25 Cdo 1079/2024-283
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: RUMPOLD s. r. o., IČO 61459364, se sídlem Klimentská 1746/52, Praha 1, zastoupená JUDr. Irenou Vikovou, advokátkou se sídlem Svatovítská 361/4, Praha 6, proti žalované: Allianz pojišťovna, a. s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, o zaplacení 250 009 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 134/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2023, č. j. 68 Co 298/2023-260, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2023, č. j. 68 Co 298/2023-260, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 8 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 250 009 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 22. 8. 2018 do zaplacení a v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 250 009 Kč za dobu od 7. 8. 2018 do 21. 8. 2018, žalobu zamítl; žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala doplacení pojistného plnění z havarijního pojištění na základě smlouvy o havarijním pojištění nákladního vozidla Man reg.
zn. 2AC 1194 (dále též jen „vozidlo“) uzavřené s žalovanou (dále též jen „pojistitel“). Soud vyšel ze zjištění, že v době trvání pojištění došlo k dopravní nehodě, při níž bylo vozidlo poškozeno. Likvidace byla provedena formou totální škody a obvyklá cena vozidla byla stanovena částkou 1 330 000 Kč. Na pojistném plnění bylo žalobkyni vyplaceno 583 355 Kč (70 % ze základu pojistného plnění ve výši 925 960 Kč činí 648 172 Kč, od nichž bylo odečteno 10 %, tedy 64 817 Kč, pro spoluúčast). Po dalším odečtení pojistného plnění 9 538 Kč, o kterém mezi stranami nebylo sporu, vyplatila žalovaná pojistné plnění 573 817 Kč. Žalovaná pojistné plnění snížila o 30 procent (tj. v částce 277 788 Kč), neboť měla za to, že je oprávněna pojistné plnění krátit z důvodu porušení čl.
11 bodu 3 všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel Allianz Autoflotily 2014, platných od 1. 1. 2014 (dále též jen „VPP“), dle nichž mělo-li porušení povinnosti pojistníka, pojištěného nebo jiné osoby, která má na pojistné plnění právo, podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu jejích následků nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění, má pojistitel právo snížit pojistné plnění úměrně tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah pojistitelovy povinnosti plnit.
Podle žalované žalobkyně porušila povinnost dbát, aby pojistná událost nenastala, povinnost k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí, které jí ukládají právní předpisy nebo pojistná smlouva (viz čl. 8 bod 6 VPP) a rovněž povinnost podat pravdivé vysvětlení o vzniku škodní události a rozsahu jejích následků (viz čl. 8 bod 10 VPP). K dopravní nehodě došlo dne 16. 3. 2018 v cca 8:17 hod.; v čase 8:16:48 jelo vozidlo rychlostí 46 km/h, v 8:17:01 rychlostí 11 km/h a v 8:17:37 již stálo. Policie dospěla k závěru, že řidič vozidla (dále též jen „zaměstnanec žalobkyně“) se nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval majetek jiných osob ani svůj vlastní, neřídil se pravidly silničního provozu na pozemních komunikacích a při vyhýbání se protijedoucímu vozidlu najel se svým vozidlem na nezpevněnou krajnici a následně sjel do silničního příkopu; jím řízené vozidlo bylo vybaveno adekvátními pneumatikami, alkohol u řidiče nebyl zjištěn; řidiči byla uložena bloková pokuta v částce 1 000 Kč (viz protokol o nehodě v silničním provozu ze dne 16.
3. 2018). Konečná poloha vozidla byla podélná se silnicí, mezi pravým okrajem silnice a stromy přilehlého lesa (zjištěno z fotografií vozidla po nehodě).
Soud prvního stupně po zhodnocení
všech důkazů dospěl k závěru, že popis dopravní nehody původně vylíčený řidičem vozidla (předložený žalované) neodpovídal zcela skutečnosti. Podle tohoto popisu ze dne 20. 6. 2018 řidič reagoval na protijedoucí osobní automobil, který náhle vybočil do protisměru, on proto strhl řízení do pravé strany, čímž se vozidlo dostalo na nezpevněnou krajnici, sjelo do příkopu, stalo se neovladatelným a narazilo na stromy, přičemž po celou dobu jízdy v příkopu brzdil. Ze znaleckého zkoumání znalce Bartoně však bylo zjištěno, že vozidlo nebylo brzděno, pohybovalo se nekontrolovaně po relativně plynulé trajektorii nevykazující známky prudkého vyhýbacího manévru a zpomalovalo v důsledku jízdy měkkým terénem a nárazů do stromů pravým bokem vozidla až do své konečné polohy.
Tento závěr vyplynul jak ze znaleckého posudku znalce Bartoně (jakož i z listinného posudku Ing. Čepka, předloženého žalovanou), tak nakonec i ze svědecké výpovědi řidiče, který později před soudem prvního stupně vypověděl, že nebrzdil, neboť při vyjetí ze silnice do příkopu pod silnicí ztratil kontakt s pedály. Podle názoru znalce Bartoně, pokud by řidič začal hned od počátku intenzivně brzdit, vozidlo by zastavilo ještě před tím, než došlo ke střetu se stromy. Posudek znalce Bartoně neoznačil za příčinu vyjetí vozidla ze silnice reakci na pohyb neznámého automobilu, nevyloučil však ani verzi řidiče vozidla, že se protijedoucímu automobilu vyhýbal.
Na zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně aplikoval § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přičemž v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že při posouzení nároku vycházel z citovaných článků VPP. Soud prvního stupně uzavřel, že po skutkové stránce byla posuzovaná nehoda nahodilou událostí, za příčinu nehody považoval řidičskou chybu zaměstnance žalobkyně, nikoliv však jeho úmyslné jednání. Účelem havarijního pojištění je krýt dopravní nehody způsobené chybou pojištěného či osoby, které pojištěný vozidlo oprávněně svěří.
Okolnost, že řidič vozidla neřídil, jak měl, nemůže bez dalšího založit důvod pro krácení pojistného.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č.j. 68 Co 298/2023-260, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, zopakoval důkaz posudkem znalce Bartoně, proti němuž strany nevznesly žádné námitky a souhlasily, že nebude přistoupeno k výslechu znalce. Zopakoval i důkaz odborným vyjádřením Ing. Čepka, který provedl jako listinný důkaz, neboť neměl náležitosti znaleckého posudku (viz § 13 vyhl. č. 37/1967 Sb.). Vzal za prokázané, že na vzniku a rozsahu poškození vozidla se zásadním způsobem podílel jeho střet se stromy, neboť zdeformovaná byla především pravá přední část kabiny, kterou vozidlo narazilo do kmene stromu, a pravá boční část přepravovaného kontejneru, která byla prolomena následkem nadlehčení zadní části vozidla a jeho současné rotace, vyvolané opět nárazem do kmene stromu.
Těmto následkům mohl řidič zabránit nebo je zmenšit, kdyby začal včas brzdit, což neučinil. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že strany sporu si ve všeobecných pojistných podmínkách ujednaly, že účastníci pojištění jsou povinni dbát na to, aby pojistná událost nenastala, a nesmí porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí, které jsou jim uloženy právními předpisy nebo pojistnou smlouvou, přičemž porušení těchto povinností, pokud mělo podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu jejích následků nebo zjištění či určení výše pojistného plnění, zakládá právo pojistitele snížit pojistné plnění úměrně k tomu, jaký mělo vliv na rozsah pojistitelovy povinnosti plnit.
Odvolací soud věc posoudil podle § 2800 odst. 2 o. z. Dopravní nehodu měl za nahodilou událost krytou sjednaným havarijním pojištěním, při níž „chyba řidiče“ nezpůsobila ztrátu nároku na pojistné plnění. Podle názoru odvolacího soudu se však řidič vozidla nechoval tak, jak mu za účelem předcházení ohrožení života, zdraví a majetku ukládají dopravní předpisy, neboť se plně nevěnoval řízení a nepřizpůsobil své jednání situaci v provozu [§ 4 písm. a/, § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (silniční zákon)] a v rozporu s § 11 odst. 2 uvedeného zákona vjel s vozidlem na krajnici a následně, aniž brzdil, do silničního příkopu.
I kdyby bylo pravdivé jeho původní tvrzení, že se vyhýbal protijedoucímu autu, střetu vozidla se stromy mohl zabránit, pokud by současně se změnou směru jízdy začal i brzdit. Tak tomu ale od samého počátku (tedy ještě před tím, než mohl dle znaleckého posudku ztratit stabilitu na sedadle) nebylo. Právě tato okolnost podle odvolacího soudu významně přispěla ke vzniku pojistné události, resp. k většímu rozsahu jejích následků. Odvolací soud uzavřel, že tím byly splněny podmínky čl. 8 odst. 6 ve spojení s čl.
11 odst. 3 VPP, za nichž je žalovaná oprávněna snížit pojistné plnění. Jednání zaměstnance pojištěné právnické osoby jako „oprávněného uživatele“ vozidla (viz i čl. 8 bod 20 VPP), jemuž bylo vozidlo svěřeno k plnění pracovních úkolů, lze totiž přičítat přímo pojištěné právnické osobě (tj. žalobkyni). Žalobkyně porušila také povinnost podle čl. 8 odst. 10 VPP podat pravdivé vysvětlení o vzniku pojistné události. Písemné vylíčení nehody řidičem vozidla, které žalobkyně dodala žalované jako pojistiteli, nebylo zcela pravdivé, řidič nebrzdil, ačkoli to v popisu nehody uvedl.
Vzhledem k tomu, že nepravdivé vysvětlení podal její zaměstnanec, lze následky též přičítat žalobkyni. Z porušení této povinnosti však odvolací soud nedovodil podstatné důsledky pro vznik pojistné události, její průběh, zvětšení rozsahu jejích následků nebo zjištění či určení výše pojistného plnění, a z tohoto důvodu nebyla žalovaná oprávněna pojistné plnění snížit.
Při posouzení
přiměřenosti míry snížení pojistného plnění přihlédl odvolací soud k tomu, že porušení povinností řidiče jako účastníka silničního provozu vedlo k výrazně většímu rozsahu následků pojistné události, neboť bylo zjištěno, že pokud by od změny směru jízdy brzdil, nárazu do stromů mohl zabránit. Proto odvolací soud nepovažoval snížení pojistného plnění o 30 procent za nepřiměřené. II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Právní posouzení věci odvolacím soudem označila za nesprávné v závěru, že jednání zaměstnance žalobkyně lze označit za porušení povinnosti podle § 2800 odst. 2 o. z., které by odůvodňovalo snížení pojistného plnění. V čl. 8 odst. 6 VPP jsou jako porušení povinnosti pojištěného příkladmo vyjmenována jednání jako požívání alkoholu, omamných látek apod., porušení povinností uložených právními předpisy nebo pojistnou smlouvou k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí (např. nepoužití bezpečnostních pásů). Právo na výplatu pojistného plnění z havarijního pojištění však nemůže být vyloučeno jakýmkoli porušením povinnosti řidičem (např. povinnosti věnovat se náležitě řízení). K dopravní nehodě dojde vždy v důsledku porušení povinnosti řidiče. Dovolatelka považuje za správný závěr odvolacího soudu, že účelem havarijního pojištění je krýt mimo jiné důsledky dopravní nehody způsobené chybou pojištěného či osoby, které vozidlo oprávněně svěřil. Zmíněné ustanovení všeobecných pojistných podmínek je obecné a v podstatě parafrázuje § 2800 odst. 2 o. z. Pokud by mělo být doslovně aplikováno na případ nehody způsobené chybou pojištěného řidiče, znamenalo by úplné vyloučení povinnosti pojistitele plnit (a tudíž tomu úměrné krácení pojistného plnění by bylo 100 %); kdyby řidič chybu neudělal, pojistná událost by vůbec nevznikla. Navíc se odvolací soud nezabýval dostatečně přiměřeností snížení pojistného plnění, ostatně žalovaná žádné důkazy k prokázání přiměřenosti snížení pojistného plnění nepředložila. Žalobkyně odkázala na judikaturu dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 32 Odo 734/2005, ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4309/2010, a ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3482/2012).
4. Žalovaná ve vyjádření navrhla odmítnutí dovolání, které označila za nepřípustné, neboť v něm žalobkyně nevymezuje konkrétní právní otázky, pouze polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu a neuvádí, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu. III. Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky kvalifikovaného zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné, neboť otázka podmínek pro snížení pojistného plnění pojistitelem ve smyslu § 2800 odst. 2 o. z. nebyla dovolacím soudem za daných skutkových okolností dosud řešena a byla v dovolání dostatečným způsobem vymezena.
6. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) konkrétní právní normy. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. IV. Důvodnost dovolání
7. Vzhledem k tomu, že k pojistné události došlo v roce 2018, posoudí se uplatněný nárok podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Pro účely výkladu aplikace § 2800 o. z. však dovolací soud pokládá za vhodné předestření též předchozího vývoje právní úpravy dané problematiky.
8. Do 31. 12. 2004 byl v rámci zákonné úpravy práv a povinností z pojistné smlouvy v § 799 odst. 1 obč. zák. pojištěný povinen zachovávat povinnosti, které byly dohodnuty nebo které byly stanoveny v tomto zákoně (tedy v občanském zákoníku) anebo v pojistných podmínkách a v § 809 odst. 1 obč. zák. byla pojištěnému uložena povinnost dbát, aby pojistná událost nenastala; zejména nesměl porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí, které mu byly uloženy právními předpisy nebo které vzal na sebe pojistnou smlouvou. Vědomé porušení povinností podle § 799 odst. 1 obč. zák. pojištěným, jež mělo podstatný vliv na vznik škody, pak podle § 799 odst. 2 obč. zák. opravňovalo pojistitele ke snížení plnění z pojistné smlouvy. Podle § 809 odst. 2 obč. zák. porušil-li pojištěný vědomě nebo následkem požití alkoholu nebo návykových látek povinnosti uvedené v odstavci 1 a toto porušení podstatně přispělo ke vzniku pojistné události nebo k většímu rozsahu jejích následků, byl pojistitel oprávněn plnění z pojistné smlouvy přiměřeně snížit. V době od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2013 byly podmínky pro snížení pojistného plnění upraveny v § 17 zákona o pojistné smlouvě, podle něhož bylo toto právo pojistitele důsledkem porušení povinností uvedených v zákoně o pojistné smlouvě nebo v samotné pojistné smlouvě pojistníkem nebo pojištěným, a to jak při sjednávání pojištění nebo při změně pojistné smlouvy (odst. 1), tak při vzniku, dokumentaci a šetření pojistné události (odst. 2).
9. Důvodem pro snížení pojistného plnění tedy až do 31. 12. 2013 bylo porušení povinností vyplývajících ze smlouvy nebo ze zákona o pojistné smlouvě (resp. občanského zákoníku), které mělo podstatný vliv na vznik škody nebo její zvětšení, do 31. 12. 2004 navíc muselo jít o vědomé porušení povinností.
10. Podle § 2800 odst. 1 o. z. bylo-li v důsledku porušení povinnosti pojistníka nebo pojištěného při jednání o uzavření smlouvy nebo o její změně ujednáno nižší pojistné, má pojistitel právo pojistné plnění snížit o takovou část, jaký je poměr pojistného, které obdržel, k pojistnému, které měl obdržet.
11. Podle § 2800 odst. 2 o. z. mělo-li porušení povinnosti pojistníka, pojištěného nebo jiné osoby, která má na pojistné plnění právo, podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu jejích následků nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění, má pojistitel právo snížit pojistné plnění úměrně k tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah pojistitelovy povinnosti plnit.
12. S účinností od 1. 1. 2014 upravuje následky porušení povinností pojistníkem nebo pojištěným při sjednávání pojistné smlouvy a při pojistné události a její likvidaci zákon č. 89/2012 Sb. v ustanovení § 2800 odst. 1 a 2 o. z. Ačkoli podle důvodové zprávy k § 2800 o. z. „návrh přejímá s drobnými jazykovými úpravami obsah ustanovení § 17 platného zákona“, ustanovení § 2800 o. z. na rozdíl od § 17 zákona o pojistné smlouvě již nespojuje právo na snížení pojistného plnění jen s porušením pojistné smlouvy a povinností plynoucích ze zákonných ustanovení upravujících pojistnou smlouvu, ale právo na snížení pojistného plnění nově (v odstavci 2) zakládá porušení (jakékoli blíže nespecifikované) povinnosti pojistníkem, pojištěným nebo jinou osobou, která má na pojistné plnění právo. Argument dovolatelky, že k dopravní nehodě dojde vždy v důsledku porušení povinnosti řidiče, není přiléhavý, neboť příčinou dopravní nehody může být i jednání ostatních účastníků silničního provozu či jiných osob, zdravotní indispozice řidiče, působení zvířat, živelní událost, technická porucha, závada ve sjízdnosti komunikace apod.
13. Jak konstatuje i odborná literatura, změnou oproti předchozí právní úpravě (viz § 17 odst. 1 a 2 zákona o pojistné smlouvě) rozšiřující působnost komentovaného ustanovení je, že důvodem k sankčnímu snížení pojistného plnění pojistitelem, ať podle odstavce 1, nebo podle odstavce 2, již není pouze porušení povinností stanovených „tímto zákonem“ (jak tomu bylo podle zákona o pojistné smlouvě) nebo pojistnou smlouvou, ale porušení jakýchkoliv právních povinností účastníků pojištění (stanovených např. i dalšími právními předpisy odlišnými od občanského zákoníku). Toto porušení právní povinnosti ani nadále nesmí být svými dopady marginální, ale musí existovat významná příčinná souvislost ("podstatný vliv") mezi porušením právní povinnosti pojistníka, pojištěného nebo oprávněné osoby a alespoň jedním ze čtyř uvedených následků: vznikem pojistné události nebo průběhem pojistné události nebo zvětšením rozsahu následků pojistné události nebo ztížením zjištění nebo určení výše pojistného plnění (tedy ztížení šetření pojistitele). Viz HAAS, K. in ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI, (§ 2521-3081). Praha: Wolters Kluwer, 2014. § 2800, str. 565, 566.
14. Zákonná úprava vymezení předpokladů pro snížení pojistného plnění se tak určitým způsobem navrací ke koncepci obsažené do 31. 12. 2004 v zákoně č. 40/1964 Sb., kterou však významně mění tím, že váže oprávnění snížit pojistné plnění na porušení jakékoli zákonné i smluvní povinnosti, aniž by výslovně definovala pro snížení nutnou míru zavinění pojištěného při porušení právní povinnosti, jak tomu bylo v zákoně č. 40/1964 Sb. do shora uvedeného data, kde jen vědomé porušení povinnosti pojištěným zakládalo oprávnění pojistitele snížit pojistné plnění.
15. Nadále lze tedy vycházet ze závěrů judikatury Nejvyššího soudu vztahujících se k posouzení podmínek aplikace § 799 a § 809 obč. zák. a § 17 zákona o pojistné smlouvě, podle nichž je pojistitel oprávněn snížit pojistné plnění úměrně tomu, jaký vliv mělo porušení povinnosti (nyní již však nikoli jen povinnosti stanovené pojistnou smlouvou nebo ustanoveními občanského zákoníku o pojistné smlouvě) na rozsah povinnosti pojistitele plnit nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění. Přiměřenost snížení závisí na konkrétních okolnostech posuzovaného případu a zákon (ani po 1.
1. 2014) nevymezuje, jakými úvahami se má pojistitel, případně soud při určení přiměřeného snížení řídit. Při posuzování rozsahu snížení pojistného plnění je třeba vždy důsledně vycházet z toho, zda a do jaké míry vznik, průběh nebo zvětšení následků pojistné události jsou v příčinné souvislosti s porušením povinnosti plynoucí ze zákona nebo z pojistné smlouvy. Z dosavadní judikatury dále vyplývá, že pro odůvodněné snížení pojistného plnění pojistitelem je nutné mít prokázáno, že porušení povinností pojištěného přispělo podstatným způsobem ke vzniku pojistné události nebo k většímu rozsahu jejích následků (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27.
10. 2004, sp. zn. 32 Odo 904/2003, a ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4166/2010). Vzhledem ke znění § 2800 odst. 2 o. z. se již bez dalšího neuplatní závěry dřívější judikatury, která pokládala vědomost při porušení povinnosti pojištěným za podmínku pro vznik práva pojistitele na snížení pojistného plnění.
16. Odborná literatura význam vědomosti, případně zavinění pojištěného při porušení povinnosti nehodnotí, až na jednu výjimku. Robert Šimek ve svém komentáři k § 2800 o. z. bez konkrétní právní argumentace pouze konstatuje, že „občanský zákoník nerozlišuje v § 2800 odst. 2, zda porušení povinnosti bylo vědomé či nikoli, ani otázku zavinění. Z toho však nelze dovozovat, že postačí, aby k porušení povinnosti došlo objektivně, a že existuje příčinná souvislost mezi tímto porušením a pojistnou událostí tak podstatného charakteru, že je spravedlivé pojistné plnění snížit úměrně takovému vlivu porušení. (….) Základními znaky týkajícími se porušení povinností v různých fázích pojistného poměru jsou z pohledu platné právní úpravy tyto: a) zaviněné porušení povinnosti ze strany pojistníka, pojištěného nebo oprávněné osoby, b) vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu jejích následků nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění, c) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti uložené ke zmenšení či zabránění vzniku nežádoucího následku. Porušení povinnosti musí mít současně podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh, na zvětšení rozsahu jejích následků nebo na zjištění či určení výše pojistného plnění. (….) Podstatný vliv může mít závažnost jednání (úmysl), jeho způsob, ale i charakter ochranné povinnosti, která má zabránit vzniku škodní události, zmenšení jejího rozsahu či zabránění vzniku dalších následků.“ (ŠIMEK, R. § 2800 [Následky porušení povinností]. In: MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník § 2716-2893. Velký komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 713–714, marg. č. 32-35.).
17. Důvodová zpráva k § 2800 o. z. uvádí, že přebírá „s drobnými jazykovými úpravami“ obsah § 17 zákona o pojistné smlouvě. V něm však již podmínka vědomosti porušení právní povinnosti zakotvena nebyla. Ani z důvodové zprávy tak nelze dovodit, že by zákonodárce měl v úmyslu podmínit oprávnění pojistitele snížit pojistné plnění jen vědomým porušením povinností pojištěného. V. Závěr
18. S ohledem na výslovné znění § 2800 odst. 2 o. z. nelze než konstatovat, že vědomost pojištěného (nebo jiné osoby, která má na pojistné plnění právo) při porušení právní povinnosti s podstatným vlivem na vznik nebo zhoršení následků pojistné události je významnou okolností ovlivňující úvahu o přiměřenosti snížení pojistného plnění pojistitelem, není však zákonnou podmínkou pro vznik oprávnění pojistitele pojistné plnění snížit. V případě porušení povinnosti z vědomé nedbalosti pojištěného (zejména u povinnosti významné pro bezpečnost osob a ochranu majetku), či dokonce u úmyslného porušení povinnosti, by snížení pojistného plnění mělo být vyšší než při porušení povinnosti z tzv. nedbalosti nevědomé, kde by bylo namístě snížit pojistné jen minimálně či právo na snížení pojistného plnění pojistiteli zcela odepřít. Taková diferencovanost míry snížení pojistného plnění v závislosti na existenci a míře zavinění při porušení povinnosti pojištěným je nezbytná i s přihlédnutím k tomu, že význam má nadále mít (kromě smluvní povinnosti) porušení jakékoli zákonné povinnosti, nejen té, která je stanovena občanským zákoníkem či zákonnou úpravou pojištění. Významnými okolnostmi pro posuzování míry snížení pojistného plnění nadále zůstávají všechny okolnosti konkrétní věci, zejména též závažnost jednání, jím došlo k porušení povinnosti a její důležitost.
19. Ze shora uvedeného je zřejmé, že za současné právní úpravy mají zásadní význam konkrétní ujednání pojistné smlouvy. Je třeba uvést, že podle odborné literatury „povaha § 2800 o. z. je dispozitivní a smluvní strany se od něj mohou vzájemnou dohodou odchýlit“ (viz naposledy citovaný komentář, str. 720, marg. č. 62). Pojistitel s pojistníkem tedy mohou v pojistné smlouvě sjednat od zákona i od všeobecných smluvních podmínek odlišné předpoklady pro možnost snížení pojistného plnění pojistitelem, například navázání tohoto oprávnění na porušení povinností pojistníkem (pojištěným nebo jinou osobou, která má na pojistné plnění právo) podle konkrétně vymezeného stupně zavinění, či výčtem porušení povinností, pro něž pojistitel pojistné plnění snižovat nebude. Pro stanovení míry, v jaké se uplatní § 2800 o. z. bude také významné to, o jaký typ pojištění půjde a jak bude definována pojistná událost, tj. situace, v níž je pojistitel povinen poskytnout pojistné plnění. V určitých případech (s přihlédnutím k úmyslu stran) nebude připadat aplikace § 2800 o. z. vůbec do úvahy. Např. byl-li by jako pojistná událost sjednán nahodilý i třeba nedbalostně zaviněný střet s jiným vozidlem, stěží by bylo možno dovodit, že bylo úmyslem stran sjednat omezení pojistného plnění z důvodu nedbalostního porušení povinnosti pojištěným, kvůli kterému došlo ke střetu vozidel a ke vzniku pojistné události.
20. V daném případě oba nalézací soudy při zjišťování skutkového stavu vycházely jen ze všeobecných pojistných podmínek žalované, pojistnou smlouvu (jejíž existenci žádná ze stran nečinila spornou) nijak nehodnotily a neučinily z ní žádný skutkový závěr o jejím obsahu, nezjistily, zda znění všeobecných pojistných podmínek ohledně práva pojistitele na snížení pojistného plnění nebylo smlouvou modifikováno. Jejich skutkové závěry jsou proto neúplné, a neposkytují tak dostatečný podklad pro právní závěr, tedy pro správnou aplikaci § 2800 odst. 2 o. z. na konkrétní obsah daných smluvních ujednání.
21. Proto je závěr odvolacího soudu o důvodnosti snížení pojistného plnění (resp. o míře snížení, bylo-li důvodné) předčasný, a tedy nesprávný.
22. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (včetně závislého nákladového výroku) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
23. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci se odvolací soud znovu vypořádá se všemi zákonnými předpoklady § 2800 odst. 2 o. z. s přihlédnutím ke shora uvedeným výkladovým
východiskům. Dále rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu