25 Cdo 1218/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně CANOINVEST, s. r. o., se sídlem v Brně, Sadovského 24, IČO: 454 78 406, zastoupené Mgr. Evou Habánovou, advokátkou se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, proti žalované Mgr. M. G., zastoupené Mgr. Jiřinou Svojanovskou, advokátkou se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 257/3, o 50 242 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 29 C 189/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2015, č. j. 44 Co 322/2013-175, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 162,40 Kč k rukám Mgr. Jiřiny Svojanovské, advokátky se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 257/3, do tří dnů od právní moci usnesení.
likvidace odpadních vod, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně a žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 10. 2015, č. j. 44 Co 322/2013-175, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že ze strany žalované se nejedná o bezdůvodné obohacení, když splašky do společné jímky odváděla na základě ujednání obsaženého v kupní smlouvě, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, neprokázala uzavření dohody o úhradě za likvidaci splašků a na náhradu nákladů na zaslepení přípojky žalované nemá žalobkyně právo.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání a navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání žalobkyně neobsahuje základní náležitosti, trpí vadami a mělo by být odmítnuto pro nepřípustnost. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle ust. § 237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba v celém rozsahu (50 242 Kč s příslušenstvím) zamítá a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve výši 42 902,30 Kč. Předmětem sporu byly dva nároky, a to ve výši 40 800 Kč s příslušenstvím na náhradě za vývoz společné jímky a ve výši 9 441 Kč s příslušenstvím na náhradě nákladů za zaslepení přípojky žalované do jímky žalobkyně. V daném případě se nejedná o pracovněprávní vztah ani o vztah vyplývající ze spotřebitelské smlouvy, neuplatní se proto výjimka § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu stojí na závěru o neunesení důkazního břemene žalobkyně ohledně ujednání se žalobkyní. Požadovaná úhrada za poskytnuté služby a náklady na zaslepení kanalizační přípojky jsou dva rozdílné nároky se samostatným skutkovým základem. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí se proto posuzuje u každého nároku zvlášť bez ohledu na to, zda byly uplatněny jednou žalobou a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 9/2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000). Vzhledem k tomu, že žádný z nároků uplatněných ve výši 40 800 Kč (požadovaná náhrada za poskytnuté služby), 9 441 Kč Kč (náklady zaslepení kanalizační přípojky) nepřevyšuje 50 000 Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z téhož důvodu není dovolání žalobkyně přípustné ani proti výroku o náhradě nákladů řízení. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243c o. s. ř., aniž bylo třeba se zabývat otázkou přípustnosti dovolání z hlediska § 237 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. července 2016