25 Cdo 1322/2025-479
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce: J. P., zastoupený JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem Nádražní 21, Žďár nad Sázavou, proti žalovanému: J. S. o ochranu osobnosti a odčinění nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 80/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2024, č. j. 21 Co 142/2023-418, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 5. 2024, č. j. 21 Co 142/2023-418, potvrdil rozsudek ze dne 20. 4. 2023, č. j. 8 C 80/2022-289, kterým Okresní soud v Havlíčkově Brodě zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 400 000 Kč a zaslat mu na adresu jeho bydliště omluvu ve znění uvedeném ve výroku I, a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný je bývalým zetěm žalobce a podal na něj dne 1.
4. 2018 trestní oznámení pro podezření z pomluvy, v němž uvedl, že jeho bývalý tchán s ním od května 2016 vedl různé bezdůvodné spory, podával na něj oznámení na různé instituce i trestní oznámení; žalovaný byl proto několikrát prošetřován policií a přestupkovou komisí, což jej znevěrohodňuje v zaměstnání a u spoluobčanů. Žalobce byl z tohoto podnětu žalovaného trestně stíhán a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 5. 2020, č. j. 14 To 21/2020-430, zproštěn návrhu na potrestání pro skutek spočívající v tom, že opakovaně v období od května 2016 do 1.
4. 2018 podával na J. S. různá oznámení adresovaná rodičům J. S., státním orgánům a zaměstnavatelům J. S., s úmyslem značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy a způsobit mu jinou vážnou újmu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Odvolací soud se v nyní projednávané věci ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání trestního oznámení ze strany žalovaného je třeba vidět v kontextu tehdejších vztahů mezi účastníky.
Jestliže bylo prokázáno, že to byl žalobce, kdo činil od roku 2016 opakovaně různá oznámení, o nichž odvolací soud projednávající trestní věc žalobce v odůvodnění konstatoval, že způsobily žalovanému řadu problémů a byly značně obtěžující, pak nelze mít trestní oznámení podané žalovaným za neoprávněný zásah způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu; žalovaný nezneužíval své právo k nelegitimnímu účelu a v rozporu s dobrými mravy nebo šikanózním způsobem. Není tak naplněn předpoklad neoprávněnosti či protiprávnosti zásahu do osobnosti žalobce.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dne 13. 8. 2024 dovoláním, které sám sepsal. Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 2. 12. 2024, č. j. 8 C 80/2022-445, jenž nabylo právní moci dne 28. 12. 2024, přiznal žalobci pro dovolací řízení osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 % a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Po zaplacení soudního poplatku za dovolání byl žalobce usnesením téhož soudu ze dne 28. 2. 2025, č. j. 8 C 80/2022-454, jenž nabylo právní moci dne 10.
3. 2025, vyzván, aby si pro podání dovolání a dovolací řízení zvolil ve lhůtě 2 týdnů zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Dne 18. 3. 2025 doložil advokát JUDr. Miloš Jirman plnou moc pro zastupování žalobce v dovolacím řízení, ve svém přípisu se ztotožnil s obsahem žalobcova původního dovolání a požádal o poskytnutí lhůty 14 dní k podání dovolání nového. V něm dne 24. 3.
2025 uvedl, že má dovolání za přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se řízení končí a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. vymezil tak, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci, a to otázky, zda žalovaný trestním oznámením podaným vůči žalobci překročil, resp. zneužil své subjektivní právo k nelegitimnímu účelu nebo v rozporu s dobrými mravy nebo šikanózním způsobem. Dovolatel dále obsáhle rekapituluje svůj pohled na skutkový stav věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že s ním nesouhlasí a že kdokoli, kdo vyjádří nesouhlas s názorem dovolatele (např. sociální pracovníci, úředníci apod.), je následně z jeho podnětu vyšetřován. On sám se dodnes po dovolatelových útocích potýká s poruchami spánku. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), avšak nemá zákonné náležitosti.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede
právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle § 241a odst. 5 o. s. ř. k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241, se nepřihlíží. Z citovaných ustanovení plyne, že Nejvyšší soud u podaného dovolání nejprve z formálního hlediska posuzuje, zda obsahuje zákonem vyžadované náležitosti (včetně vymezení dovolacího důvodu a toho, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání) a až posléze, má-li dovolání všechny zákonné náležitosti, může soud hodnotit, zda je jeden z předpokladů přípustnosti dovolání v konkrétním případě skutečně splněn.
Dovolací důvod proto musí být vymezen tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem tato nesprávnost spočívá. Má-li být dovolání přípustné z některého důvodu uvedeného v § 237 o. s. ř., pak z dovolání musí plynout otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání obsažena, musí dovolatel ještě vysvětlit, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 29.
8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23).
V první řadě je zřejmé, že z pohledu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. dovolání žalobce (tj. dovolání sepsané advokátem, neboť k podání sepsanému žalobcem samotným nelze přihlížet) zcela postrádá obligatorní náležitost spočívající ve vymezení některého z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Žalobce pouze formuloval dovolací důvod, nicméně jen tak, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda žalovaný trestním oznámením překročil, resp. zneužil své subjektivní právo k nelegitimnímu účelu nebo v rozporu s dobrými mravy nebo šikanózním způsobem, ale již neuvedl, v čem spočívá nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., jako v tomto případě, je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, avšak k řádnému vymezení předpokladu přípustnosti dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jak se naznačuje z obsahu dovolání), musí být z dovolání patrno od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání žalobce v posuzovaném případě nedostál, neboť sice citoval část obsahu ustanovení § 237 o. s. ř., s tím, že napadené rozhodnutí „směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí“ avšak již neuvedl, jestli má napadené rozhodnutí záviset na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (a konkrétně od jaké) nebo zda se má jednat o vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Absence těchto náležitostí dovolání má ten důsledek, že původně odstranitelná vada dovolání se marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle § 241b odst. 3 o. s. ř. stala vadou neodstranitelnou (tato lhůta skončila dne 24. 3. 2025, neboť podle § 241b odst. 3 věty druhé o. s. ř. běžela lhůta 14 dní od právní moci usnesení, jímž byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta). Jestliže tedy dovolání trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 8. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu