25 Cdo 1191/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v
právní věci žalobce P. Č., proti žalovanému JUDr. O. V., advokátovi se sídlem
Písek, Hradební 134/II, o zaplacení 97,- Kč, vedené u Okresního soudu v Písku
pod sp. zn. 9 C 107/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 16. 1. 2015, č.j. 5 Co 2006/2014-84, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Okresní soud v Písku usnesením ze dne 3. 3. 2014, č.j. 9 C 107/2013-44,
nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, ve věci, v níž se žalobce
domáhal po žalovaném zaplacení náhrady škody ve výši 97,- Kč, s odůvodněním, že
žalobce i přes výzvu soudu nepředložil řádně vyplněné prohlášení o svých
majetkových a sociálních poměrech. K odvolání žalobce bylo usnesení okresního
soudu potvrzeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4.
2014, č.j. 8 Co 669/2014-53.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce – nezastoupen advokátem –
dovolání, jehož součástí byla žádost o ustanovení zástupce pro přezkum usnesení
odvolacího soudu a o osvobození od poplatku z dovolání. Žalobce současně
doložil své sociální poměry stručným prohlášením (č.l. 65) a potvrzením o
hmotné nouzi (č.l. 66) s tím, že nebude přiznávat a dokládat příjmy a majetek,
které nemá, a též dokládat ryze soukromé údaje, které nejsou rozhodné pro
podání žádosti.
Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 6. 2014, č.j. 9 C
107/2013-68, byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 26. 5. 2014 o osvobození od
soudních poplatků z dovolání a ustanovení povinného zástupce. K odvolání
žalobce bylo usnesení okresního soudu potvrzeno usnesením Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 16. 1. 2015, č.j. 5 Co 2006/2014-84, s odůvodněním,
že předmětné potvrzené o hmotné nouzi nelze považovat za řádný důkaz
pocházející od příslušného orgánu, neboť postrádá podpis a úřední razítko
daného orgánu (není opatřeno ani vlastnoručním podpisem ani elektronickým). Již
jen z tohoto důvodu nelze žalobci přiznat osvobození od soudního poplatku ve
smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. ani ustanovit zástupce ve smyslu § 30 o. s. ř.,
neboť i zde je nutné prokázat, že u účastníka jsou podmínky pro osvobození od
soudních poplatků. Odvolací soud uvedl, že cílem podané žaloby a opravných
prostředků ze strany žalobce není ochrana jeho práv a oprávněných zájmů (srov.
§ 1 o. s. ř.), ale samotné vedení sporu, což lze dovodit z velkého množství
sporů, jež žalobce vede po celé České republice a v nichž využívá všech řádných
i mimořádných opravných prostředků i proti procesním rozhodnutím. Za uvedené
situace by osvobození od soudního poplatku bylo nepochybně zneužitím institutu,
jehož smysl je zcela odlišný, a to ten, že má umožnit i nemajetným osobám
přístup k soudu, chtějí-li tam důvodně hájit svá práva a bez osvobození by jim
tato možnost byla odepřena. Tytéž závěry platí i u žádosti o ustanovení
zástupce z řad advokátů, kde je navíc splnění předpokladů pro osvobození od
soudních poplatků jednou z podmínek pro takové rozhodnutí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce - nezastoupen advokátem -
dovolání. Dovolatel v něm namítá vady v postupu soudů, nezákonné shromažďování
údajů tiskopisem 060 a vytýká soudům ignoraci podstatných částí čestných
prohlášení o majetkových a sociálních poměrech dovolatele.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních
poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení
soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního
poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření
podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven
reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od
soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s
položkou 23 odst. 2 sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí
soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal
dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014,
publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného
dovolání proti rozhodnutí krajského soudu ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně o nepřiznání osvobození od soudního poplatku ve věci samé, je
nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních
poplatků pro dovolací řízení.
Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1).
Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro
řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda
senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Otázku, zda jsou splněny předpoklady ustanovení advokáta pro řízení o dovolání
proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako
soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014,
sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR
9/2015).
V daném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady
pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací
řízení, neboť dovolatel zjevně zneužívá institut osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a tvrzené
právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o.
s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z
toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co
je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být
vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného
prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k
němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo
jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího
nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem
67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud se při posuzování otázky oprávněnosti žádosti žalobce na
ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení plně ztotožňuje s
odůvodněním usnesení odvolacího soudu, zejména v tom, že dovolatel řádně a
věrohodně nedoložil své majetkové poměry. Nejsou proto splněny podmínky pro
osvobození od soudních poplatků, jež lze přiznat toliko výjimečně, jsou-li
proto zvlášť závažné důvody. Jelikož nejsou splněny předpoklady, aby byl
dovolatel osvobozen od soudních poplatků, nelze mu ustanovit zástupce pro
dovolací řízení.
V situaci, kdy není splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele podle
ustanovení § 241 o. s. ř. a není ani důvod ustanovit dovolateli advokáta pro
řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst.
2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu