25 Cdo 1143/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci
žalobkyně U. S. AG, zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. J. K.
zastoupenému advokátem, o 14.717,86 EUR a o 2.528,72 EUR, vedené u Městského
soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 81/93, o dovolání žalovaného proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2005, č. j. 20 Co 93/2005-201, takto:
Dovolání se zamítá.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 16. 12. 2004, č. j. 34 C 81/93-177,
připustil, aby na místo původní žalobkyně V. d. ö. B. V. A. G. do řízení
vstoupila společnost U. S. AG, se sídlem ve V., P. 1-7, R. Z předloženého
výpisu z obchodního rejstříku Obchodního soudu ve Vídni zjistil, že podle
smlouvy ze dne 22. 6. 1999 o nepeněžitém vkladu a převedení pojistného kmene
došlo k převzetí dílčího provozu původní žalobkyně, konkrétně pojištění majetku
(pojištění škod), a to v souladu s ustanoveními § 13 a 13c zákona
Versicherungsaufsichtsgesetz – VAG. Dospěl k závěru (i s ohledem na souhlas
nynější žalobkyně), že jsou splněny podmínky pro postup podle ustanovení § 107a
o.s.ř.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 11. 2005, č. j. 20 Co 93/2005-201,
rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že soud prvního stupně
svým rozhodnutím, kterým vyhověl návrhu na změnu v okruhu účastníků,
postupoval v souladu s ustanovením § 107a o.s.ř. a s poukazem na předmětný
výpis žalobkyně z obchodního rejstříku Obchodního soudu ve Vídni uvedl, že ta
jednoznačně vstoupila na místo dosavadní žalobkyně a stala se tak jejím
procesním nástupcem.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů
uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. a soudům obou stupňů
vytýká, že při své rozhodovací činnosti vycházely pouze z tvrzení původní
žalobkyně, která předložila výpis z obchodního rejstříku Obchodního soudu ve
Vídni, a z rakouského právního předpisu, a aniž zjistily jeho oficiální obsah,
spokojily se s neověřeným textem zákona či informací Ministerstva spravedlnosti
ČR, ze které nebylo možné zjistit ani účinnost předmětného zákona ve vztahu k
projednávané věci, a postupovaly tak v rozporu s ustanovení § 121 o.s.ř. Dále
poukázal na výklad ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o
mezinárodním právu soukromém a procesním, podle kterého je úvaha soudu při
zjišťování cizího práva možná, avšak v zájmu spravedlivého procesu a s ohledem
na právní jistotu účastníků řízení je třeba, aby soudy obsah cizího práva
zjistily spolehlivě a průkazně. Namítá konečně, že odůvodnění napadeného
rozhodnutí neodpovídá požadavkům ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. a že není
přesvědčivé. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou, řádně zastoupenou
advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.s.ř.), a že je podle § 239 odst. 2
písm. b) o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu
ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první,
o.s.ř.) a neshledal dovolání opodstatněným.
Podle § 107a odst. 1 o.s.ř. má-li žalobce zato, že po zahájení řízení nastala
právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci
rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na
místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107. Podle §
107a odst. 2 o.s.ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže,
že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a
jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas
žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní
účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Uvedená právní úprava procesního postupu při nástupnictví z důvodu tzv.
singulární sukcese je založena na tom, že soud ve vztahu k žalobcem označené
právní skutečnosti zkoumá pouze to, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž
právní předpisy obecně vzato spojují převod či přechod práva, zda opravdu
nastala, a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Naopak nezjišťuje,
zda v jejím důsledku právo skutečně na jiného přešlo (bylo převedeno), neboť by
již posuzoval věc samu, nikoliv pouze otázku procesního nástupnictví (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003,
publikované pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).
V posuzované věci původní žalobkyně v návrhu, kterým se domáhala, aby na její
místo vstoupil do řízení nový subjekt, označila za právní skutečnost, v
důsledku které uplatněné právo na vrácení pojistného plnění za škodu na
vozidle přešlo na tuto právnickou osobu, smlouvu o nepeněžitém vkladu a
převedení pojistného kmene ze dne 22. 6. 1999. Odvolací soud vyšel ze
skutkového zjištění soudu prvního stupně, že taková smlouva mezi původní a
nynější žalobkyní byla uzavřena, a dovodil, že takový typ smlouvy obecně
zakládá přechod práv a povinností, které jsou předmětem řízení. Ztotožnil se
přitom s právním závěrem soudu prvního stupně, že je tomu tak na
základě ustanovení § 13 a 13c zákona č. 569/1978 Spolkové sbírky zákonů (dále
jen „BGB“) o dozoru nad pojišťovnictvím (Versicherungsaufsichtsgesetz), ve
znění zákona č. 652/1994 BGB v tehdy platném znění (účinném od 1. 9. 1994).
Dovolatel nezpochybňuje, že k uzavření smlouvy došlo, nevznáší ani konkrétní
výhrady k aplikaci citovaných ustanovení po věcné stránce a jeho námitky
směřují pouze ke způsobu, jímž odvolací soud zjišťoval obsah předpisu
rakouského práva. Namítá-li, že soudy obou stupňů v souvislosti s posouzení
právní skutečnosti ve smyslu ustanovení § 107a o.s.ř. nevycházely z oficiálních
pramenů rakouského práva a spokojily se s neověřeným textem zákona poskytnutého
Ministerstvem spravedlnosti ČR, a že postupovaly v rozporu s ustanovením § 121
o.s.ř., nelze s jeho názorem souhlasit.
Podle ustanovení § 121 o.s.ř. není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé
nebo známé soudu z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo
oznámené ve Sbírce zákonů České republiky.
Z citovaného ustanovení vyplývá (s ohledem na zásadu „iura novit curia - soud
zná právo“), že předmětem dokazování nemohou být právní předpisy a byť zákon
tuto zásadu výslovně uvádí jen ve vztahu k předpisům, jež jsou uveřejněny ve
Sbírce zákonů České republiky, lze ji obecně vztáhnout i na právní předpisy
cizozemské, neboť se v důkazním řízení dokazují jen skutečnosti účastníky
tvrzené či v řízení jinak vyšlé najevo. V souvislosti s námitkou dovolatele
je třeba uvést, že soud může získávat znalosti o cizím právu i jinak, tj.
vlastním studiem, případně vyjádřením Ministerstva spravedlnosti ČR. Pokud tedy
dovolatel zpochybňuje dostatečnou znalost práva ze strany soudů jen s poukazem
na skutečnost, že při právním posouzení věci soudy obou stupňů vycházely z
neověřených právních předpisů, aniž by konkrétně uvedl, v čem spatřuje
pochybení soudů obou stupňů při aplikaci tohoto právního předpisu, zda v jeho
nesprávném použití či výkladu, není tato jeho námitka důvodem k pochybám o
správnosti právního posouzení věci.
Dovolateli nelze přisvědčit ani v tom, že by řízení trpělo vadou, která mohla
mít vliv na správnost rozhodnutí, spočívající v tvrzené nepřesvědčivosti a
nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Odvolací soud i s odkazem na
argumentaci soudu prvního stupně vyložil důvody svého rozhodnutí, a to v
rozsahu odpovídajícím charakteru procesního rozhodnutí, aniž by bylo možno
pochybovat o tom, proč dospěl k závěru o správnosti rozhodnutí soudu prvního
stupně.
Lze tedy uzavřít, že odvolací soud otázku procesního nástupnictví z hlediska
uplatněných dovolacích důvodů správně posoudil po právní stránce a že řízení
není zatíženo vadou, která by měla vliv na správnost rozhodnutí. Nejvyšší soud
ČR proto dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2, část věty před
středníkem, o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť jde o procesní
rozhodnutí, jímž se řízení nekončí; o nákladech řízení včetně tohoto řízení
dovolacího rozhodne soud v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2007
JUDr. Petr Vojtek,
v. r.
předseda senátu