25 Cdo 1279/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce R. F., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. R., zastoupenému advokátem, o 47.500,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 19 C 3/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. listopadu 2006, č. j. 15 Co 535, 536/2006-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zaplatit žalobci částku 27.094,- Kč, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá za škodu podle ust. § 420 obč. zák., neboť nechal neoprávněně vykácet 5 ks sladkovišní, které rostly na pozemku ve vlastnictví žalobce a jeho manželky.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný stručné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že pokácené dřeviny prokazatelně narušovaly zídku jeho manželky, proto se rozhodla v souladu s rozhodnutím správního orgánu (stavebního úřadu) porost odstranit, a on pouze „v zastoupení manželky“ odstraňoval protiprávní stav a bránil vlastnické právo. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k názoru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
V dovolání není výslovně uveden dovolací důvod, z jeho obsahu vyplývá, že dovolatel zpochybňuje toliko skutkové závěry, z nichž soudy obou stupňů vycházely; uplatňuje tak dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. - rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994). Nesměřují-li výhrady dovolatele proti právnímu posouzení věci [ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], nemůže se jednat ani o otázku zásadního právního významu, jež by byla způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2009
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu