedeným jednáním vznikla škoda nejméně v hodnotě nesklizené
luční píce a sena, neboť tyto pozemky nemůže od 17. 3. 1994, kdy mu byl pozemek
v restituci vydán, do současnosti zemědělsky využívat. Soud prvního stupně
dospěl k závěru, že nebyl naplněn předpoklad vzniku obecné odpovědnosti za
škodu spočívající v protiprávním jednání žalovaného. Pokud žalovaný na základě
užívacího práva uděleného tehdejším Státním plemenářským podnikem ve Žďáru nad
Sázavou zřídil v části pozemku patřícího žalobcovu právnímu předchůdci
víceúčelové nádrže, nejde z občanskoprávního hlediska o neoprávněnou stavbu.
Žalovaný naopak navezením zeminy zpevnil hráz nádrží, rekultivoval silně
podmáčenou lokalitu a osázením vhodnými rostlinami oblast zkulturnil. Mimo to
nebylo prokázáno, že by byla zastavěná část pozemku zemědělsky využívána. S
ohledem na současný stav předmětné části pozemku by uvedení v předešlý stav
(bažina, lokalita porostlá rákosem a křovím, skládka odpadu aj.) bylo v rozporu
s dobrými mravy.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 6. 2008, č. j. 17
Co 219/2006-185, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního
stupně, avšak dospěl k jinému závěru ohledně naplnění předpokladů odpovědnosti
za škodu ze strany žalovaného. Z provedených důkazů bylo totiž zjištěno, že
žalovaný měl stavební povolení pouze ke stavbě jedné, nikoli dvou víceúčelových
nádrží, a do vlastnického práva žalobce bylo proto realizací dvou nádrží
zasaženo. Žalobce však neprokázal, že by mu v příčinné souvislosti s uvedeným
jednáním žalovaného vznikla škoda spočívající v nesklizení luční píce a sena,
naopak z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že předmětný pozemek nebyl k
zemědělským účelům nikdy v minulosti využíván. Žalovaný výstavbou víceúčelových
nádrží zachytil spodní vodu v dané lokalitě, navezením zeminy ji částečně
vysušil, zkulturnil ji osázením vhodnými rostlinami a ve svém důsledku
zanedbaný pozemek žalobce rekultivoval a ráz krajiny ekologicky obohatil.
Odvolací soud proto dovodil, že v uvedeném případě nedošlo k poškození pozemku
žalobce, nýbrž k jeho zhodnocení, a nárok žalobce na náhradu škody tak není
důvodný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodů podle § 241a
odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Je přesvědčen, že soudy nižších instancí nesprávně
interpretovaly jeho žalobní návrh, neboť jej posuzovaly podle formálního
označení a nikoli podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.). Ze všech podání
žalobce je zřejmé, že se domáhal odstranění neoprávněně zřízených staveb na
části svého pozemku a uvedení pozemku do původního stavu. Uplatněný nárok
odpovídá také vlastnické žalobě podle § 126 obč. zák., případně § 135c obč.
zák. Žalobce tedy primárně tvrdil porušení svého vlastnického práva a v jeho
důsledku pak vznik škody (resp. požadavek na uvedení v předešlý stav jako
způsob její kompenzace). Pokud se soudy zabývaly pouze otázkou, zda žalobce
utrpěl majetkovou újmu a zda byl jeho pozemek znehodnocen stavebními úpravami,
a opominuly, že tyto stavební zásahy nebyl žalovaný oprávněn provést,
postupovaly nesprávně. Napadené rozhodnutí je dále nepřezkoumatelné pro
nedostatek odůvodnění, neboť soudy se nijak nevyrovnaly s prokázaným tvrzením
žalobce, že došlo k neoprávněnému zásahu do nemovitosti v jeho vlastnictví a
dále, zda má žalovaný k provedení uvedených úprav občanskoprávní titul. Soudy
tedy uvedeným postupem opomenuly projednat návrh žalobce v plném rozsahu, čímž
došlo k odmítnutí spravedlnosti (tzv. denegatio iustitiae). Pokud měly soudy za
to, že je návrh žalobce nesrozumitelný nebo neprojednatelný, měly postupovat
podle § 43 o.s.ř. Ze strany soudů nebyla naplněna ani poučovací povinnost
ohledně toho, co musí k prokázání oprávněnosti svého nároku tvrdit a
prokazovat. Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího
soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k datu
vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod
12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Po zjištění, že
dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno v zákonné
lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu
§ 241 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání zčásti směřuje proti rozhodnutí,
proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; zčásti je pak
dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to pro řešení otázky
charakteru a vzájemného vztahu vlastnické žaloby a žaloby na náhradu škody
uvedením pozemku v předešlý stav. Dovolání je v tomto rozsahu důvodné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil v pořadí
druhý zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, nevyplývá z § 237 odst. 1 písm.
a) a b) o.s.ř., může být dána pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. za
předpokladu zásadního právního významu napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Musí jít
přitom o právní otázku, která má zásadní význam jak pro rozhodnutí v této věci
(rozhodnutí na ní spočívá), tak pro rozhodovací činnost soudů vůbec.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání
[§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc
posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní
předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci
nesprávně aplikoval.
Podle § 126 odst. 1 část věty před středníkem obč. zák. vlastník má právo na
ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje.
Podle § 135c odst. 1 obč. zák. zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to
nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba
odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil.
Podle § 442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo
(ušlý zisk). Podle odst. 2 tohoto ustanovení škoda se hradí v penězích; požádá-
li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do
předešlého stavu.
Dovolateli je třeba přisvědčit v tom, že odvolací soud nerozlišil dvojaký
charakter nároku uplatněného žalobou. I když ve skutkovém vylíčení žaloby je
opakovaně argumentováno vznikem škody z důvodu znemožnění zemědělského využití
zasaženého pozemku, má charakter žaloby na náhradu škody pouze ta její část, v
níž se žalobce domáhá odstranění škodlivých následků (dopadů) činnosti
žalovaného na pozemek, tj. povinnosti vysekat olše, vrby, rákos, odstranit
pařezy, keře malin a plevel, snížit terén na této části pozemku o 80 cm a terén
upravit a osít jej semeny lučních trav. Požaduje-li však žalobce zároveň i to,
aby z jeho pozemku, resp. k jeho hranicím, byly odstraněny části hrází
víceúčelových nádrží žalovaného, jde o žalobu směřující k ochraně vlastnického
práva (§ 126 obč. zák.) či žalobu na odstranění stavby (§ 135c obč. zák.),
která byla na cizím pozemku zřízena bez občanskoprávního oprávnění. Podmínkou
úspěchu takové žaloby však není porušení právní povinnosti ze strany žalovaného
ani vznik škody na straně žalobce, nýbrž pouze trvající stav porušení jeho
vlastnického práva buď neoprávněnou stavbou či jiným zásahem žalovaného.
Ostatně odvolací soud vyšel ze zjištění, že na pozemku žalobce se v rozloze 56
m2 a 22 m2 nacházejí vodní nádrže zřízené žalovaným. Odvolacími námitkami ke
skutkovým zjištěním a závěrům soudu prvního stupně o oprávněnosti umístění
nádrží na pozemcích žalobce se však nezabýval.
Je tedy zřejmé, že právní posouzení opodstatněnosti této části uplatněného
nároku odvolacím soudem je v rozporu s hmotným právem, a dovolání je tak v této
části přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Protože je naplněn dovolací
důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky
rozsudek odvolacího soudu v odpovídajícím rozsahu zrušil včetně závislých
výroků o náhradě nákladů řízení a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§ 243b odst.
2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první o.s.ř.).
Jinak ovšem otázku zásadního právního významu, týkající se podmínek, za nichž
lze vyhovět žalobě na náhradu škody uvedením v předešlý stav, dovolatel
neformuloval a v zásadě ani nepodrobil kritice závěry odvolacího soudu o tom,
že podmínky odpovědnosti za škodu na straně žalovaného nebyly splněny. Z tohoto
pohledu nelze považovat napadené rozhodnutí za zásadně právně významné pro
právní praxi, neboť nezpochybňuje-li žalobce závěr odvolacího soudu, že ačkoli
žalovaný zasáhl do jeho vlastnického práva, nebyla mu uvedeným jednáním
způsobena škoda, nemůže být se svým dovoláním úspěšný. Jeho dovolací námitky
týkající se především problematiky odstraněné stavby pak nemají judikatorní
přesah do rozhodování soudů ve věcech náhrady škody uvedením v předešlý stav.
Protože rozsudek odvolacího soudu nemá ve zbývajícím rozsahu po právní stránce
zásadní význam, dovolání proti němu není přípustné, a Nejvyšší soud tedy
dovolání zčásti odmítl podle § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. za užití § 218
písm. c) o.s.ř.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci
samé soud posoudí žalobu na odstranění víceúčelových nádrží žalovaného z
pozemku žalobce z hlediska podmínek daných ustanoveními § 126 odst. 1 a § 135c
obč. zák. a rozhodne znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího
řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu