25 Cdo 1166/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní
věci žalobce ČR-Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, s adresou
pro doručování: Policie ČR Správa JmK, Brno, Kounicova 24, 611 32, proti
žalovanému L. P., o 2.288,- Kč, ve věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně,
pod sp. zn. 1 Ro 2327/2003, k dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 26. 8. 2004, č. j. 44 Co 200/2004-23, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2004, č. j. 44 Co
200/2004-23, a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 11. 2003, č. j. 1
Ro 2327/2003-9, se zrušují a věc se vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 20. 11. 2003, č. j. 1 Ro 2327/2003-9, Okresní soud v
Hodoníně zastavil řízení o zaplacení shora uvedené částky a vyslovil, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, což odůvodnil ustanovením
§159 odst. 3 o. s. ř., které brání opětovnému projednání věci pravomocně
rozhodnuté.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 8. 2004, č.
j. 44 Co 200/2004-23, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvého stupně
uzavřel, že projednání dané věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei
iudicatae) ve smyslu ust. § 159a odst. 5 o. s. ř. s tím, že na podkladě
stejných skutkových tvrzení bylo již o shodném nároku mezi týmiž účastníky
rozhodnuto výrokem trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 2.
2003, sp. zn. 3 T 165/2003, z něhož vyplývá, že jako oprávněný subjekt
(účastník) byla označena Policie ČR, Správa J. kraje v B., jež je součástí
Ministerstva vnitra (ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti - § 3 odst. 1 zák.
č. 283/1991 Sb.), tedy organizační jednotkou státu bez právní subjektivity (§ 3
odst. 1, 2 zák. č. 219/2000 Sb.). Účastníkem řízení o náhradu škody v rámci
trestního řízení může být pouze ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti
(§ 19 o. s. ř.), z čehož vyplývá, že za řádné přihlášení se s nárokem na
náhradu škody do trestního řízení lze považovat pouze takové oznámení, které
učinil subjekt způsobilý mít práva a povinnosti, jako se tomu stalo ve věci
vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 165/2003. S ohledem na to,
že v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 165/2003 se
jako poškozený s nárokem na náhradu škody přihlásil subjekt „Česká republika –
Ministerstvo vnitra“ (tedy subjekt totožný s žalobcem v dané věci), odvolací
soud usnesení soudu prvého stupně potvrdil při aplikaci ust. § 104 odst. 1 o.
s. ř.
Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonné lhůtě dovolání.
Nesouhlasí s právním závěrem soudů obou stupňů a připomíná, že výrok trestního
rozhodnutí o náhradě škody, kde je žalobce (poškozený) označen jako
neexistující subjekt, nemůže být exekučním titulem a nemůže jít tedy ani o
překážku věci pravomocně rozhodnuté. Navrhl zrušení obou usnesení soudů v této
věci a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1.dubnem
2005, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o
něm rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou
zákonem č. 59/2005 - dále jen „o.s.ř“ (viz článek II. bodu 3. zák. č. 59/2005
Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení dospěl k
závěru, že dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně, které je
přípustné podle ust. § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Žalobce nesouhlasí s právním posouzením při řešení procesní otázky
splnění podmínek řízení, konkrétně překážky věci rozsouzené (§ 103, § 104 odst.
1 a § 159a odst. 5 obč. soudního řádu). Uplatňuje tedy dovolací důvod
nesprávného právního posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Překážka rei iudicatae (věci rozsouzené) patří mezi tzv. negativní
procesní podmínky, pro něž soud musí usnesením řízení zastavit (§ 104 odst. 1,
§ 159a odst. 5 o. s. ř.). Tato překážka brání tomu, aby věc, o níž bylo
pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednána. O stejnou věc se jedná, jde-li v
novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a
týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán
tehdy, jestliže totožný nárok nebo stav vymezený tzv. žalobním petitem
vyplývá se stejných skutkových tvrzení, jimiž byl odůvodněn (ze stejného
skutku). Co do totožnosti osob, není samo o sobě významné, mají-li účastníci v
různých řízeních rozdílně procesní postavení (např. vystupují-li v jednom
řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v
případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci osob, které byly
účastníky dřívějšího řízení. Překážka věci rozhodnuté je dána nejen tehdy,
jestliže o téže věci rozhodl soud v občanském soudním řízení, ale i pravomocným
přiznáním nároku na náhradu škody v trestním řízení (v tzv. adhézním řízení)
nebo v řízení o přestupku a pravomocným rozhodnutím (rozhodčím nálezem) vydaným
v rozhodčím řízení.
V posuzované věci není sporu o tom, že v trestním řízení vedeném u
Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 165/2003 žalobce jako poškozený
řádně uplatnil nárok na náhradu škody proti žalovanému ve výši 2.288,- Kč na
základě stejných skutkových tvrzení, jaké uvedl v žalobě podané v této věci dne
16. 10. 2003. Trestním příkazem ze dne 24. března 2003, č. j. 3 T 165/2003-53,
jenž nabyl právní moci dne 5. 8. 2003, byla žalovanému uložena povinnost
zaplatit shora uvedenou částku, avšak nikoli poškozenému (tj. žalobci), ale
organizační jednotce státu bez právní subjektivity (§ 3 odst. 1, 2 zák. č.
219/2000 Sb.), a tato zjevná nesprávnost nebyla v trestním řízení odstraněna.
Je sice třeba souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že řádné uplatnění
nároku na náhradu škody v trestním řízení vytváří překážku věci zahájené
(litispendence) a bylo-li již o nároku rozhodnuto, i překážku věci rozsouzené
(rei iudicatae), avšak odvolací soud zcela pominul, že trestní příkaz
poškozenému žalobci žádné právo nepřiznal a v písemném vyhotovení rozhodnutí
jej ani neoznačil, takže zde chybí jakýkoli relevantní vztah mezi tímto
pravomocným rozhodnutím a žalobcem. Jestliže v pravomocně skončeném trestním
řízení nebylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody, jenž byl poškozeným řádně
uplatněn, není zde překážka věci rozhodnuté, která by bránila projednání nároku
na náhradu škody a rozhodnutí o něm v občanskoprávním řízení, což platí i v
případě, že v trestním rozhodnutí poškozený nebyl se svým nárokem na řízení ve
věcech občanskoprávních odkázán (§ 229 tr.ř.).
S ohledem na výše uvedené tak nemůže obstát závěr soudů obou stupňů o
existenci překážky věci rozhodnuté a dovolací důvod dle ust. § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř. byl důvodně uplatněn. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci
nezařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení
odvolacího soudu zrušil; jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soud prvého stupně, zrušil dovolací
soud; je a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 a
6 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvého stupně)
závazný a (§ 243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 věta 2 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2006
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu