25 Cdo 1200/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní
věci žalobce F. F., zastoupeného advokátem, proti žalované F. n. K. V.,
zastoupené advokátem, o 30.675,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod
sp. zn. 18 C 314/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 8. dubna 2004, č. j. 22 Co 94/2004-178, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2004, č. j.
22 Co 94/2004-178, pokud směřuje proti výroku o věci samé co do částky 25.500,-
Kč, se zamítá, jinak se dovolání odmítá.
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů dovolacího řízení.
společenského uplatnění celkem částku 30.675,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Na základě provedených důkazů, včetně ústavního znaleckého posudku a
revizního posudku ústavu z oboru zdravotnictví zjistil, že žalobce se dne 3. 9.
1998 ve zdravotnickém zařízení žalované podrobil operativnímu výkonu –
polypektomii, a ačkoli byl tento zákrok proveden lege artis, došlo u něj k
pooperační komplikaci, spočívající v krvácení do tlustého střeva. Z toho důvodu
se žalobce musel podrobit dalším chirurgickým zákrokům a za tyto následky
požaduje odškodnění. Soud zjistil, že endoskopická polypektomie se provádí k
odstranění polypů pomocí speciálních přístrojů, které mají pracovní kanál, jímž
se zavádí tzv. polypektomická klička, kterou prochází elektrický proud, jenž
způsobí zastavení krvácení. Přesto může ke krvácení dojít, a to i za situace,
že zákrok byl proveden bez pochybení; při správném odstranění polypu se vytvoří
krevní sraženina, která se však v důsledku pohybu střeva a střevního obsahu
může během několika hodin odloučit, a u žalobce se jednalo právě o tento
případ. Ze strany lékařů nedošlo při polypektomii k žádnému pochybení, proto
soud vyloučil odpovědnost podle § 420 obč. zák. Nebyla zjištěna vada ani
nedostatek použitého přístroje, avšak vzhledem k ust. § 421a obč. zák., které
zakotvuje objektivní odpovědnost bez možnosti zproštění, dospěl soud k závěru,
že žalovaná za škodu, spočívající v následných zdravotních obtížích žalobce
odpovídá, neboť příčina jejího vzniku spočívá v samotné povaze použitého
přístroje, a i když tento přístroj vznik škody obvykle nevyvolává a jedná se
jen o 1 % pravděpodobnost, v daném případě jej vyvolal.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 4. 2004, č. j. 22
Co 94/2004-178, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového
stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak předpoklady odpovědnosti žalované
za škodu na zdraví žalobce neshledal. V řízení bylo zjištěno, že žalobce po
provedení polypektomie nekrvácel, ze zdravotnického zařízení žalované byl
propuštěn a převezen sanitkou zpět do nemocnice v Č. L., kde začal krvácet, a
proto bylo nutno provést další chirurgické zákroky. Tyto zjištěné skutečnosti
podle závěrů znaleckých posudků nasvědčují tomu, že po odstranění polypu se
vytvořila krevní sraženina tak, jak měla, avšak časem se odloučila, a to nikoli
v důsledku zdravotní techniky použité při zákroku, nýbrž vlivem jiných
okolností, nemajících původ v povaze použité zdravotní techniky. K odloučení
krevní sraženiny totiž s největší pravděpodobností došlo v důsledku pohybu
střeva a střevního obsahu. Soud tedy dospěl k závěru, že příčinná souvislost
mezi vznikem škody na zdraví žalobce, za níž požaduje náhradu, a okolností
mající původ v povaze přístroje, jehož bylo použito při chirurgickém zákroku ve
zdravotnickém zařízení žalované, nebyla prokázána.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust.
§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř. Uvádí, že z výslechu znalce MUDr. V. je zřejmé, že pooperační
krvácení, k němuž u žalobce došlo, bylo způsobeno právě v souvislosti s
elektrickým odstraňováním polypu, a ačkoli pravděpodobnost je podle znalce
malá, zvyšuje se při špatné (až téměř neexistující) srážlivosti krve. V
případě žalobce byla téměř neexistující srážlivost krve prokázána protokolem
sepsaným MUDr. K. Poukazuje na to, že i z doplnění znaleckého posudku U. K.
(prof. MUDr. T. DrSc.) vyplývá souvislost mezi krvácením z tlustého střeva a
endoskopickým výkonem, a právě pro toto krvácení byl pak žalobce operován v
českolipské nemocnici. K výpovědi MUDr. P., která byla přítomna převozu žalobce
ze zařízení žalované do českolipské nemocnice a která vypověděla, že žalobce si
během převozu nestěžoval a při jízdě seděl, žalobce dodává, že byl pod silnými
utlumujícími prostředky a ihned po převozu a prohlídce bylo zjištěno zakrvácení
celého organismu a ve zprávě J. chirurgického oddělení českolipské nemocnice je
konstatováno odvedení značného množství staré krve prostřednictvím drenu.
Dovolatel dále poukazuje na to, že jeho poučení o možných následcích zákroku je
datováno až dne 18. 7. 2000 a že ve zprávách je zákrok označován jako
perforace, nikoli jako endoskopie. Odvolacímu soudu vytýká nesprávný názor v
otázce souvislosti mezi zákrokem podstoupeným u žalované a jeho následným
krvácením a dalšími lékařskými zákroky. Navrhl, aby dovolací soud napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se ztotožňuje se skutkovými i
právními závěry odvolacího soudu, který správně aplikoval § 421a obč. zák. a v
souladu s provedenými důkazy dospěl k závěru, že následný chirurgický zákrok v
dalším zdravotnickém zařízení není v příčinné souvislosti s událostí, jež by
měla původ v povaze přístroje, jehož bylo žalovanou použito při chirurgickém
zákroku. Námitky žalobce směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, nikoli
proti právnímu posouzení věci. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce jako
bezdůvodné odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1
o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které
je proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu přípustné podle § 237 odst.
1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1
přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč;
k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn
rozsudek soudu prvního stupně tak, že byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky
30.675,- Kč, která je součtem částek nárokovaných na bolestném ve výši 5.175,-
Kč a na náhradě za ztížení společenského uplatnění v částce 25.500,- Kč. Jedná
se o dílčí nároky (§ 442 odst. 1 a § 444 odst. 1 obč. zák.) se samostatným
skutkovým základem, byť požadované jako důsledek jedné škodné události.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí je proto třeba posoudit u každého nároku
zvlášť bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny v jednom řízení a bylo o
nich rozhodnuto jedním rozsudkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované v časopise Soudní judikatura
pod č. 9/2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25
Cdo 2136/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000).
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o peněžitých plněních nepřevyšujících
20.000,- Kč je vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., byť
celkový součet výše požadovaného plnění z jednotlivých nároků uvedenou částku
převyšuje. Dovolání, pokud směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž
bylo rozhodnuto o bolestném ve výši 5.175,- Kč, směřuje proti rozhodnutí, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce v tomto rozsahu odmítl podle § 243b odst.
5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu
prvního stupně co do částky 25.500,- Kč (náhrada za ztížení společenského
uplatnění), je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolatel
odvolacímu soudu vytýká nesprávný názor v otázce příčinné souvislosti mezi
endoskopickým zákrokem provedeným žalovanou a jeho následným krvácením do
tlustého střeva, jež si vynutilo další chirurgické zákroky.
Podle § 421a obč. zák. každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které
mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku
použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit (odst. 1). Odpovědnost podle
odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních,
veterinárních a jiných biologických služeb (odst. 2).
Ustanovení § 421a obč. zák. obsahuje skutkovou podstatu zvláštní objektivní
odpovědnosti za škodu; jde o odpovědnost toho, kdo plní závazek (zde poskytuje
zdravotnické služby), za nebezpečí či riziko způsobení škody, které je dáno
povahou či vlastnostmi užitého přístroje či jiné věci, ovšem za předpokladu, že
okolnosti, které škodu způsobily, měly svůj původ právě v této konkrétní užité
věci. Odpovědnost je dána za předpokladu, že škoda byla způsobena v důsledku
kvalifikované události - vlivem okolností přímo vyplývajících z povahy
použitého přístroje či věci. Jde o objektivní odpovědnost, jíž se nelze nijak
zprostit.
Tato tzv. absolutní objektivní odpovědnost však neznamená odpovědnost za všech
okolností, nýbrž vzniká pouze tehdy, jsou–li splněny všechny její zákonné
podmínky. Příčinná souvislost se nepředpokládá, musí být prokázána a v tomto
směru jde o otázku skutkových zjištění. Existence příčinné souvislosti musí být
najisto postavena; pouhá pravděpodobnost, že škoda mohla tvrzeným způsobem
vzniknout, nepostačuje. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese žalobce
(poškozený). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi
jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována.
O vztah příčinné souvislosti se v případě této objektivní odpovědnosti jedná,
je-li prokázáno, že konkrétní újma poškozeného byla vyvolána účinky přístroje
či jiné věci použité při poskytnutí služby, které vyplývají právě z povahy této
věci. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu
nenastává.
V dané věci šlo o zjištění příčinné souvislosti mezi provedenou endoskopickou
polypektomií, kterou podstoupil žalobce ve zdravotnickém zařízení žalované, a
následným jeho krvácením do tlustého střeva, které vedlo k nezbytným dalším
chirurgickým zákrokům. V tomto směru nelze odvolacímu soudu vytknout
nesprávnost právního názoru.
Na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně dospěl odvolací
soud k závěru, že příčinou krvácení žalobce v době po zákroku nebyla povaha či
vlastnost přístroje, jehož bylo při tomto zákroku použito. Namítá-li dovolatel,
že příčinou vzniku jeho škody byla endoskopická polypektomie, uplatňuje tak
námitku proti zjištěnému skutkovému stavu (ust. § 241a odst. 3 o. s. ř.), tj.
že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části
oporu v provedeném dokazování, nikoli námitku proti právnímu posouzení.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve
smyslu ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. považovat výsledek hodnocení důkazů
soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř.,
protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů, popř.
přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože
soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo
vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich
závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je
logický rozpor. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v
podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro
posouzení věci z hlediska hmotného práva. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout
žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např.
namítat, že soud měl jinak hodnotit určitý důkaz, že některý důkaz není pro
skutkové zjištění důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr
apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho
výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně
napadnout.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového závěru, že endoskopická
polypektomie byla provedena lege artis, po jejím provedení žalobce nekrvácel,
krvácení do tlustého střeva u něj nastalo až poté, protože krevní sraženina,
která se při zákroku vytvořila v místě odstraněného polypu, se v důsledku
pohybu střev a střevního obsahu odloučila, což je bezesporu okolnost, která
nemá původ v povaze přístroje nebo jiného prostředku použitého k endoskopické
polypektomii. Tento závěr má oporu ve znaleckém posudku, vypracovaném L. f. U.
K., kde je – mimo jiné - výslovně uvedeno, že poškození zdravotního stavu
nebylo způsobeno v souvislosti s použitím zdravotní techniky a přístrojů a že
zdravotní stav žalobce nemá přímou příčinu v zákroku provedeném žalovanou.
Zástupce znaleckého ústavu prof. MUDr. V. T., DrSc. pak ve své výpovědi uvedl i
další příčiny, které mohly škodu na žalobcově zdraví způsobit (porucha krevní
srážlivosti nebo krvácení z jiného polypu), nicméně žádná z nich není okolností
mající původ v povaze přístroje použitého při zákroku. V revizním znaleckém
posudku, vypracovaném L. f. M. U., je pak jednoznačně uvedeno, že veškerá
lékařská péče byla žalobci poskytnuta lege artis, že ke komplikaci (krvácení)
nedošlo v souvislosti s použitím zdravotní techniky a přístrojů, nýbrž až po
uložení žalobce na lůžko v nemocnici v Č. L. Zástupce zpracovatele tohoto
posudku doc. MUDr. J. V., CSc. ve výpovědi potvrdil, že nejpravděpodobnějším
důvodem žalobcova krvácení bylo to, že došlo k odloučení sraženiny a k jejímu
spláchnutí, že při správném ošetření místa odstranění polypu se vytvoří krevní
sraženina, která se může v průběhu času odloučit a může dojít ke krvácení, což
je zapříčiněno pohybem střeva a pasáží střevního obsahu.
Jestliže odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel ze skutkového stavu
zjištěného soudem prvního stupně a především ze znaleckých posudků z oboru
zdravotnictví, jejichž odborné závěry v zásadních směrech byly v podstatě
shodné, nelze mu vytýkat, že by vzal v úvahu skutečnosti, které nevyplynuly z
provedených důkazů, nebo že by pominul podstatné skutečnosti, které byly v
řízení prokázány. Závěr odvolacího soudu o tom, že vyvolávajícím činitelem
poškození žalobcova zdraví po prodělaném zákroku ve zdravotnickém zařízení
žalované nebyla povaha použité zdravotní techniky a přístrojů, nýbrž že k němu
došlo v důsledku jiných okolností, jež byly pro vznik škody rozhodující, má tak
oporu v provedených důkazech a dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.
není naplněn.
Rozsudek odvolacího soudu je tedy v rozsahu, v němž je dovolání přípustné podle
§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., z hlediska uplatněných dovolacích důvodů
správný, dovolací soud proto dovolání žalobce v tomto rozsahu zamítl podle §
243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř..
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 150 o. s. ř. a
žalované, jež má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (odměna za
zastoupení advokátem za 1 úkon), nebyla náhrada přiznána z důvodů zvláštního
zřetele hodných, jež dovolací soud spatřuje v okolnostech případu shodně s
odvolacím soudem a v osobních poměrech žalobce.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu