25 Cdo 1333/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci
žalobce nezl. L. B., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ J. K., 2/ J. K.
a 3/ A. K., oběma zastoupeným advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního
soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 814/96, o dovolání druhého žalovaného a třetí
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2001, č. j. 15
Co 469/98-129, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Druhý žalovaný a třetí žalovaná jsou povinni společně a nerozdílně
zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 18.235,- Kč do tří dnů od
právní moci tohoto rozsudku na účet advokáta.
žalobu proti druhému žalovanému a třetí žalované zamítl, a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že tehdy nezletilý
první žalovaný dne 30. 3. 1994 odpoledne střílel ze vzduchovky z areálu
mateřské školky v J. směrem k žalobci, a přestože byl dospělou osobou upozorněn
na nevhodnost a nebezpečnost svého jednání, nepřestal a zasáhl žalobce
diabolkou do pravého oka, čímž mu způsobil poškození zdraví s trvalými následky
– praktickou slepotou, ztrátou prostorového vidění s možností úplného
oslepnutí. Druhý žalovaný a třetí žalovaná, rodiče prvního žalovaného, nebyli v
době střelby přítomni v areálu mateřské školky, kde celá rodina bydlela, a
nevěděli, že v té době patnáctiletý syn má k dispozici kromě starší a nefunkční
vzduchovky i vzduchovku schopnou střelby, kterou si vypůjčil od kamaráda a
ukrýval ji ve skladu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že první žalovaný
svým jednáním, které byl schopen ovládnout a posoudit jeho následky, způsobil
žalobci škodu, za níž plně odpovídá. Při stanovení výše škody soud vycházel ze
znaleckého posudku, který bolestné ohodnotil 288,75 body a náhradu ztížení
společenského uplatnění 675 body, a s ohledem na charakter poškození a věk
žalobce dospěl k závěru, že je namístě v souladu s ust. § 7 vyhlášky č. 32/1965
Sb. zvýšení náhrady bolestného na dvojnásobek a ztížení společenského uplatnění
na patnáctinásobek bodového hodnocení, takže na náhradě škody celkově přiznal
částku 321.075,- Kč. Protože rodiče prvního žalovaného nevěděli o tom, že
jejich syn má k dispozici vzduchovku schopnou střelby, nemohli ani
předpokládat, že bude zbraň používat. Soud prvního stupně proto dospěl k
závěru, že náležitý dohled nad synem ve smyslu ust. § 422 odst. 2 obč. zák.
nezanedbali, neboť není možné po nich žádat, aby na synovo chování nepřetržitě
dohlíželi, byť si museli být vědomi určitých předpokladů svého syna pro závadné
jednání; nejsou proto společně s ním odpovědní za vznik škody. Podle soudu
prvního stupně o zanedbání jejich dohledu nad synem by se jednalo za situace,
že by o vzduchovce v držení syna věděli a při vědomí jeho výchovných problémů
by připustili, aby střílel bez přítomnosti a dohledu dospělé osoby.
K odvolání všech účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 3. 2001, č.
j. 15 Co 469/98-129, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že povinnost
zaplatit žalobci 321.075,- Kč uložil všem žalovaným společně a nerozdílně, a
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se plně
ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o odpovědnosti prvního žalovaného i o
výši náhrady škody. Po doplnění řízení listinnými důkazy z trestního spisu
Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 2 T 12/95, z nichž zjistil, že první
žalovaný měl ve škole sklony k neukázněnosti a k drobným lžím a že vyžadoval
neustálý dozor a kontrolu, aby nedocházelo k přestupkům, dospěl k závěru, že
rodiče prvního žalovaného neprokázali, že náležitý dohled nad nezletilým
nezanedbali. Náležitým dohledem sice nelze rozumět nepřetržité dozírání,
nicméně tak závažná skutečnost, jakou je držení zbraně, by rodičům s náležitým
dohledem neměla uniknout. První žalovaný držel zbraň již týden nebo dva před
vznikem škody, za celou dobu to žádný z rodičů nezjistil, přestože jiné osoby o
tom věděly (sestra nezletilého B. a jeho kamarád J. S.), a zbraň byla uložena
na místě přístupném celé rodině. Rodiče prvního žalovaného proto podle ust. §
422 odst. 1 obč. zák. odpovídají společně a nerozdílně s prvním žalovaným za
škodu způsobenou žalobci.
Proti tomuto rozsudku podali druhý žalovaný a třetí žalovaná dovolání z důvodu
podle § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýkají, že nevzal
v úvahu, že o držení zbraně prvním žalovaným věděla jen jejich dcera, která
nebyla vyslechnuta, a nezletilý kamarád jejich syna, a že soud nespecifikoval,
v čem konkrétně zanedbali náležitý dohled nad synem. Poukazují na to, že podle
soudní judikatury nelze náležitým dohledem rozumět dohled „na každém kroku“ a
že je třeba vzít zřetel i na věk, povahové vlastnosti a celkové chování
nezletilce (R 4/1970). Jak vyplývá z dokazování, dovolatelé věděli o tom, že
první žalovaný vlastní nefunkční vzduchovku, nevěděli však, že si pořídil novou
střelby schopnou zbraň, a v tak krátké době to ani zjistit nemohli. V době
vzniku škody měl první žalovaný již 15 let, byl živé povahy a měl sklony k
drobným lžím, k nehodě došlo v místě, kde nebylo možno předpokládat, že dojde
ke střelbě, a vzhledem k tomu, že se u syna nikdy neprojevily sklony k
úmyslnému poškození zdraví jiné osoby, nemohli jeho jednání předvídat. Mají
proto za to, že náležitý dohled nad nezletilým nezanedbali. Navrhli zrušení
rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že tvrzení dovolatelů o tom, že náležitý
dohled nezanedbali, považuje za čistě účelové, neboť v trestním řízení vedeném
proti jejich synovi svou odpovědnost za škodu uznali. Bez ohledu na to měli
zajišťovat nad synem takový dohled, aby neměl přístup ke zbrani a tím zamezit
vzniku škody. První žalovaný navíc nepřestal ve střelbě ani poté, co jej
svědkyně J. R. upozornila, aby přestal, neboť by mohlo dojít ke zranění dětí
nacházejících se v prostoru mateřské školky. Navrhl zamítnutí dovolání.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo
vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1
o. s. ř., po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.
dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle ustanovení § 422 odst. 1, věty první, obč. zák. nezletilý nebo ten, kdo
je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen
ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním
odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Podle ustanovení § 422 odst.
2 obč. zák. kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže
prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.
Znamená to, že ze zákona je dána společná (solidární) odpovědnost osob
povinných dohledem – v tomto případě rodičů – s nezletilcem, který způsobil
škodu. Předpokladem zproštění odpovědnosti těchto osob je, že nezanedbali
náležitý dohled nad nezletilým, a v tomto směru leží na nich důkazní břemeno.
Skutkové okolnosti, na které dovolatelé poukazují, byly součástí zjištěného
skutkového stavu věci, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel.
Pokud jde o námitku, že nebyla v řízení vyslechnuta sestra prvního žalovaného,
která o zbrani věděla, je třeba uvést, že tato skutková okolnost byla v řízení
zjištěna z jiných důkazů a mezi účastníky nebyla sporná, navíc z hlediska
právního posouzení není sama o sobě rozhodující.
Pokud jde o právní posouzení věci, je třeba dovolatelům přisvědčit v tom, že
náležitým dohledem nelze rozumět nepřetržitý dozor rodičů, navíc u
patnáctiletého chlapce stěží realizovatelný, a takový nelze od nich ani
vyžadovat. Za situace, kdy u patnáctiletého nezletilého se projevují kázeňské
problémy, a jeho chování už ve škole vyžadovalo neustálý dozor a kontrolu, aby
nedocházelo k přestupkům, spočívá náležitý dohled rodičů i ve zvýšeném zájmu o
jeho chování, zájmy a záliby, o jeho činnost ve volném čase a v celkovém
výchovném působení, aby byly odstraněny nedostatky v jeho chování a předešlo se
dalšímu jeho závadnému jednání.
Dovolatelé spatřují důvod ke zproštění jejich odpovědnosti v okolnosti, že
nevěděli o tom, že si jejich syn opatřil funkční vzduchovku a nemohli tak
předpokládat, že by střelbou z ní chtěl někoho zranit. Účinný dohled nad
nezletilým však neznamená jen bezprostřední zabránění či zákaz určitého
škodlivého jednání, až když k němu již došlo, ale i celkový přístup rodičů k
dosavadní výchově nezletilého a jejich výchovné působení k tomu, aby závadné
jevy v jeho chování byly odstraněny. Pro posouzení náležitého dohledu jsou
významné i okolnosti konkrétního případu, týkající se nezletilého, kterými jsou
(právě s poukazem na R 4/1970) věk, povahové vlastnosti a celkové chování
nezletilého, a rovněž okolnosti vzniku škody.
Jestliže nezletilý J. Kolaja se již ve škole dopouštěl přestupků a měl sklon ke
lhaní, je jednoznačné, že právě s ohledem na jeho vlastnosti a sklony a na jeho
dosavadní chování vyžadoval vyšší míru dozoru, kontroly a výchovného vedení ze
strany rodičů, zejména když znali jeho zájem o pušku, byť nefunkční, a věděli,
že ji má v držení. Ta okolnost, že za týden nebo dva nepřišli na to, že jejich
syn si opatřil od kamaráda funkční zbraň, a že nepředpokládali, že by někomu
chtěl ublížit na zdraví, není okolností svědčící o tom, že by měli dostatečný
přehled o jeho chování a že by účinně zabezpečovali dohled nad ním a činili
výchovná opatření, aby jeho jednání nevybočovalo z přijatelných mezí. V této
souvislosti nelze přehlédnout, že ani bezprostřední napomenutí dospělého
nestačilo k tomu, aby zanechal střelby. Je proto správný závěr odvolacího
soudu, že druhý žalovaný a třetí žalovaná neprokázali, že náležitý dohled nad
synem nezanedbali.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný, a proto dovolací soud dovolání druhé žalované a
třetího žalovaného zamítl (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).
S ohledem na výsledek dovolacího řízení má ve smyslu ust. § 243b odst. 4, věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobce právo na náhradu účelně
vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu
právní služby (vyjádření k dovolání). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu
10. zákona č. 30/2000 Sb. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo
notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů.
Jelikož dovolání bylo podáno 8. června 2001 a dovolací řízení tak bylo zahájeno
po 1. lednu 2001, určuje se výše odměny podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. V
intencích § 3 odst. 1 bodu 6. a § 16 odst. 2 vyhlášky se další úvahy o sazbě
odměny podle shora cit. ustanovení v dané věci odvíjejí od částky 36.320,- Kč,
přičemž výše odměny pak činí 18.160,- Kč (§ 18 odst. 1, věty první, vyhl. č.
484/2000 Sb.). Vedle odměny přísluší zástupci žalobce též náhrada hotových
výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za každý úkon právní služby ve výši
75,- Kč. Konečnou částku 18.235,- Kč tedy soud žalobci také přiznal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. února 2003
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu