25 Cdo 1222/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. N., proti žalovanému J. V., zastoupenému JUDr. Jaromírem Leimbergerem, advokátem se sídlem v Brně, Česká 168/15, o 63 454 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 67/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2015, č. j. 44 Co 391/2014-70, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
žalobu na zaplacení 63 454 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 9. 2015, č. j. 44 Co 391/2014-70, odvolání žalobce ohledně částek 5 454 Kč a 8 000 Kč odmítl, ve výroku, jímž byla žaloba ve zbývající částce 50 000 Kč zamítnuta, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, aniž byl zastoupen advokátem. Zopakoval svá tvrzení o způsobu vzniku škody a jejím rozsahu a vyjádřil pochybnosti o správnosti procesního postupu soudu prvního stupně s tím, že trvá na projednání věci v jeho přítomnosti.
Dovolání není přípustné.
Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle ust. § 237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobce podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ohledně částek 5 454 Kč a 8 000 Kč, a jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 50 000 Kč požadované na náhradě za bolest a za ztížení společenského uplatnění.
Náhrada za poškození věci (5 454 Kč), za náklady léčení (8 000 Kč), náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění jsou samostatné nároky, byť požadované jako důsledek jedné škodné události. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí se posuzuje u každého nároku zvlášť bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny jednou žalobou a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 9/2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000).
Vzhledem k tomu, že žádný z nároků, o nichž bylo v odvolacím řízení rozhodnuto, nepřevyšuje 50.000 Kč, je přípustnost dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Z téhož důvodu není dovolání přípustné ani proti výroku o náhradě nákladů řízení.
Vzhledem k tomu, že proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání lze podat žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř., není ani z tohoto důvodu dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.].
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle § 243c o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2016
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu