25 Cdo 11/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Marty Škárové v právní věci
žalobkyně Obce H. proti žalovaným 1) J. P., 2) R. P., 3) R. N. žalovaní 2) a 3)
zastoupeni advokátem, a 4) L. S., o 475.207,25 Kč, vedené u Okresního soudu ve
Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 114/2001, o dovolání
žalovaných Radoslava Pelce a Richarda Novosada proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 20. prosince 2002, č. j. 8 Co 671/2002-111, takto:
I. Dovolání se zamítají.
II. Ve vztahu mezi žalovanými R. P. a R. N. a žalobkyní nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
společně a nerozdílně částku 475.207,25 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Ve sporu o náhradu škody, způsobené neoprávněným vytěžením dřeva z lesa ve
vlastnictví žalobkyně, vyšel soud ze zjištění, že žalovaní 1), 2) a 3) (J. P.,
R. P. a R. N.) byli pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21.
12. 2000, č. j. 4 T 177/99-197, odsouzeni pro trestný čin krádeže podle § 247
odst. 1, 2 trestního zákona, jehož se dopustili tím, že v lednu 1999 v katastru
obce N. bez vědomí vlastníků vytěžili neoprávněně dřevní hmotu v rozsahu
nejméně 71,85 m3 modřínu v porostu na p. č. 646/2 ke škodě obce L. a 22,75 m3
modřínu v porostu na p. č. 131C/11/7 a A 12/9 ke škodě obce H.; dřevo prodali
žalovanému 4) L. S. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaní J. P.,
R. P. a R. N. se počátkem roku 1999 dohodli na tom, že za účelem finančního
zisku vytěží cizí dřevo, v průběhu ledna tak učinili a dřevo prodali
prostřednictvím J. P. L. S. Ten projevil zájem o další těžbu, kterou ve
spolupráci s J. P. také provedl; žalovaní R. P. a R. N. o tom byli informováni
a přijali peníze z části výtěžku. Soud dovodil, že žalovaní vytěžili dřeva
více, než bylo prokázáno v trestním řízení, neboť po první těžbě provedli těžbu
dalších asi 50m3 dřeva a následně sám žalovaný L. S. po dohodě s žalovaným J.
P. vytěžil dalších asi 200 m3 modřínu. Všichni žalovaní proto odpovídají
žalobkyni za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák., neboť zaviněně porušili
povinnost uvedenou v ustanovení § 415 obč. zák. Žalovaný J. P. tak učinil
úmyslně, protože od počátku věděl, že těžba je neoprávněná, přesto se těžby
účastnil a uzavřel s žalovaným L. S. dohodu, ostatní žalovaní z nedbalosti,
neboť žalovaní R. P. a R. N. nikomu nesdělili, že probíhá neoprávněná těžba, a
přijali z těžby finanční částky; žalovaný L. S. pak provedl těžbu, aniž si
ověřil její oprávněnost.
K odvolání žalovaných J. P., R. P. a R. N. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze
dne 20. 12. 2002, č. j. 8 Co 671/2002-111, rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových
zjištění soudu prvního stupně a vyložil, že podle § 438 odst. 1 obč. zák.
odpovídají za škodu společně a nerozdílně nejen spolupachatelé trestného činu,
nýbrž i návodci, pomocníci a organizátoři trestné činnosti. Tento princip
dopadá i na všechny žalované, neboť J. P., R. P. a R. N. byli za trestnou
činnost spočívající v neoprávněné těžbě dřeva pravomocně odsouzeni a L. S.
přitom porušil prevenční povinnost (§ 415 obč. zák.) tím, že si neověřil
tvrzení žalovaného J. P., že je oprávněn dřevo prodat. Tito dva žalovaní
odpovídají i za škodu způsobenou další těžbou dřeva, kterou spolu
zorganizovali, přičemž žalovaní R. P. a R. N. v tomto případě porušili posledně
uvedené ustanovení tím, že sice na těžbě nespolupracovali, nicméně o ní věděli
a přijali z ní finanční prostředky. Chování všech žalovaných tak bylo
protiprávní a v příčinné souvislosti způsobilo škodu (§ 420 obč. zák.).
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní R. P. a R. N. dovolání, jehož přípustnost
dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že odvolací soud
nesprávně posoudil jejich účast na vzniku škody. Namítají, že sice provedli s
J. P. těžbu dřeva, za kterou byli pravomocně odsouzeni rozsudkem Okresního
soudu ve Vsetíně, nicméně další těžby, kterou provedli J. P. a L. S., se již
nezúčastnili, s L. S. o prodeji dřeva nejednali, neoznačovali mu stromy vhodné
k těžbě ani od něj nepřevzali jím tvrzené částky. Protože se na těžbě provedené
žalovanými J. P. a L. S. nijak nepodíleli, není důvodu zavazovat je k náhradě
škody s těmito žalovanými společně a netrozdílně, a tedy v rozsahu větším, než
byla k jejich tíži zjištěna v trestním řízení. Navrhli, aby dovolací soud
rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl
jako nepřípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze správně a úplně
zjištěného skutkového stavu a je založeno na správném právním posouzení věci.
Podle žalobkyně se dovolatelé účastnili na vzniku celkové škody ve smyslu
ustanovení § 438 odst. 1 obč. zák. nejen tím, že sami vytěžili dřevní hmotu,
nýbrž i tím, že udělili souhlas čtvrtému žalovanému k další těžbě, věděli o
nezákonné těžbě, byli srozuměni s jejím libovolným objemem a převzali za ni
peněžní prostředky. Svým přístupem a jednáním tedy napomohli ke vzniku celkové
škody natolik, aby jim byla důvodně uložena povinnost k náhradě celé škody.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníky řízení
- a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k
závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Za otázku
zásadního právního významu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. totiž
dovolací soud považuje aplikaci ustanovení § 438 odst. 1 obč. zák. na případ
škody způsobené neoprávněným vytěžením cizího dřeva při rozdílné míře účasti
jednotlivých škůdců. Dovolání není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelé uplatňují jako důvod dovolání
[§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc
posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní
předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci
nesprávně aplikoval.
Podle § 438 odst. 1 obč. zák. způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni
společně a nerozdílně. Podle odst. 2 tohoto ustanovení v odůvodněných případech
může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu způsobili, odpovídají za ni podle své
účasti na způsobení škody.
Obecně platí, že společná odpovědnost vzniká jako výsledek spoluzavinění či
souběžné (na sobě nezávislé) činnosti, případně nečinnosti nebo opomenutí,
vedoucí ke vzniku jediného škodlivého následku. Pro spoluzavinění je typické,
že každý škůdce má psychický vztah nejen k vlastnímu jednání (protiprávnímu
jednání a škodě), nýbrž i k jednání ostatních osob účastnících se na vzniku
škody. Tak tomu bývá zejména v případech předem vzájemně dohodnuté součinnosti
směřující ke sjednanému či předpokládanému výsledku (škodě), kdy při rozdělení
úkolů mezi jednotlivé škůdce je charakteristické, že někteří z nich svým
jednáním přímo škodný následek nevyvolali. Jestliže výsledkem společně předem
dohodnutého protiprávního jednání více škůdců je škoda, která bezprostředně
vznikla působením jen některých z nich, je třeba dovodit, že škoda vznikla v
příčinné souvislosti i s protiprávním jednáním těch, kteří svým počínáním
bezprostředně škodný následek nevyvolali, jestliže přesto přispěli podstatným
způsobem ke vzniku škody; společná odpovědnost není přitom vyloučena tím, že
nelze jednoznačně určit podíl jednotlivých škůdců na dosažení celkového
výsledku (na vzniku škody).
Odvolací soud sice vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaní R. P. a R.
N. se části těžby dřeva (provedené L. S.) osobně neúčastnili, nicméně z obsahu
spisu zároveň vyplývá, že bez jejich přispění by k ní nedošlo; jejich účast na
vzniku škody nebyla totiž omezena na pouhé převzetí výtěžku z prodeje
odcizeného dřeva. Bylo zjištěno, že to byli právě žalovaní J. P., R. P. a R.
N., kteří se rozhodli obohatit se těžbou cizího dřeva, našli proto vhodnou
lokalitu, kde přistoupili k neoprávněné těžbě, a prodali dřevo žalovanému L. S.
Jestliže L. S. následně v těžbě pokračoval sám, bylo to právě na základě
předchozí činnosti tří ostatních žalovaných, která jednoznačně přispěla k tomu,
že neoprávněná těžba ke škodě žalobkyně pokračovala. Sami dovolatelé
připouštějí, že s další těžbou souhlasili a neměli proti ní námitek; šlo
ostatně o naplnění jejich původní domluvy. Svůj podíl na vzniku škodlivého
následku pak dovršili tím, že přijali od L. S. za jím provedenou těžbu peněžité
plnění, tedy dosáhli výsledku předem sjednaného s J. P. Jejich spoluúčast na
vzniku celé škody je proto dána bez ohledu na to, že se části těžby osobně
neúčastnili a že při ní všechny potřebné kroky k odcizení dřeva učinili
žalovaní J. P. a L. S. Nelze proto vytýkat odvolacímu soudu závěr, že
dovolatelé, kteří po předchozí domluvě s J. P. obohatit se vytěžením cizího
dřeva zčásti sami provedli neoprávněnou těžbu, odpovídají společně a nerozdílně
i za škodu, která byla způsobena vlastníku lesa další těžbou ve vybraném místě,
i když se jí již osobně neúčastnili a jen převzali část z jejího výtěžku.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že odvolací soud správně dovodil společnou a
nerozdílnou odpovědnost dovolatelů za vznik škody způsobené neoprávněnou těžbou
dřeva v souladu s ustanovením § 438 odst. 1 obč. zák., neboť rozhodnutí, aby
jednotliví škůdci odpovídali podle své účasti na způsobení škody (§ 438 odst. 2
obč. zák.) není ničím odůvodněno. Jeho rozsudek je z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu správný, a proto Nejvyšší soud České republiky dovolání
žalovaných R. P. a R. N. podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před
středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaní neměli v dovolacím
řízení úspěch a žalobkyni v této fázi řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Petr Vojtek, v.r.
předseda
senátu