25 Cdo 1371/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty
Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce I. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Janou Krupičkovou, advokátkou se sídlem v
Plzni, Bolevecká 6, proti žalovanému Mgr. R. N., zastoupenému JUDr. Pavlem
Hanušem, bytem Plzeň, Kopeckého sady 15, o náhradu škody, vedené u Okresního
soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 4 C 295/2008, o dovolání žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 16. prosince 2009, č. j. 14 Co 702/2009-130,
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud Plzeň-sever usnesením ze dne 23. 11. 2009, č. j. 4 C 295/2008-120,
odmítl žalobu a nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. Žalobce byl
usnesením ze dne 8. 10. 2009, č. j. 4 C 295/2008-117, opětovně vyzván, aby
specifikoval výši škody, pokud se její celková výše skládá z jednotlivých
dílčích škod, aby specifikoval též výši těchto dílčích nároků a uvedl důvod, z
jakého jsou požadovány, s poučením, že pokud tak v uvedené lhůtě neučiní, bude
žaloba odmítnuta. Toto usnesení bylo zástupkyni žalobce doručeno dne 22. 10.
2009, vady žaloby však nebyly odstraněny. Předchozí podání žalobce ze dne 7. 6.
2007 a 24. 11. 2008 obsahovala rozdílné údaje, nebylo z nich zřejmé, jaké
částky se žalobce v řízení domáhá, a žaloba tedy byla jako neprojednatelná
odmítnuta.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 12. 2009, č. j. 14
Co 702/2009-130, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že
žaloba nemá základní náležitosti podle § 79 odst. 1 o. s. ř. Tvrzení žalobce
ohledně výše požadované náhrady škody v jeho podáních byla neurčitá (v prvním
podání uvedl částku 800.000,- EUR, aniž specifikoval, v čem takto vyčíslená
škoda má spočívat, v dalších pak uváděl řadu různých částek v přibližné či
minimální výši), a na usnesení ze dne 8. 10. 2009 nebylo nijak reagováno. Soud
prvního stupně proto postupoval správně, když žalobu podle § 43 odst. 2 o. s.
ř. odmítl.
Toto usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost
dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu podle §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že skutkové okolnosti vylíčil v žalobě
ze dne 26. 6. 2007 ještě před tím, než mu byla ustanovena právní zástupkyně, a
to tak, že uvedl, že žalovaný ho měl na základě plné moci ze dne 22. 10. 2002
zastupovat při koupi benzinové čerpací stanice, čímž mu měla být způsobena
škoda ve výši 800.000,- EUR, a to z hlediska závazků a možných budoucích
výdělků a výnosů. V dalším podání uvedl, že žalovaný stvrdil a ověřil platnost
kupních smluv, včetně ověření účastníků, jejichž totožnost ověřil jako advokát,
čímž žalobci vznikla několikanásobná škoda na majetku na mnoha místech ČR,
včetně škody způsobené jeho osobě a spočívající v uvěznění. Poukazuje na další
údaje v jeho podání o hodnotě kupované benzinové čerpací stanice ve výši
20.942.000,- Kč, o náhradě škody prodávajícím 1.302.128,- Kč včetně dalšího
možného pronájmu, o zaplacené kupní ceně a o dalších možných ztrátách v
podnikání, přičemž škodu vyčíslil na částku 500.000,- Kč. Škody měly vzniknout
v Praze, Cvikově, a „dle různých možných předjednaných zakázek při podnikání,
půjčkách, úvěrech včetně osobní škody na majetku v hodnotě cca 2.000.000,- Kč
minimálně“. Uvádí, že jednáním žalovaného mu vznikla škoda představující kupní
cenu nemovitostí, které měly být na něj převedeny, a škoda, kterou však není
schopen vyčíslit, ve formě ušlého zisku v souvislosti s tím, že za protiprávní
jednání žalovaného byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let.
Poté, co byl usnesením ze dne 11. 2. 2009, č. j. 4 C 295/2008-108, vyzván k
doplnění skutkových tvrzení ohledně specifikace výše škody a důvodů, z jakých
škoda vznikla a v čem spočívá, svá tvrzení doplnil. Má za to, že jeho žaloba
včetně doplňujících podání splňuje všechny zákonné požadavky pro zahájení
řízení, odkazuje na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu a namítá, že výzva
podle § 43 odst. 1 o. s. ř. již neměla být činěna, neboť žalobní návrh byl
dostatečně určitý. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně
bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že
dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., není důvodné.
Náležitosti žaloby jsou uvedeny v ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s.
ř., tedy především vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž
se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá. Údaj o
tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný,
určitý a srozumitelný. Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo
je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, soud postupuje podle § 43 odst. 1, 2 o. s.
ř.
Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být ze žaloby patrno, jakou částku mu
žalovaný má zaplatit, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit
jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok
přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 85/2002, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura pod č. 231, ročník 2002). Požaduje-li, aby bylo
rozhodnuto o více peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem (jde o
tzv. objektivní kumulaci nároků), musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých
uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový
děj), a uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku
požaduje zaplatit. Pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo
1310/2003).
Jak vyplývá z obsahu spisu, jednotlivá podání žalobce ohledně částky požadované
na náhradě škody i důvodů jejího vzniku si vzájemně odporují a jsou formulačně
neurčitá, takže není zřejmé, jaké částky a jaké skutky mají být předmětem
řízení. V podání ze dne 24. 11. 2008 nebyla upřesněna nebo specifikována částka
původně uvedená v prvním podání, uvedené částky si výší ani měnou neodpovídají,
navíc není zřejmé, zda náhradu „minimálně 10 mil. Kč“ žalobce uplatňuje v tomto
řízení či nikoliv. V podání ze dne 13. 5. 2009 nebyla žádná ani orientační
částka uvedena, bylo pouze uvedeno, že „žalobce není schopen tuto škodu
vyčíslit“ a že „v rámci soudního řízení bude zřejmě nutné ustanovit znalce k
určení výše škody“.
Žaloba tak postrádá tvrzení o skutečnostech, jimiž je vylíčen skutek (skutkový
děj), na jehož základě je uplatněn nárok, tedy údaje zcela nutné k tomu, aby
bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout, a především chybí údaj
o tom, čeho se žalobce konkrétně domáhá (tzv. žalobní petit). Ani dodatečně v
celém průběhu řízení až do vydání rozhodnutí odvolacího soudu žalobce vady
svého podání neodstranil.
Za této situace je zřejmé, že odvolací soud nepochybil, pokud usnesení soudu
prvního stupně, jímž byla žaloba podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuta,
potvrdil. Dovolací soud proto dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl (§ 243b
odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nemá na náhradu nákladů
dovolacího řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.