25 Cdo 1064/2021-68
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň
JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: Správa
služeb hlavního města Prahy, IČO 70889660, se sídlem Kundratka 19, Praha 8,
zastoupená JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Panská 895/6, Praha 1,
proti žalovanému: V. D., narozený XY, bytem XY, o 75 750 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 168/2019, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2020,
č. j. 19 Co 228/2020-54, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2020, č. j. 19 Co
228/2020-54, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 5. 2020, č.
j. 18 C 168/2019-33, se zrušují a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
168/2019-33, zamítl žalobu na zaplacení 75 750 Kč s příslušenstvím a rozhodl o
náhradě nákladů řízení. Vyšel ze skutkového zjištění, že motorové vozidlo
registrační značky XY (dále jen „vozidlo“) tvořilo překážku provozu na pozemní
komunikaci, proto bylo na základě pokynu strážníka městské policie dne 22. 10. 2018 žalobkyní odtaženo z komunikace a umístěno na odstavné ploše provozované
žalobkyní. Vlastníkem vozidla byl podle kupní smlouvy ze dne 25. 10. 2017
žalovaný, ale jako provozovatel byl v registru silničních vozidel zapsán
předchozí vlastník J. N.. Soud dovodil, že podle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o silničním provozu“), ve spojení s § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále též
jen „zákon o podmínkách provozu“), náklady na odstranění vozidla z pozemní
komunikace podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu nese ten, kdo je jako
provozovatel zapsán v registru silničních vozidel, a to bez ohledu na to, zda
jde o skutečného vlastníka vozidla. Protože žalovaný v době odtažení vozidla
nebyl jeho provozovatelem, není pasivně legitimován ve sporu o náhradu nákladů
na odstranění a uskladnění motorového vozidla tvořícího překážku provozu na
pozemní komunikaci. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. 12. 2020, č. j. 19 Co
228/2020-54, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu
zjištěného okresním soudem a ztotožnil se s jeho právním závěrem, že k náhradě
nákladů na odstranění vozidla tvořícího překážku silničnímu provozu je povinným
subjekt, který je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních
vozidel (odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 1 As 318/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo
546/2016, a nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. II. ÚS 150/03). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost
spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky dosud v judikatuře neřešené, zda
náklady na odstranění vozidla podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu je
povinen hradit provozovatel zapsaný v registru vozidel i tehdy, pokud se ve
sporu prokáže, že v okamžiku odstranění vozidla již vlastnické právo k vozidlu
bylo převedeno na jinou osobu, která sice nebyla provozovatelem zapsaným v
registru vozidel, ale byla provozovatelem faktickým. Dovolatelka namítla, že
odvolacím soudem citovaná judikatura není pro posouzení řešené otázky
přiléhavá. Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 318/2018 řeší
otázku odpovědnosti provozovatele za přestupek, tedy věc práva veřejného,
zatímco v nyní projednávané věci jde o soukromoprávní nárok. Rozsudek
Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 546/2016 byl vydán ve věci, v níž nedošlo k
převodu vlastnického práva k vozidlu, vlastník a provozovatel vozidlo jen
půjčil svému bratrovi (navíc k odtahu došlo před 1. 1. 2015).
Poukázala na to,
že registr vozidel není veřejným seznamem a nenaplňuje princip materiální ani
formální publicity. Odvolací soud proto nesprávně dovodil nedostatek pasivní
věcné legitimace na straně skutečného vlastníka vozidla. Navrhla zrušení
napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po
zjištění, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§
240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.),
shledal dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustným pro posouzení otázky, kdo je
provozovatelem vozidla podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu. Podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu pro účely tohoto zákona
provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel
zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo
obdobné evidenci jiného státu. Podle § 45 odst. 1 zákona o silničním provozu kdo způsobil překážku provozu na
pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní
ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu je-li překážkou provozu na
pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník
obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu
policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad
jeho provozovatele. Ustanovení § 2 písm. b) zákona o silničním provozu definuje provozovatele jako
vlastníka vozidla nebo jinou osobu, zapsanou jako provozovatel v registru
silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu, jímž je zákon č. 56/2001
Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, podle něhož
provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních
vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla,
není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba
(§ 2 odst. 15). Stanoví-li § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, že vozidlo
tvořící překážku silničnímu provozu se odstraní na náklad jeho provozovatele,
je tím míněn provozovatel ve smyslu § 2 písm. b) zákona o silničním provozu a §
2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu, tedy ten, kdo je v registru silničních
vozidel zapsán jako vlastník nebo jako jiná osoba provozující vozidlo. Podle § 4 zákona o podmínkách provozu je registr silničních vozidel informačním
systémem veřejné správy, který obsahuje kromě jiného evidenci silničních
vozidel, jejich vlastníků a provozovatelů [§ 4 odst. 1 písm. a) tohoto zákona]. Není ovšem veřejným seznamem podle § 980 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku (dále jen „o. z.“), s důsledkem presumpce správnosti údajů v něm
uvedených ve smyslu 984 o. z. (jím je pouze katastr nemovitostí, upravený
zákonem č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí), ani veřejným rejstříkem ve
smyslu zákona č.
304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických
osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „rejstříkový zákon“), u nějž se
výslovně formuluje princip tzv. formální a materiální publicity. Lze tedy
souhlasit s argumentací dovolatelky o povaze registru silničních vozidel i o
míře závaznosti v něm zanesených údajů. Právní úprava v tomto směru postrádá
další podrobnosti a pravidlo formální a materiální publicity v ní absentuje. Ostatně ani tento princip, jak je upraven zejména v § 8 odst. 3 rejstříkového
zákona, nevylučuje, aby se třetí osoba úspěšně dovolala v rejstříku
nezveřejněných údajů, pokud jim okolnost nezveřejnění neodnímá účinnost. Princip negativní publicity pak spočívá v tom, že nebyla-li určitá skutečnost
do veřejného rejstříku zapsána, ačkoliv tam zapsána být měla (aniž by bylo
důležité, proč k tomu nedošlo), nemůže se proti tomu, kdo jednal v důvěře v
zapsaný stav, dovolávat okolnosti, že stav zápisu ve veřejném rejstříku
neodpovídá skutečnosti, ten, koho se zápis týká (sám zapsaný subjekt nebo osoba
zapsaná v jeho rámci) [srov. Hampel, P. a Walder, I., Zákon o veřejných
rejstřících právnických a fyzických osob. Komentář. Wolters Kluwer (ČR) Praha
2014, text k § 8]. Tím spíše pak i u registru silničních vozidel musí platit, že neodpovídá-li
zápis provozovatele skutečnému stavu věci a právním poměrům ohledně vozidla,
může mít postavení provozovatele i v rejstříku nezapsaná osoba, má-li ve
skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v
dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním
jménem jej fakticky provozovat. Stejný závěr učinil dovolací soud při výkladu
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem letadla v podmínkách zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo
1970/2015, publikovaný pod č. 89/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Obdobně Nejvyšší soud zaujal
stanovisko, že v případě tzv. finančního leasingu vozidla vstupuje leasingový
nájemce do postavení provozovatele vozidla, ač není jeho vlastníkem, právě pro
rozsah práv a povinností ohledně vozidla, které jsou na něj vlastníkem
přenášeny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo
1766/2012, č. 31/2014 Sb. rozh. obč.). Postup při odstranění vozidla tvořícího
překážku na komunikaci je institutem veřejného práva, který dává příslušným
orgánům oprávnění zasáhnout do práva provozovatele vozidla za účelem zajištění
plynulosti silničního provozu, smyslem je tedy hájení určitého veřejného
statku. Na to navazující nárok na náhradu nákladů vynaložených na odtah však je
třeba považovat již za nárok soukromoprávní, neboť není sankcí, nýbrž
kompenzačním prostředkem založeným zvláštním právním předpisem (§ 45 odst. 4
zákona o silničním provozu) tomu, kdo náklady vynaložil. Při výkladu podmínek
pro jeho uplatnění je namístě přihlédnout i k obecné úpravě občanskoprávní
povinnosti k náhradě škody z provozu dopravních prostředků podle § 2927 a násl. o. z., zejména § 2930 o.
z., podle něhož nelze-li provozovatele dopravního
prostředku určit, platí, že je jím jeho vlastník. Primárně je tedy subjektem povinným nahradit náklady odstranění vozidla
vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci osoba zapsaná jako
vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Je-li však prokázáno,
že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní i
faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele,
nahradí náklady odstranění vozidla jeho skutečný vlastník a provozovatel. Ten,
kdo náklady na odstranění vynaložil, obvykle nemá jinou možnost než zjistit
osobu provozovatele vozidla z registru vozidel. Zjistí-li však, že skutečným
vlastníkem a faktickým provozovatelem vozidla je osoba odlišná, pak by odepření
možnosti požadovat jejich náhradu po skutečném vlastníku vozidla bylo přílišným
formalismem a především by bylo v rozporu se smyslem a účelem evidenční povahy
registru. Žalobci, který označí skutečného vlastníka coby provozovatele
vozidla, tak nemůže být tento nárok odepřen jen proto, že v registru je
nesprávně uveden jako vlastník (provozovatel) někdo jiný; námitku nesouladu se
zápisem v registru nemůže uplatnit ani skutečný vlastník (provozovatel). Na tom nic nemění judikatura citovaná odvolacím soudem, neboť není pro danou
situaci použitelná. Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 318/2018,
vydaný ve věci práva veřejného (odpovědnost za správní delikt podle § 125f
odst. 1 zákona o silničním provozu), vykládá pojem provozovatele vozidla pouze
z pohledu zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel, aniž by bral v
úvahu shora nastíněná specifika daného soukromoprávního vztahu. V případě
ukládání sankcí za správní delikt je stát vázán zápisem vlastníka či jiné osoby
jako provozovatele v registru a je pro něj nerozhodné, kdo je vlastníkem
vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva. Přiléhavý není ani odkaz na
rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 546/2016 vydaný ve skutkově odlišné
věci, kdy dovolací soud otázku vztahu pojmů „vlastník“ a „osoba zapsaná jako
provozovatel v registru vozidel“ k pojmu „provozovatel“ podle § 45 odst. 4
zákona o silničním provozu výslovně neřešil. V nálezu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, se Ústavní soud nezabýval otázkou, kdo je míněn
provozovatelem vozidla podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, neboť
podstata ústavní stížnosti vlastníka odtaženého vozidla spočívala v nesouhlasu
s jeho odstraněním z pozemní komunikace bez vydání správního rozhodnutí jen na
pokyn strážníka městské policie. Z uvedeného nálezu není ani zřejmé, zda byl
stěžovatel i provozovatelem vozidla podle registru vozidel či nikoli.
Pro řešení otázky pasivní věcné legitimace v nyní posuzované věci je
rozhodující, že žalobkyně již před zahájením soudního řízení zjistila, že
skutečným vlastníkem vozidla je osoba odlišná od osoby zapsané v registru,
podala žalobu proti žalovanému, který byl vlastníkem a provozovatelem i v době
odtahu vozu, uplatněnému požadavku se nebránil, na nesoulad obsahu registru se
skutečným stavem nepoukazoval a byl ochoten (byť ve splátkách) náklady
odstranění vozidla uhradit. Zamítl-li za této situace soud žalobu podanou proti
žalovanému s odůvodněním, že není jako vlastník zapsán v registru vozidel, ač o
jeho vlastnictví k odtaženému vozu nebylo pochyb, posoudil otázku pasivní
legitimace v rozporu se shora podaným výkladem § 2 písm. b) a § 45 odst. 1 a 4
zákona o silničním provozu ve spojení s § 2 odst. 15 zákona o podmínkách
provozu. Protože jsou dovolací námitky žalobkyně opodstatněné, Nejvyšší soud rozsudek
odvolacího soudu jako věcně nesprávný zrušil (243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody,
pro které se tak stalo, platí i pro rozhodnutí soud prvního stupně, proto
dovolací soud zrušil i rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). Právní názor uvedený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.