25 Cdo 1299/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní
věci žalobkyně M. K. Š., proti žalovanému P. L., zastoupenému advokátem, o
100.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 53/94, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března
2000, č. j. 55 Co 418/99-215, takto :
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2000, č. j. 55 Co
418/99-215, ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že
žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29.500,- Kč, a ve výrocích o náhradě
nákladů řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k
dalšímu řízení.
68.000,- Kč žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předchozí
rozsudek obvodního soudu v této věci ze dne 20. 11. 1996, č. j. 16 C 53/94-61,
ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 12. 12. 1996, č. j 16 C 53/94-66,
kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8.000,- Kč a žaloba
co do částky 37.000,- Kč zamítnuta, byl usnesením Městského soudu v Praze ze
dne 28. 3. 1997, č. j. 22 Co 96/97, 22 Co 97/97-77, v zamítavém výroku zrušen a
věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně poté rozšířila žalobu na celkovou částku 100.000,- Kč z titulu
náhrady škody. Soud prvního stupně řízení doplnil a při svém rozhodnutí
vycházel ze zjištění, že si žalobkyně dne 12. 2. 1992 objednala u žalovaného
zhotovení paleta z bobří kůže a za tímto účelem mu předala celkem 8 kusů
kožešin, z nichž sedm ocenila na 40.000,- Kč, což žalovaný také uvedl na
objednávce z 14. 2. 1992. Při zkoušce rozešitého kožešinového paleta žalobkyně
zajistila, že neodpovídá jejím mírám, model jí nevyhovoval, a paleto zůstalo
nedokončené ve stavu rozpracovanosti u žalovaného. Soud prvního stupně dospěl k
závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo podle § 631 obč. zák., jejímž
předmětem mělo být zhotovení kožichu jako výsledek pracovní činnosti
žalovaného, přičemž žalobkyně dodala materiál potřebný ke zhotovení díla.
Protože žalobkyně následně odstoupila od smlouvy, je žalovaný povinen ve smyslu
§ 637 obč. zák. zaplatit žalobkyni sjednanou cenu díla, tj. 40.000,- Kč, když
na jeho straně došlo k bezdůvodnému obohacení, a žalobkyně má právo na vrácení
materiálu, který žalovanému předala. Protože již bylo pravomocně rozhodnuto o
povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 8.000,- Kč, bylo mu uloženo zaplatit
jí ještě 32.000,- Kč a co do zbytku byla žaloba zamítnuta.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 3. 2000, č. j.
55 Co 418/99-215, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o
věci samé co do částky 38.500,- Kč, a ve zbývající částce jej změnil tak, že
uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 29.500,- Kč. Zároveň bylo
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud
doplnil dokazování opětovným výslechem žalobkyně a doplňkem znaleckého posudku
z oboru ekonomika – ceny a odhady textilií a kožešin a zjistil, že cena za
zhotovení paleta byla mezi účastníky sjednána na 5.000,- Kč s tolerancí 10 % a
že cena hotového díla ze žalobkyní dodaných kožešin by činila 70.000 – 80.000,-
Kč. Dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zhotovení věci na
zakázku, jejímž předmětem mělo být ušité paleto z bobra za cenu 5.000,- Kč v
toleranci 10 %. Za tím účelem žalobkyně předala žalovanému celkem 8 kusů
bobřích kůží v celkové hodnotě 45.000,- Kč. Žalovaný neodbornou manipulací
kožešiny zničil, k řádnému zhotovení věci nedošlo a oba účastníci od smlouvy
odstoupili. Žalobkyně tak podle § 420 obč. zák. má právo na náhradu škody,
která spočívá v náhradě skutečné škody ve výši 45.000,- Kč (hodnota zničených
kožešin), a v náhradě ušlého zisku ve výši 75.000,- Kč, odpovídající hodnotě
řádně zhotoveného díla (paleta) podle odhadu znalkyně. Po odečtení hodnoty
kožešin (45.000,- Kč) a po odečtení sjednané ceny za práci (5.500,- Kč) činí
výše ušlého zisku žalobkyně 24.500,- Kč, což spolu s náhradou skutečné škody
45.000,- Kč činí celkem 69.500,- Kč. Jelikož pravomocně bylo žalobkyni přiznáno
již 40.000,- Kč, odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ještě
29.500,- Kč.
Proti tomuto rozsudku, a to do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního
stupně ohledně částky 29.500,- Kč, podal žalovaný dovolání z důvodu podle § 241
odst. 3 písm. b) a d) o. s. ř. Namítá, že se odvolací soud nezabýval otázkou
důvodnosti přiznání náhrady ušlého zisku, které je v tomto případě v rozporu s
ustanovením § 442 odst. 1 obč. zák., neboť žalobkyně si paleto pořizovala pro
svou vlastní potřebu a nikoliv proto, aby z něj měla případně nějaký zisk.
Podle dovolatele znalkyně sice stanovila obvyklou cenu paleta na částku
70.000,- Kč až 80.000,- Kč, ale nezhodnotila fakt, že kožešiny byly dvacet let
staré, a v posudku je uvedena cena kožichu z kožešin nových, a jak znalkyně
uvedla, cenu zjišťovala u prodejců, zatímco kožich žalobkyně by byl prodejný
pouze v prodejnách s použitým zbožím a nikoliv v luxusních obchodech. Namítá,
že odvolací soud vycházel ze znaleckého posudku, který je v příkrém rozporu s
původním znaleckým posudkem V. P., a měl být vyžádán znalecký posudek z oboru
ekonomiky. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spatřuje v tom, že
v daném případě nejde o ušlý zisk. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a
vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že kdyby bylo paleto řádně provedeno, měla
by na něj kupce za 100.000,- Kč. Dále uvádí cenové relace za výrobky z bobřích
kožešin v roce 1994 a 1998 s tím, že obvyklá cena paleta měla správně činit od
149.000,- Kč výše. Podle jejího názoru není podstatné stáří kožešin ani jejich
poškození dovolatelem, nýbrž podstatné jsou neopravitelné krejčovské nedostatky
rozpracovaného paleta.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo
vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1
o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a
dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a)
o. s. ř., je opodstatněné.
Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem je v dovolání spatřováno v
tom, že odvolací soud nesprávně posoudil důvodnost nároku na náhradu ušlého
zisku. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo správně určenou
právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Podle ustanovení § 644 obč. zák. jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne
objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil, a
povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, že účastníci
uzavřeli smlouvu o zhotovení věci na zakázku, od které oba odstoupili. Podle §
48 obč. zák. odstoupením se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem
stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
Tím, že účastníci odstoupili od smlouvy týkající se zhotovení věci na zakázku,
došlo k jejímu zrušení a mezi účastníky vznikl synallagmatický právní vztah z
bezdůvodného obohacení, podle něhož je každý z nich povinen vrátit druhému
účastníku smlouvy vše, co podle ní dostal (§ 457 obč. zák.). Protože v daném
případě šlo o zhotovení věci na zakázku z materiálu dodaného objednatelem,
vznikla zhotoviteli povinnost objednateli vrátit - vedle příp. zaplacené ceny
díla či zálohy – též objednatelem poskytnutý materiál, a to bez ohledu na stav
rozpracovanosti díla, oproti povinnosti objednatele vrátit bezdůvodné obohacení
spočívající ve zhodnocení dodaného materiálu (srov. R 40/1986). Jestliže dodaný
materiál byl zhotovitelem poškozen či zničen, nastupuje jeho objektivní
odpovědnost podle ustanovení § 421 obč. zák., které stanoví, že ten, kdo od
jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její
poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že neodborným
zacházením žalovaného byly dodané bobří kůže znehodnoceny a s odkazem na § 420
a § 442 odst. 1 obč. zák. dovodil, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu
skutečné škody ve výši odpovídající hodnotě bobřích kožešin 45.000,- Kč a na
náhradu ušlého zisku do výše ceny řádně zhotoveného paleta 75.000,- Kč, snížené
o hodnotu kožešin, a po odečtení sjednané ceny za zhotovení díla dospěl k
závěru o výši ušlého zisku v částce 24.500,- Kč.
Je třeba přisvědčit závěru odvolacího soudu, že namísto 8 kusů kožešin, které
jsou zničeny a žalovaný je nemůže vrátit in natura, je povinen žalobkyni
poskytnout náhradu v penězích za znehodnocený dodaný materiál, jakožto náhradu
skutečné škody, tedy újmy spočívající ve zmenšení majetkového stavu
poškozeného, která vznikla v důsledku škodné události a v příčinné souvislosti
s ní. Nelze však souhlasit s názorem odvolacího soudu, že vedle hodnoty
kožešin, které i po předání žalovanému a po zrušení smlouvy byly vlastnictvím
žalobkyně, je povinen jí v rámci náhrady škody zaplatit i hodnotu řádně
zhotoveného paleta. Především v daném případě sotva může jít o náhradu ušlého
zisku, když - jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů obou stupňů – žalobkyně
si u žalovaného objednala zhotovení paleta na svou postavu a pro svou potřebu a
nikoliv pro obchodování s ním. Ušlým ziskem se totiž rozumí to, co poškozenému
ušlo a čeho mohl dosáhnout při obvyklém sledu událostí. Jde o újmu spočívající
v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení
majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí.
Ovšem i pokud by žalobkyně mohla nějakého zisku dosáhnout, jak nyní tvrdí v
dovolání, je podstatné a rozhodující, že se nestala vlastnicí kožichu, neboť
ten ani nebyl zhotoven. Zrušením smlouvy před dokončením objednaného díla
zanikla všechna práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy vyplývající, a
tedy i smluvně převzatá povinnost žalovaného zhotovit věc ve smyslu § 644 obč.
zák. Protože žalovaný po zrušení smlouvy nebyl povinen dílo podle objednávky
žalobkyně dokončit a zhotovenou věc žalobkyni předat, nemohlo se jednat o
porušení jeho povinnosti, jež by zakládala jeho odpovědnost za škodu podle §
420 obč. zák., spočívající v hodnotě dokončeného díla. Vzhledem k tomu, že
kožich nebyl ani věcí převzatou od žalobkyně k provedení díla, nepřichází v
úvahu ani odpovědnost za škodu způsobenou ztrátou či zničením věci převzaté ke
splnění závazku podle § 421 obč. zák.
Ze shora uvedeného vyplývá, že odvolací soud po právní stránce věc ze shora
uvedených hledisek neposuzoval, a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. je naplněn.
Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu ve vyhovujícím výroku ve věci
samé ohledně částky 29.500,- Kč a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení
podle § 243b odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( § 243b
odst. 1, 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.). V
novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího
řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2002
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu