25 Cdo 1129/2005
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše Ph.D., v
právní věci žalobce D. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované Fakultní
nemocnici B., zastoupené advokátkou, za vedlejší účasti K., p., a.s., na
straně žalované, o 1.275.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Opavě pod sp. zn. 12 C 54/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2004, č.j. 11 Co 48/2004 – 221, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení
62.875,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.
Krajský soud v Ostravě citovaným rozsudkem potvrdil
rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 8. 2003, č. j. 12 C 54/2000 – 156
ve výroku o věci samé, kterým soud prvního stupně uložil žalované zaplatit
žalobci na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění částku
1.275.000,- Kč s příslušenstvím, změnil jej jen ve výroku o nákladech řízení,
zamítl v odvolacím řízení uplatněný nárok na další odškodnění ztížení
společenského uplatnění ve výši 1.740.000,- Kč a rozhodl o nákladech odvolacího
řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že
žalobce utrpěl při operaci páteře, prováděné dne 17. 10. 1996 ve zdravotnickém
zařízení žalované, poškození míchy s trvalými následky spočívajícími v těžké
poruše hybnosti všech končetin (spastické kvadruparéze) a v těžké poruše
vyprazdňování. Operující lékaři zvolili správný způsob operace s použitím tzv.
drátěných kliček, který byl u žalobce, trpícího vrozenou vadou páteře, jediným
řešením, a všechny výkony provedli standardním způsobem, v souladu s dostupnými
poznatky vědy. K poškození míchy došlo při podsouvání pravé drátěné kličky pod
oblouky prvního a druhého krčního obratle, neboť vzhledem k anatomickým
dispozicím žalobce klička začala míchu utlačovat. Lékaři vyjmuli drátěné kličky
bezprostředně po zjištění, že utlačují míchu. Oba soudy uzavřely, že žalovaná
odpovídá žalobci za škodu na zdraví podle ustanovení § 421a obč. zák. bez
zřetele k tomu, že operace byla správně indikována i správně provedena, byla
však spojena s rizikem, že právě při podsouvání drátěné kličky pod oblouk
obratle může dojít k poškození míchy. Požadavkům “lege artis“ odpovídá i to, že
klička se zasouvá do páteřního kanálu prakticky naslepo, protože pod oblouk
obratle není vidět.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež má za
přípustné vzhledem k zásadnímu významu rozhodnutí po právní stránce, uplatňujíc
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm.b) o.s.ř. Odvolací soud podle
dovolatelky v dané věci nesprávně vyložil podmínky objektivní
odpovědnosti zdravotnického zařízení za škodu podle § 421a obč. zák.;
zavedení drátěných kliček do páteřního kanálu žalobce není okolností, která má
původ v povaze kličky. Je zásadní rozdíl mezi situací, kdy škodlivý následek je
způsoben okolností, která má původ v povaze užité věci (např. aplikaci injekční
jehly) a situací, kdy takový následek je způsoben běžným a správným postupem
při užití věci nebo faktickou situací, která přitom nastala, lhostejno, zda
byla způsobena, jak tvrdí dovolatelka, současnou úrovní vědeckého poznání či
nikoliv. Objektivní odpovědnost za škodu podle citovaného ustanovení není – jak
se uvádí v dovolání – spojena s činností, nýbrž s okolnostmi, které mají původ
v povaze věci. Výklad, který podal odvolací soud, je extenzivní, spíše patří do
úvah v rámci legislativního procesu a v praxi by znamenal, že zdravotnické
zařízení by odpovídalo za jakoukoliv škodu, která vznikne při poskytování
zdravotnické péče.
Žalobce navrhnul zamítnutí dovolání maje za správný výklad objektivní
odpovědnosti zdravotnického zařízení za škodu, tak jak jej podal odvolací soud.
Zdůraznil přitom, odkazuje na znalecký posudek MUDr. P. D., příčinnou
souvislost mezi tím, že pravá klička zasahovala uvnitř páteřního kanálu do jeho
průběhu a utlačovala tak míchu a následným poškozením míchy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že
dovolání podané v dané věci včas a proti potvrzujícímu pravomocnému rozsudku,
může být přípustné jedině podle § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř., zabýval se
nejprve otázkou, zda rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Na tuto
otázku Nejvyšší soud odpovídá kladně; výklad podmínek objektivní odpovědnosti
zdravotnického zařízení za škodu podle § 421a obč. zák., který v dané věci
podal odvolací soud, otvírá Nejvyššímu soudu možnost vyjádřit se z
judikatorního hlediska obšírněji k důležité otázce výkladu pojmu „okolnosti,
které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci“ i se zřetelem k následkům
zdravotnických úkonů provedených tzv. lege artis.
Protože dovolání je přípustné, Nejvyšší soud přezkoumal ve smyslu
ustanovení § 242 o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1,
věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněno.
Nejvyšší soud je ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. vázán uplatněným
dovolacím důvodem, kterým dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní
posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm.b) o.s.ř.]. Ze skutkových zjištění a
skutkových závěrů odvolacího soudu je proto Nejvyšší soud povinen vycházet a
prověřit (ovšem jen prostřednictvím dovolatelových výhrad) zda odvolací soud
při právním posouzení věci aplikoval právo na zjištěný skutkový stav zákonu
odpovídajícím způsobem.
Ani Nejvyšší soud nemá pochyb, že právní posouzení odpovědnosti
žalované za škodu vzniklou žalobci, vymezené skutkovým závěrem odvolacího soudu
(shodně soudu prvního stupně), podle něhož k poškození žalobcova zdraví došlo
při operativním výkonu, provedeném lege artis, tak, že pravá drátěná klička,
poté co byla zavedena na místo, zasahovala uvnitř páteřního kanálu a utlačovala
míchu, se řídí ustanovením § 421a obč. zák.
Ustanovení § 421a obč. zák. obsahuje skutkovou podstatu zvláštní
objektivní odpovědnosti za škodu; jde o odpovědnost toho, kdo plní závazek
(poskytuje zdravotnické služby), za nebezpečí či riziko způsobení škody, které
je dáno povahou užitého přístroje či jiné věci, ovšem za předpokladu, že
okolnosti, které škodu způsobily, měly svůj původ právě v konkrétní užité věci
či přístroji. Odpovědnost – za splnění ostatních předpokladů – je dána,
jestliže škoda byla způsobena v důsledku kvalifikovaného působení - vlivem
okolností přímo vyplývajících z povahy použitého přístroje či věci. Vznikne-li
škoda v příčinné souvislosti s takovou okolností, nastupuje objektivní
odpovědnost, jíž se na rozdíl od obecné úpravy nelze nijak zprostit.
Oba soudy čerpaly svá zjištění o příčině poškození žalobcova zdraví ze
znaleckého posudku znalce MUDr. P. D., který v doplňku svého posudku ze dne 6.
4. 2003 přesně popsal mechanismus poškození, v jehož důsledku žalobce ochrnul,
tak, že pravá drátěná klička, poté co byla zavedena na místo zasahovala uvnitř
páteřního kanálu a utlačovala míchu, což bylo příčinou poškození míchy žalobce.
Skutková podstata objektivní odpovědnosti podle § 421a předpokládá
příčinnou souvislost mezi působením okolností, jež mají původ v povaze použité
věci a škodlivým následkem (v dané věci poškození zdraví). Nelze od sebe
oddělovat, jak o to usiluje dovolatelka, samo o sobě statické působení (tlak na
míchu) zavedené drátěné kličky na místě, od postupu při podsouvání kličky pod
oblouky krčních obratlů. Použitím věci (přístroje) v daných souvislostech zákon
rozumí ty úkony, které jsou nebytné pro řádné fungování věci, popřípadě
dosažení účelu (stavu) sledovaného jejím užitím. Má-li být dosaženo konečného
stavu, který je zdravotním výkonem sledován, tedy v dané věci, že drátěné
kličky fixují obratle, pak „okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje
nebo jiné věci“ se rozumí také ty souvislosti, které jsou vyvolány obecně
užívanou technologií operativního výkonu při jejich zavádění.
Jinak řečeno, drátěné fixační kličky mohou být ve smyslu § 241a obč.
zák. užity k poskytnutí zdravotnické služby jen tak, že při operativním úkonu,
který se provádí tzv. naslepo, jsou zavedeny na místo. Proto ani nemůže být
významné, zda k poškození zdraví (míchy) došlo již při vlastním zavádění
drátěné kličky (podsouvání pod oblouky obratle) anebo až po její konečné
fixaci, v důsledku nepříznivých anatomických poměrů páteře pacienta. Žalobce
byl na svém zdraví poškozen tlakem drátěné kličky na míchu uvnitř páteřního
kanálu. Právě tento tlak je okolností, jež poranění způsobila a jež má původ v
povaze věci užité při lékařském zákroku, tedy v charakteristické vlastnosti
materiálu, kterou je tvrdost drátěné kličky.
Z těchto závěrů soudy obou stupňů správně vycházely.
Právní posouzení věci odvolacím soudem a na něm založené rozhodnutí se
tedy dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu zpochybnit
nepodařilo. Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu správný, Nejvyšší soud dovolání zamítl podle § 243b odst. 2
o.s.ř.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením
advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 50.620,- Kč
(srov. § 3 odst. 1 bod 6, § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000
Sb., ve znění vyhlášek č. 19/2001 Sb. a č. 110/2004 Sb.) a v paušální náhradě
výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb. a č.
68/2003 Sb), tedy celkem 50.695,- Kč. Protože dovolání žalované bylo zamítnuto,
dovolací soud jí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a §
142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobci tyto náklady nahradila. Žalovaná je
povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který
žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2006
JUDr. Jaroslav Bureš, v. r.
předseda senátu