USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou
v právní věci žalobkyně: K. K., zastoupená JUDr. Igorem Nitrianským, advokátem
se sídlem Prachatice, Kostelní nám. 16, proti žalované: GABRETA, spol. s r. o.,
IČO: 26082292, se sídlem Zbytiny, Koryto 1, zastoupená JUDr. Jiřím Konečným,
advokátem se sídlem Praha 2, Jugoslávská 12, o 100 000 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 21 C 210/2015, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11.
2017, č. j. 8 Co 1439/2017-155, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 21. 6. 2017, č. j. 21 C
210/2015-122, jímž bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni 100 000 Kč, byl
změněn rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2017, č.
j. 8 Co 1439/2017-155, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 45 072,50
Kč, a ve zbývající části ohledně částky 54.927,50 Kč byla žaloba zamítnuta a
bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně se
domáhala náhrady za poškození zdraví po úrazu, který utrpěla v areálu žalované,
kde byla napadena a pokousána volně pobíhajícím psem. Soud se ztotožnil se
závěry soudu prvního stupně v otázce splnění základních podmínek odpovědnosti
žalované za vzniklou škodu, kdy byl podstatný skutkový závěr, že areál žalované
společnosti byl volně přístupný veřejnosti a že se v něm volně pohyboval
honácký pes bez náhubku, za něhož žalovaná solidárně s jeho vlastníkem odpovídá
podle § 2933 věty druhé o. z.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, cituje § 237 o. s.
ř. a vymezuje dovolací důvod tak, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k
zásahu do jejího práva na spravedlivý proces; namítá, že odvolací soud
neodůvodnil řádně své rozhodnutí ve vztahu k výši přiznané nemajetkové újmy v
podobě bolestného, když oproti rozhodnutí soudu prvního stupně snížil
odškodnění o více než polovinu, a takto přiznaná výše odškodnění je s ohledem
na závažnost poranění a vytrpěnou bolest v rozporu se zásadou proporcionality a
slušnosti dle § 2958 o. z. Namítá, že odvolací soud se zcela bezdůvodně omezil
na výši dle znaleckého posudku a bolestné stanovil na 2,5 násobek základního
ohodnocení bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění. Navrhla, aby dovolací soud
napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání žalobkyně nesplňuje
podmínky přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř., a navrhla, aby jej dovolací
soud odmítl pro nepřípustnost, či případně zamítl pro nedůvodnost.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2, 3 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí
(§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní
posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá
nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání
vymezit, které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné.
Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neuvedla, které z hledisek jeho
přípustnosti podle § 237 o. s. ř. považuje za splněné. Z obsahového hlediska
její dovolání nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti,
když pouze citovala znění § 237 o. s. ř. a popsala, s jakými závěry soudu
nesouhlasí, aniž uvedla konkrétní předpoklad přípustnosti ve smyslu § 237 o. s.
ř., tedy zda se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu nebo jde o otázky dosud nevyřešené nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány
rozdílně anebo mají být posouzeny jinak. Ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. je
dovolacím důvodem pouze nesprávné právní posouzení věci.
Dovolání nebylo o nezbytné náležitosti doplněno ani po dobu trvání lhůty k
dovolání (srov. § 241b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2
o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek
pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 8. 2018
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu