25 Cdo 1223/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci navrhovatele J. H., o ustanovení zástupce z řad advokátů k podání žaloby o náhradu škody pro nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 30 Nc 1839/2007, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. května 2008, č. j. 25 Co 122/2008-41, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání J. H. (dále jen „navrhovatel“) usnesením ze dne 20. 5. 2008, č. j. 25 Co 122/2008-41, potvrdil usnesení ze dne 22. 2. 2008, č. j. 30 Nc 1839/2007-29, jímž Okresní soud v Jičíně nevyhověl žádosti navrhovatele o ustanovení advokáta pro podání žaloby o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím Policie České republiky – Okresních ředitelství J. a N., Okresních státních zastupitelství J. a N. a Krajského státního zastupitelství H. K. a trestních oznámení na pana W., firma M., s. r. o., a pana V. a spol. – pracovníka Finančního úřadu H. Odvolací soud současně zamítl návrh na určení lhůty k provedení úkonu.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, v němž namítá, že soud prvního stupně i odvolací soud posoudily jeho žádost nesprávně, nevzaly do úvahy Všeobecnou deklaraci lidských práv a odepřely mu právo na spravedlivý soudní proces a rovnost stran před soudem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovolatel není zastoupen advokátem, ani nedoložil, že by měl sám právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že není- li splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř. (povinné právní zastoupení dovolatele), postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání nelze vyvozovat z ust. § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o ustanovení zástupce z řad advokátů není rozhodnutím ve věci samé.
Ani ustanovení § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů, tak není přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006, pod poř. č. 47).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu