U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně JUDr. M. R., zastoupené JUDr. Daliborem Lorencem, advokátem se sídlem
v Brně, Masná 418/20, proti žalované Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, se
sídlem v Brně, Pekařská 53, IČO 00159816, za účasti Kooperativy pojišťovny,
a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747, IČO 47116617,
jako vedlejší účastnice na straně žalované, o 50.000,- Kč, vedené u Městského
soudu v Brně pod sp. zn. 108 C 103/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2012, č. j. 44 Co 78/2012-176,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
napadeném výroku o věci samé (o zaplacení 50.000,- Kč) a ve výrocích o náhradě
nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7.
zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“) po zjištění, že dovolání bylo
proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru,
že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný, přičemž podle § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od
23. 1. 2009 (čl. II bod 12 část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.),
odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání
nepřípustné.
Přezkumu rozhodnutí v dovolacím řízení brání ustanovení § 237 odst. 2 písm. a)
o.s.ř., podle nějž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním
dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč
a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom
nepřihlíží. V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu,
jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o zaplacení
50.000,- Kč. Jelikož výše tohoto nároku nepřevyšuje částku 50.000,- Kč, je
přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., i
kdyby předpoklady přípustnosti stanovené v § 237 odst. 1 o.s.ř. byly jinak
splněny. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle § 243b odst. 5,
věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcným obsahem
uplatněných námitek.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně
nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované ani vedlejší
účastnici náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu