25 Cdo 118/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně Z. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému K. k., za účasti Č. p.,
a. s., R. S. M., regionální ředitelství, jako vedlejšího účastníka na straně
žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 16 C
56/92, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
14. dubna 2005, č. j. 11 Co 341/2004-634, takto:
Rozsudek krajského soudu ve výroku, jímž byl potvrzen vyhovující výrok rozsudku
soudu prvního stupně, a v závislých výrocích o nákladech řízení se zrušuje a
věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že
žalobkyně se dne 9. 8. 1990 podrobila gynekologické operaci v O. nemocnici R.
n. K. (jejímž nástupcem po jejím zániku je žalovaný), po níž došlo k
neprůchodnosti levého močovodu žalobkyně, což způsobilo ztrátu funkce levé
ledviny, která musela být při akutní operaci dne 20. 8. 1990 odebrána. Pokud by
byl průchod močovodem zjednán do 7 dnů, mohla být funkce ledviny obnovena,
jinak dochází k nezvratnému poškození ledviny. Neprůchodnost močovodu byla
diagnostikována nálezem urologa dne 16. 8. 1990, tedy 7. den po operaci, zákrok
k odstranění neprůchodnosti byl proveden dne 20. 8. 1990 (11. den po operaci).
Soud, vázán právním názorem odvolacího soudu, vysloveným v jeho zrušujícím
usnesení ze dne 14. 6. 1999, č. j. 13 Co 539/99 – 368, dovodil, že
na straně žalované došlo k porušení povinností vyplývajících z § 415 obč. zák.
a ze zákona č. 20/1966 Sb. Ze znaleckého posudku znalce MUDr. B. soud zjistil,
že příčinou odnětí ledviny byl její akutní zánět, jenž vznikl v příčinné
souvislosti s poraněním levého močovodu jeho zaškrcením při gynekologické
operaci 9. 8. 1990. Blokáda levé ledviny mohla být odhalena již jeden či dva
dny po operaci, pokud by bylo provedeno vyšetření ultrazvukem, k němuž došlo až
sedmý pooperační den. Soud uzavřel, že je dána příčinná souvislost mezi škodou
vzniklou na zdraví žalobkyně a porušením povinností a že podmínky odpovědnosti
za škodu podle § 421 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 (dále jen obč.
zák.) jsou splněny. Při posouzení věci z hlediska § 421 odst. 3 obč. zák. soud
prvního stupně odkázal na závěry odvolacího soudu v jeho rozhodnutí ze dne 30.
10. 2002 o tom, že zavinění žalované spočívá v ponechání podvazu na močovodu po
operaci, který byl odstraněn až po 11 dnech, kdy již byla ledvina
nenapravitelně poškozena. Dospěl proto k závěru, že žalovaný neprokázal, že
nemohl zabránit škodě ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm bylo
možné požadovat. Na základě znaleckých posudků přiznal žalobkyni podle vyhlášky
č. 32/1965 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na bolestném celkem částku
4.500,- Kč (s ohledem na bolestivý způsob léčby bylo odškodnění zvýšeno podle §
7 odst. 3 vyhlášky na dvojnásobek), na náhradě za ztížení společenského
uplatnění částku 18.750,- Kč (odškodnění bylo zvýšeno zejména pro dlouhodobou
vážnou újmu způsobenou žalobkyni podle § 7 odst. 3 vyhlášky na pětinásobek) a
na náhradě za ztrátu na výdělku celkem částku 37.853,50 Kč, a ve zbytku soud
žalobu zamítl. Námitku promlčení vznesenou žalovaným neuznal důvodnou, neboť
žaloba byla podána dne 31. 3. 1992, a všechny tři nároky tedy byly uplatněny
před uplynutím subjektivní dvouleté lhůty podle § 106 obč. zák.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 4. 2005, č.
j. 11 Co 341/2004-634, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku co
do částky 59.753,50 Kč s příslušenstvím potvrdil, co do částky 1.350,- Kč s
příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů
řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu
prvního stupně a na jejich základě dovodil, že je dána objektivní odpovědnost
žalovaného podle ust. § 238 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991.
Jednoznačně bylo prokázáno, že k poruše průchodnosti močovodu došlo při operaci
9. 8. 1990, nelze však přesnou příčinu tohoto poškození zjistit. Ze všech v
úvahu přicházejících příčin svědčí důkazy pro závěr, že močovod byl zaškrcen
okolní tkání přitaženou stehem založeným v okolí močovodu a přitažení močovodu
tímto stehem je okolností, která má původ v povaze přístroje nebo jiné věci,
jíž bylo při poskytnutí služby použito. Odpovědnost žalovaného za škodu
způsobenou žalobkyni je objektivní, bez možnosti liberace. Odvolací soud shodně
se závěrem soudu prvního stupně shledal odpovědnost žalovaného za škodu
vzniklou žalobkyni, byť z jiných důvodů, a ztotožnil se s jeho závěry ohledně
rozsahu škody a výši náhrady, s výjimkou nároku na bolestné, který je co do
částky 1.350,- Kč promlčen, neboť žalobkyně o tuto částku rozšířila žalobu až
po uplynutí promlčecí doby.
Proti potvrzujícímu výroku a výrokům o náhradě nákladů řízení rozsudku
odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů nesprávného právního
posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že je dána jeho
odpovědnost podle ust. § 238 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991.
Poukazuje na to, že odvolací soud již v usnesení ze dne 24. 3. 1997, sp. zn. 13
Co 273/97, vyslovil závěr, že nárok je třeba posoudit podle obecné odpovědnosti
za škodu. Namítá, že v daném případě nebyla škoda způsobena okolnostmi, které
mají původ v povaze přístroje nebo jiné použité věci, nýbrž byla způsobena
komplikací, která nemá původ v povaze šicího vlákna použitého k vytvoření stehů
pro rekonstrukci pobřišnice. Příčinou poškození močovodu, které mělo za
následek jeho neprůchodnost a posléze afunkci levé ledviny, bylo jeho přitažení
stehem založeným v okolí tkáně. Operační terén žalobkyně byl nepřehledný v
důsledku změn z předchozích operací, a bylo tedy zvýšené riziko poškození
močovodu stehy založenými v jeho okolí. Riziko této komplikace je u 0,5 – 2,5 %
rutinních operací v oblasti pánve, ve složitém terénu po předchozích operacích
a onemocněních, jako tomu bylo v případě žalobkyně, se toto riziko zvyšuje.
Komplikace musí být zavčas diagnostikována a likvidována, v daném případě bylo
třeba k záchraně života žalobkyně ledvinu odstranit. Žalovaný je přesvědčen, že
se mu v řízení podařilo prokázat, že žádná právní povinnost nebyla porušena.
Navrhl, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu
řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že spor trvá od roku 1992 a její
stanovisko k věci je vyjádřeno v jejích předchozích podáních. Dovolání považuje
za nedůvodné a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 odst.
1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst.
1 písm. b) o. s. ř., je opodstatněné.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že žalovaný odpovídá za škodu
vzniklou žalobkyni objektivně podle ust. § 238 občanského zákoníku ve znění
účinném do 31. 12. 1991, neboť zaškrcení močovodu stehem založeným v jeho okolí
je okolností, která způsobila žalobkyni škodu a která má původ v povaze věci
při poskytnutí služby použité.
S tímto právním posouzením věci odvolacím soudem se nelze ztotožnit.
Vzhledem k ustanovení § 868 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 1992
soudy správně posuzovaly nárok žalobkyně podle dosavadních předpisů, tedy podle
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č.
146/1971 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 137/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988
Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb. (dále
jen obč. zák.).
Ustanovení § 238 obč. zák. je speciální úpravou odpovědnosti za škodu (ve
vztahu k odpovědnosti obecné podle tehdejšího ustanovení § 421 obč. zák.),
dopadající na úžeji vymezený okruh činností při poskytování služeb, mezi něž se
řadí i zdravotní péče. Zásadním předpokladem vzniku této odpovědnosti je, že
škoda byla způsobena v důsledku právně kvalifikované události - vlivem
okolností přímo vyplývajících z povahy přístroje či věci, jichž bylo použito
jako prostředku při poskytnutí zdravotnické služby. Odpovědnost je dána, i když
použitá věc nebyla vadná, ale byla takové povahy, že právě svou povahou
zapříčinila vznik škody.
Odvolací soud na základě svého závěru o tom, jak došlo k zaškrcení močovodu,
dovodil, že tato porucha byla vyvolána okolností mající původ v povaze vlákna
použitého k vytvoření stehů. Především je zřejmé, že steh nevyvolal zaškrcení
močovodu svou povahou, ani svými vlastnostmi či vlastností šicího vlákna, ale
tím, kam jej operatér umístil, když jím přitáhl okolní tkáň natolik, že
zaškrtila močovod. Už z tohoto vyplývá, že není správný názor odvolacího soudu,
že škoda byla vyvolána okolností vyplývající z povahy použité věci ve smyslu §
238 obč. zák. ve znění tehdy účinném.
Podstatnější však je, že odvolací soud si dostatečně neujasnil, v čem spočívá
poškození zdraví žalobkyně, za něž je požadována náhrada. Samotná neprůchodnost
močovodu, způsobená při gynekologické operaci, není totiž tou újmou, která má
být odškodněna, když náhrada je požadována za ztrátu levé ledviny, k níž došlo
následkem této komplikace, která nebyla včas diagnostikována a odstraněna.
Porušení právní povinnosti zdravotnického zařízení, vyplývající ze zákona č.
20/1966 Sb., tedy povinnosti postupovat v souladu se současnými poznatky
lékařské vědy, a z ust. § 415 obč. zák., tedy povinnosti předcházet možnému
vzniku škody na zdraví, konstatoval ve svém rozhodnutí soud prvního stupně, jsa
vázán právním názorem vysloveným již v rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 14.
6. 1999 na základě skutkového zjištění, že k nenapravitelnému poškození ledviny
dochází, není-li průchod moči zjednán v určitém čase. K tomu také v daném
případě došlo, když porucha, jež k tomuto výsledku vedla, byla diagnostikována
nálezem urologa 16. 8. 1990, tj. sedmý den po operaci, a k pokusu o obnovení
průchodnosti močovodu a k operaci, při níž byla již nefunkční ledvina vyjmuta,
došlo pak 11. den po operaci.
Odpovědnost za škodu způsobenou na zdraví žalobkyně není tedy dána podle § 238
obč. zák., nýbrž podle obecného ustanovení § 421 obč. zák. Předpokladem jejího
vzniku je protiprávní úkon, existence škody a vztah příčinné souvislosti mezi
nimi. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím,
jak fyzická či právnická osoba skutečně jednala či opomenula jednat, a tím, jak
jednat měla, aby dostála svým povinnostem. Má-li toto porušení povinností za
následek vznik škody, je dán vztah příčinné souvislosti. Naproti tomu
zavinění, jež je ve formě nevědomé nedbalosti presumováno, je charakteru
subjektivního.
Pokud jde o porušení povinnosti (protiprávní úkon), ze zjištěného skutkového
stavu, jenž nebyl dovolatelem napaden a jímž je soud v dovolacím řízení vázán
(srov. § 241a odst. 3 a § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), vyplývá, že
akutní zánět a ztráta ledviny byly vyvolány déle než 7 dní trvající
neprůchodností močovodu žalobkyně. Bezprostřední příčinou vzniku škody (odnětí
levé ledviny) nebyl tedy samotný fakt „zaškrcení“ močovodu, ale skutečnost, že
tato porucha nebyla včas odstraněna, což způsobilo akutní zánět ledviny ústící
v přímé ohrožení života žalobkyně a ztrátu funkce této ledviny. Je tedy zřejmé,
že objektivně došlo k porušení povinností zdravotnického zařízení, což mělo za
následek trvalé poškození zdraví žalobkyně, spočívající ve ztrátě levé ledviny.
Základní předpoklady jeho odpovědnosti za škodu vzniklou žalobkyni podle § 421
obč. zák. jsou naplněny.
Odvolací soud, protože věc po právní stránce posoudil podle nesprávného
ustanovení, se z hlediska § 421 odst. 3 obč. zák. věcí nezabýval. V tomto
směru bude třeba zhodnotit dosavadní výsledky řízení, příp. i dokazování v
nezbytné míře zopakovat či doplnit za účelem posouzení, zda žalovaný prokázal,
že škodlivému následku nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí,
které na něm bylo možné požadovat. V této souvislosti ovšem nelze přehlédnout
ani to, že – jak žalovaný sám v dovolání uvádí - komplikace spočívající v
zaškrcení močovodu se u obdobných operací v určitém procentu objevují, přičemž
toto riziko se zvyšuje ve složitém terénu po předchozích operacích a
onemocněních, což byl právě i případ žalobkyně.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není z hlediska důvodu
uplatněného v dovolání (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) správné, a proto
dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta prvá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1
o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního
a dalšího řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu