25 Cdo 1335/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně Y. A., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Praha 1, Politických vězňů 21, proti žalovanému MUDr. V. F., zastoupenému JUDr. Lambertem Halířem, advokátem se sídlem Praha 5, Kroftova 1, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 216/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, č. j. 64 Co 22/2012-307, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.003,20 Kč k rukám JUDr. Lamberta Halíře, advokáta se sídlem Praha 5, Kroftova 1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jež jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně. Vytýká odvolacímu soudu, že zcela opomenul právní názor dovolacího soudu, vyjádřený v jeho předchozím zrušovacím rozhodnutí, ohledně otázky předání snímku OP-RTG žalovaným, a tedy zda existovaly nedostatky ve vedení lékařské dokumentace žalovaného. Má za to, že odvolací soud měl rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit pro nepřezkoumatelnost, jelikož se ten v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval některými provedenými důkazy. Namítá, že otázka důkazního břemene v případě nedostatků v lékařské dokumentaci je rozhodována v různých případech dovolacím soudem rozdílně, obdobně rozdílně podle dovolatelky posuzuje dovolací soud otázku důkazního břemene v případě tvrzené negativní skutečnosti. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s postupem odvolacího soudu, který potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, neboť žalobkyně ani přes výzvu a poučení odvolacího soudu neoznačila důkazy k prokázání svých tvrzení. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítnul a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud, vázán právním názorem vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, č.j. 25 Cdo 3879/2012-293, posoudil věc v souladu s dosavadní judikaturou a zohlednil zejména okolnost, že žalobkyně v řízení neprokázala, že její zdravotní újma byla způsobena nesprávným odborným postupem lékaře při provádění lékařského zákroku. Odpovědnost lékaře za poškození zdraví podle § 420 obč. zák. nelze dovozovat pouze z nedostatků ve vedení lékařské dokumentace pacienta. Námitky dovolatelky směřující proti nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu či proti následnému hodnocení v řízení provedených důkazů nenaplňují dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž
nesprávné právní posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2014 JUDr. Robert Waltr předseda senátu