25 Cdo 1229/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobkyně S. e., a. s., proti žalovanému P. F., zastoupenému advokátkou, o
274.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 15
C 206/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
9. ledna 2002, č. j. 30 Co 495/2001, 30 Co 496/2001 - 97, takto :
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2002, č. j. 30 Co
495/2001, 30 Co 496/2001 - 97, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 20.
6. 2001, č. j. 15 C 206/2000 - 72, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 17.
10. 2001, č. j. 15 C 206/2000 - 85, a doplňujícího usnesení ze dne 27. 7. 2001,
č. j. 15 C 206/2000 - 62, vyjma zamítavého výroku, se zrušují a věc se vrací
Okresnímu soudu v Kladně v tomto rozsahu k dalšímu
řízení.
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 20. 6. 2001, č. j. 15 C
206/2000 - 72, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 17. 10. 2001, č. j. 15 C
206/2000 - 85, a doplňujícího usnesení ze dne 27. 7. 2001, č. j. 15 C 206/2000
- 62, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 270.133,- Kč s 10 %
úrokem od 13. 1. 2001 do zaplacení, žalobu o zaplacení dalších 3.867,- Kč a 10
% úroku ze žalované částky za dobu od 7. 11. 2000 do 12. 1. 2001 zamítl a
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla
dne 22. 8. 1991 uzavřena smlouva o dodávce elektřiny do odběrného místa -
nemovitosti čp. 71, ul. P. ve C., jejímž vlastníkem je žalovaný. Ve smlouvě je
uvedena přiznaná sazba 0,41 Kčs/kWh a 0,14 Kčs/kWh a nedílnou součástí smlouvy
jsou podmínky dodávky elektřiny, které se řídí vyhl. č. 140/1978 Sb. Při
prohlídce měřícího zařízení dne 9. 2. 2000 zaměstnanci žalobkyně zjistili
narušení plomby na krycím plechu rozvaděče a odpojení dvou napěťových cívek
(klemů) třífázového elektroměru, takže odběr nabíhal jen v minimálním množství.
Vzhledem ke zjištění, že na dvou odpojených fázích neměřených elektroměrem měl
žalovaný napojeno topení, kterým byla nemovitost vyhřívána, a měřena byla jenom
jedna fáze napojená na světla a menší spotřebiče, a že žalovaný měl instalovány
tři jednofázové jističe, dospěl soud prvního stupně k závěru, že byl prokázán
neoprávněný odběr elektřiny podle § 22 odst. 1 písm. c) zákona č. 222/1994 Sb.,
tj. měřícím zařízením, které v důsledku zásahu odběratele (žalovaného)
zaznamenávalo odběr menší než skutečný, a dále že byla naplněna i skutková
podstata neoprávněného odběru elektřiny podle § 22 odst. 1 písm. d) tohoto
zákona, neboť šlo o odběr měřícím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění
proti neoprávněné manipulaci. Při stanovení výše škody vycházel soud z § 7
odst. 4 a 5 vyhl. č. 169/1995 Sb. pro kategorie D (která se týká žalovaného),
přičemž namísto ceny elektřiny uvedené ve smlouvě ze dne 22. 8. 1991 dosadil
cenu podle platných cenových předpisů v době zjištění neoprávněného odběru, tj.
v daném případě hodnoty 2,31 Kč/kWh a 0,61 Kč/kWh, neboť žalovaný při změně
sazby nepodal novou přihlášku (jak vzal na vědomí při uzavření smlouvy) a
faktury platil podle sazeb účtovaných mu žalobkyní. Od výsledné částky
268.257,53 Kč pak odečetl částku 3.867,13 Kč, kterou žalovaný zaplatil
žalobkyni za dobu od posledního odečtu dne 6. 9. 1999 do zjištění závad na
elektroměru dne 9. 2. 2000. Dále žalobkyni přiznal částku 743,40 Kč jako
náhradu škody za náklady spojené se zjišťováním neoprávněného odběru a
přerušením a obnovením dodávky elektřiny a dále částku 5.000,- Kč jako náhradu
za poškození prostředků proti neoprávněné manipulaci podle přílohy č. 4 k cit.
vyhlášce.
K odvolaní obou účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 1. 2002, č.
j. 30 Co 495/2001, 30 Co 496/2001 - 97, rozsudek soudu prvního ve znění
doplňujícího rozsudku a doplňujícího usnesení změnil ve výroku o nákladech
řízení tak, že jejich výše se stanoví částkou 11.730,- Kč, jinak jej v tomto
výroku a ve vyhovujícím výroku ohledně částky 270.133,- Kč s příslušenstvím
potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel
ze skutkových zjištění okresního soudu a shodně s ním dovodil, že vznik
právního vztahu mezi účastníky a jejich vzájemná práva a povinnosti se řídí
vyhl. 140/1978 Sb. (a to včetně povinnosti žalovaného chránit stav měřícího
zařízení dodavatele umístěného v jeho nemovitosti a povinnosti podat novou
přihlášku při změně sazby), a že uplatněný nárok žalobkyně na náhradu škody za
neoprávněný odběr elektřiny je třeba posoudit podle právního předpisu platného
v době, kdy k němu došlo, tedy podle zákona č. 222/1994 Sb. Na základě
skutkového závěru soudu prvního stupně, že k odběru elektřiny došlo měřícím
zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, se
krajský soud ztotožnil s jeho závěrem, že byl prokázán neoprávněný odběr ve
smyslu § 22 odst. 1 písm. d) zák. č. 222/1994 Sb. a že mezi tímto porušením
právní povinnosti žalovaného a vznikem škody žalobkyni je dána příčinná
souvislost. Za této situace již nepovažoval za potřebné zabývat se též
naplněním skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu ust. § 22
odst. 1 písm. c) cit. zákona, které předpokládá prokázání zásahu odběratele do
měřícího zařízení. Ohledně stanovení výše škody se odvolací soud plně ztotožnil
s názorem okresního soudu, že ve smyslu ust. § 7 odst. 3 až 5, odst. 7, odst. 9
vyhl. č. 169/1995 Sb. vznikla žalobkyni škoda za 156 dní neoprávněného odběru,
tj. od posledního odečtu odběru dne 6. 9. 1999 do 9. 2. 2000, ve výši
264.390,53 Kč a že opodstatněný je i její nárok na náhradu podle přílohy č. 4
písm. d) vyhl. ve výši 5.000,- Kč a na zaplacení nákladů podle § 7 odst. 7 cit.
vyhlášky. Krajský soud poukázal na to, že pokud by žalovaný splnil svoji
povinnost uvedenou v ust. § 7 vyhl. č. 140/1978 Sb. a dohodnutou ve smlouvě
účastníků podat při změně sazby novou přihlášku k odběru, byly by sazby
elektřiny platné v den zjištění neoprávněného odběru již součástí smlouvy o
odběru elektřiny, a je z nich proto třeba při výpočtu náhrady škody vycházet,
neboť jinak by žalobkyni vznikla další škoda v příčinné souvislosti s porušením
povinnosti žalovaného, za niž odpovídá. Pokud žalovaný nesouhlasil s tím, že
neoprávněný odběr trval 156 dní, a poukazoval na fakturu týkající se uvedeného
období, pak je zřejmé, že tato faktura určuje pouze fakturované období, ale
není z ní zřejmý poslední faktický odečet odběru.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z
důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Odvolacímu soudu
vytýká, že se zcela nadbytečně zabýval povinnostmi odběratele vyplývajícími pro
něj z již zrušené vyhl. č. 140/1978 Sb., kterou se v daném případě řídí jen
vznik právního vztahu mezi účastníky, avšak nároky z něj vzniklé je třeba
posuzovat podle vyhlášky č.169/1995 Sb. Nesouhlasí s jeho názorem, že nesplnil
svoji povinnost podle smlouvy o dodávce elektřiny předložit při změně sazby
novou přihlášku, neboť v tomto ohledu u něj k žádné změně oproti stavu, kdy
smlouvu o dodávce uzavřel, nedošlo; má stále dvě sazby, a to denní a noční. Ze
skutečnosti, že ceny elektřiny se mění v průběhu roku, je zřejmé, že odvolací
soud zaměňuje pojem sazby a ceny, a není proto správný jeho názor, že pokud by
žalovaný podal při změně sazby novou přihlášku, byly by sazby platné v den
neoprávněného odběru již součástí smlouvy o odběru.Vzhledem k tomu, že k
neoprávněnému odběru elektrické energie došlo za účinnosti vyhlášky č.169/1995
Sb., neměl žalovaný ani povinnost chránit měřící zařízení, jak ji zakotvovala
vyhl. č. 140/1978 Sb., nehledě na to, že splnění takovéto povinnosti lze těžko
požadovat v případě, že měřící zařízení je umístěno v samostatném venkovním
sloupku v oplocení, tedy mimo „užívané místnosti“ i mimo „společné prostory
nemovitosti“, jak se ve vyhlášce uvádí. Dále krajskému soudu vytýká, že zabýval-
li se oproti soudu prvního stupně jen naplněním skutkové podstaty neoprávněného
odběru elektrické energie podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb., a
nikoliv též podle § 22 odst. 1 písm. c) tohoto zákona, rozhodoval jen o nároku
žalobkyně na náhradu škody ve výši 5.000,- Kč. Přiznal-li však žalobkyni
dalších 264.390,- Kč, pak není zřejmé, z čeho při rozhodování o tomto nároku
vycházel a podle kterého ustanovení cit. zákona postupoval, a vlastně se
ztotožnil se závěrem okresního soudu, že „to byl žalovaný, kdo učinil zásah do
měřícího zařízení“, ačkoliv tato okolnost z provedených důkazů nevyplynula.
Rozhodnutí odvolacího soudu tak postrádá logiku a je i nesrozumitelné. Ohledně
výpočtu náhrady škody podle vyhl. č. 169/1995 Sb. pak soudům obou stupňů
vytýká, že nesprávně ztotožnily cenu elektřiny uvedenou ve smlouvě a cenu
stanovenou ceníkem platným v den zjištění neoprávněného odběru, ačkoliv ve
smyslu ust. § 7 odst. 5 vyhlášky se jedná o rozdílné pojmy. V souvislosti s
určením počtu dní neoprávněného odběru, tj. od 6. 9. 1999 do 9. 2. 2000, pak
nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že faktura č. 2010601624 (čl. 35 spisu)
se týká pouze fakturovaného období a není z ní zřejmý poslední faktický odečet
odběru. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla
vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal a rozhodl podle
občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s
ustanoveními části dvanácté, hlavy I., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu
oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal napadený
rozsudek odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání
je v dané věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a že je i
důvodné.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle
ustanovení písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z tohoto pohledu je v dané věci dovolání přípustné pro výklad ust. § 7 odst. 5
vyhl. č. 169/1995 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o podmínkách dodávek
elektřiny a o způsobu výpočtu škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem
elektřiny, ve znění vyhl. č. 196/1996 Sb. a vyhl. č. 191/1996 Sb.
Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval za zjištěný skutkový stav
nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně
vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V posuzované věci ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která v
odvolacím řízení nedoznala změny, vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 12. 10.
1990 smlouvu o dodávce elektřiny do nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, v
níž bylo dohodnuta přiznaná sazba 0,41 Kčs/kWh a 0,14 Kčs/kWh; nedílnou
součástí smlouvy jsou podmínky dodávky elektřiny. Při prohlídce měřícího
zařízení žalovaného zjistili zaměstnanci žalobkyně dne 9. 2. 2000 jednak
narušení plomby na krycím plechu rozvaděče a kromě toho též odpojení dvou
napěťových cívek (klemů) třífázového elektroměru, přičemž důsledkem tohoto
stavu bylo, že odběr elektrické energie u žalovaného byl zaznamenáván v
minimálním množství.
Vzhledem k tomu, že účastníci uzavřeli smlouvu o dodávce elektřiny dne
22. 8. 1991, řídí se vznik tohoto právního vztahu vyhl. č. 140/1978 Sb., a
nárok žalobkyně na náhradu škody způsobené jí žalovaným neoprávněným odběrem
elektřiny za dobu od 6. 9. 1999 do 9. 2. 2000 zákonem č. 222/1994 Sb., o
podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o
Státní energetické inspekci, ve znění zákona č. 83/1998 Sb., (dále jen
„zákon“), a vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 169/1995 Sb., kterou
se stanoví podrobnosti o podmínkách dodávek elektřiny a o způsobu výpočtu škody
vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem elektřiny, ve znění vyhl. č. 196/1996
Sb. a vyhl. č. 191/1998 Sb., na níž odkazuje ust. § 22 odst. 2 zákona (dále jen
„vyhláška“), jak správně dovodily soudy obou stupňů.
Dovolatel odvolacímu soudu především vytýká, že zabýval-li se - oproti soudu
prvního stupně - jen naplněním skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny
podle § 22 odst. 1 písm. d) cit. zákona, posuzoval pouze uplatněný nárok
žalobkyně na náhradu škody ve výši 5.000,- Kč.
Podle § 22 odst. 1 zákona neoprávněným odběrem elektřiny je a) odběr bez
uzavřené smlouvy nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou, b) odběr z té části
zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, c) odběr bez měřícího zařízení
nebo měřícím zařízením, které v důsledku zásahu odběratele odběr buď
nezaznamenává, nebo zaznamenává odběr menší než skutečný, d) odběr měřícím
zařízením, které nebylo připojeno dodavatelem nebo na kterém bylo porušeno
zajištění proti neoprávněné manipulaci.
Podle § 7 odst. 9 vyhlášky za poškození zajištění jednotlivých částí měřícího
zařízení nebo zajištění neměřených částí rozvodného či odběrného zařízení proti
neoprávněné manipulaci stanoví se výše úhrady podle tabulky uvedené v příloze
č. 4 této vyhlášky (u odběratele kategorie D je výše náhrady stanovena do
5.000,- Kč).
Za stavu, kdy v řízení byl prokázán odběr elektřiny měřícím zařízením,
na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci [správnost
skutkového stavu nepodléhá vzhledem k přípustnosti dovolání podle § 241a odst.
2 písm. b) o. s. ř. dovolacímu přezkumu], nelze odvolacímu soudu vytýkat, že
nepřezkoumával správnost závěru okresního soudu o naplnění předpokladů
neoprávněného odběru elektřiny podle § 22 odst. 1 písm. c) cit. zákona, když
byla naplněna skutková podstata neoprávněného odběru podle § 22 odst. 1 písm.
d) cit. zákona (srov. rozsudek NS ČR ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 33 Odo
127/2003). Námitka dovolatele, že podle tohoto ustanovení odvolací soud rozhodl
jen o uplatněném nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 5.000,- Kč a nikoliv
o zaplacení náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny v požadované částce
264.390,- Kč, je nesprávná, neboť z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu
zcela jednoznačně vyplývá, že tato přisouzená částka ve výši 5.000,- Kč
představuje náhradu za poškození prostředků proti neoprávněné manipulaci podle
§ 7 odst. 9 cit. vyhlášky, jejíž výše je stanovena v příloze č. 4 vyhlášky.
Vzhledem k tomu, že uvedenou otázku řešil odvolací soud v souladu s hmotným
právem i ustálenou judikaturou, nejedná se v tomto ohledu o otázku zásadního
právního významu (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Způsob výpočtu škody způsobené dodavateli neoprávněným odběrem
elektrické energie upravuje vyhláška v § 7 (§ 22 odst. 2 zákona). Podle odst. 3
tohoto ustanovení denní spotřeba u odběratelů kategorie C a D se vypočte
následujícím způsobem: a) k výpočtu se použije jmenovitá hodnota hlavního
jističe před měřícím zařízením a časové využití 16 hodin, pokud nebyla zjištěna
doba využití delší. Podle odst. 4 tohoto ustanovení celková spotřeba elektřiny
za dobu trvání neoprávněného odběru se vypočte vynásobením denní spotřeby
zjištěné podle odstavce 3 (u kategorie odběratelů C a D) počtem dnů, po které
neoprávněný odběr trval. Podle odst. 5 tohoto ustanovení celková náhrada škody
vzniklé dodavateli se vypočte vynásobením celkové spotřeby elektřiny určené
podle odstavce 4 cenou uvedenou ve smlouvě o dodávce elektřiny. V případech
neoprávněného odběru elektřiny bez uzavřené smlouvy se náhrada škody vypočte
vynásobením celkové spotřeby příslušnou cenou elektřiny stanovenou ceníkem
platným v den zjištění neoprávněného odběru. Podle odst. 7 tohoto ustanovení
výše náhrady škody se zvýší o náklady spojené se zjišťováním neoprávněného
odběru a s přerušením a obnovením dodávky. Tyto náklady se dokládají kalkulací.
Ze smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 22. 8. 1991 vyplývá,
že žalovanému byla přiznána sazba pro domácnosti (kategorie D) označená jako
„V“ (0,41 Kčs/kWh) a jako „N“ (0,14 Kč/kWh); takto stanovená cena elektrické
energie se řídila vyhláškou č. 140/1978 Sb., podle jejíhož ust. § 7 odst. 1
dodavatel dodává elektřinu za ceny (sazby) podle platných cenových předpisů. Z
faktur vystavených žalobkyní dne 30. 9. 1998, 30. 9. 1999 a 27. 9. 2000 (viz
čl. 33 až 35 spisu) je zřejmé, že žalovanému byla cena za odebranou elektřinu
vyúčtována za dobu od října 1997 do 9. 2. 2000 podle sazeb označených jako „BV
D2“ a „BV N2“.
Odvolací soud správně vycházel z toho, že při výpočtu škody způsobené žalobkyni
neoprávněným odběrem je třeba postupovat podle § 7 odst. 3 až 5 vyhlášky č.
169/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ztotožnit se ovšem nelze s jeho
názorem, že žalovaný nesplnil svoji povinnost podle § 7 odst. 1 písm. c) vyhl.
č. 140/1978 Sb. při změně sazby podat novou přihlášku k odběru a že pokud by
tak činil, byly by sazby elektřiny platné v den odběru, tj. dne 9. 2. 2000,
již součástí smlouvy o dodávce elektřiny. V tomto ohledu je třeba přisvědčit
námitce žalovaného, že krajský soud nerozlišil pojem přiznané „sazby“ a „ceny“
podle cenového předpisu, i když tyto pojmy spolu velmi úzce souvisejí, a
správná je i jeho námitka, že do 9. 2. 2000 ke změně sazeb u něj nedošlo, neboť
původně přiznaná sazba „V“ a „N“ pro kategorii odběratelů D je totožná se
sazbou „BV D2“ a „BV N2“. Správně však odvolací soud dovodil, že podle vyhl. č.
140/1978 Sb. měl žalovaný jako odběratel povinnost chránit měřící zařízení, a
že obdobná povinnost pro odběratele vyplývá i ze zákona č. 222/1994 Sb., ve
znění zák. č. 83/1998 Sb., jmenovitě z ust. § 15 odst. 9. Tato okolnost však
není v dané věci z hlediska uplatněného nároku žalobkyně na náhradu škody podle
ust. § 22 odst. 1 písm. d) zákona významná.
Vzhledem k tomu, že v době uzavření smlouvy o dodávce elektřiny mezi účastníky
bylo součástí podmínek dodávky ust. § 7 odst. 1 vyhl. č. 140/1978 Sb., podle
kterého dodavatel dodává elektřinu za ceny (sazby) podle platných cenových
předpisů, je třeba dovodit, že cenou dodané elektrické energie je cena podle
platného cenového předpisu. Z toho vyplývá, že cenou uvedenou ve smlouvě o
dodávce elektřiny ve smyslu ust. § 7 odst. 5 zákona je cena podle platného
cenového předpisu, tedy cena stanovená zákonem o cenách.
V době, kdy v daném případě k neoprávněnému odběru elektřiny žalovaným došlo,
platil zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zák. č. 135/1994 Sb. a zák. č.
151/1997 Sb. V § 5 odst. 2 tohoto zákona se stanoví, že maximální cena je cena,
kterou není přípustné překročit.
Cena elektrické energie byla v rozhodném období, tj. od 6. 9. 1999 do 9. 2.
2000, upravena jednak výměrem Ministerstva financí č. 01/99 (uveřejněným v
Cenovém věstníku tohoto ministerstva č. 12/1998), kterým se vydává seznam zboží
s regulovanými cenami (který nabyl účinnosti od 1. 1. 1999), a od 1. 1. 2000
výměrem Ministerstva financí č. 01/2000 (uveřejněným v Cenovém věstníku tohoto
ministerstva č. 12/1998), kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami.
V části I. výměru MF pro kalendářní rok 1999, oddílu A nazvaném „maximální ceny
stanovené Ministerstvem financí“ bylo pod bodem 2 odst. 2 stanoveno, že při
prodeji elektrické energie domácnostem platila maximální cena pro sazbu BV v
časovém pásmu pro nízký tarif 0,61 Kč/kWh a v ostatní době 2,00 Kč/kWh. Pro rok
2000 činila maximální cena podle výměru MF č. 1/2000 (část I., oddíl A, bod 2)
v uvedené sazbě v časovém pásmu pro nízký tarif 0,61 Kč/kWh a v ostatní době
2,31 Kč/kWh.
Není proto správný názor odvolacího soudu, pokud při stanovení výše škody
vzniklé žalobkyni (§ 7 odst. 5 věta první vyhlášky) vycházel z maximální ceny
elektrické energie stanovené pro rok 2000, kdy byl neoprávněný odběr elektřiny
zjištěn (dne 9. 2. 2000), a nikoliv (za období od 6. 9. 1999 do 31. 12. 1999) z
maximální ceny pro rok 1999, která pro sazbu BV v časovém pásmu pro vysoký
tarif nesměla podle zákona o cenách překročit částku 2,00 Kč/KWh.
Při rozhodování o výši škody vyšel odvolací soud ze zjištění, že neoprávněný
odběr elektřiny žalovaným trval od 6. 9. 1999 do 9. 2. 2000, tj. 156 dní.
Výhrada dovolatele proti tomuto skutkovému závěru ovšem nesměřuje proti
správnosti právního posouzení věci, nýbrž se jedná o námitku týkající se
zjišťování skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.
s. ř., který však v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. uplatnit nelze.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska
uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný.
Nejvyšší soud ČR jej proto zrušil (§ 234b odst. 2, věta za středníkem o. s.
ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího
soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto
rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3,
věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci
samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího
řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2003
JUDr. Olga
Puškinová, v.
r.
předsedkyně senátu