25 Cdo 1385/2024-375
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce: J. K., zastoupený Mgr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem Dolní náměstí 679/5, Jablonec nad Nisou, proti žalovanému: Povodí Labe, státní podnik, IČO 70890005, se sídlem Víta Nejedlého 951/8, Hradec Králové, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o 210 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 313/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2023, č. j. 17 Co 162/2023-345, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. 12. 2023, č. j. 17 Co 162/2023-345, potvrdil rozsudek ze dne 7. 7. 2023, č. j. 17 C 313/2020-315, jímž Okresní soud v Hradci Králové uložil žalované zaplatit žalobci 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 4. 4. 2020 do zaplacení, zamítl žalobu ohledně dalších 185 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o náhradu škody za úplné zničení dřevěné stavby s čističkou odpadních vod (dále jen „ČOV“) vyšel ze zjištění, že stavba ve vlastnictví žalobce byla dne 16.
11. 2019 poškozena pádem stromu ze sousedního pozemku ve vlastnictví žalované. Soud dovodil povinnost žalované k náhradě škody, protože porušila prevenční povinnost vlastníka tím, že nezabezpečila okolí před pádem ztrouchnivělého stromu viditelně zasaženého houbou. Ohledně výše škody soud zjistil, že ČOV nebyla v době pádu stromu plně funkční, neboť neobsahovala biodisky s mikroorganismy, které by vodu čistily, takže šlo o tzv. odsazovací jímku, která pouze odsazovala hrubé nečistoty v komorách a odtok z čističky předčišťovala, následně se částečně vypouštěla do řeky a částečně vyvážela.
Nelišila se tak zásadně od jímky určené k vyvážení fekálií a tomu odpovídá cena nefunkčních komponentů včetně přístřešku ve výši 25 000 Kč, nikoliv požadovaná částka 215 000 Kč na pořízení nové ČOV. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.
s. ř. Dovolatel totiž nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu je mimořádným opravným prostředkem, proto zákon klade zvýšený důraz na formální náležitosti dovolání tak, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem teprve vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Ústavní soud (srov. usnesení ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13) též potvrdil, že „náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést.
Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“. Ústavní soud dále k otázce náležitostí dovolání v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III.
ÚS 1675/14, vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“ Dovolatel v této věci s odkazem na § 237 o.
s. ř. označil tři ze čtyř zákonem předepsaných předpokladů přípustnosti dovolání a následně též jen zcela obecně označil dva důvody, které se navzájem vylučují, totiž že právní otázka nebyla dosud judikatorně řešena a že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od konstantní judikatury Nejvyššího soudu. Dovolatel neuvedl, od kterých konkrétních rozhodnutí se měl odvolací soud odchýlit, a tuto náležitost nelze dovodit ani z obsahu dovolání, protože veškerá argumentace obsahuje pouze kritiku skutkového stavu a způsobu jeho zjištění, aniž vymezuje otázku hmotného či procesního práva, která by jako jediný způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o.
s. ř.) mohla přípustnost dovolání založit. Rekapituluje totiž svůj pohled na skutkový stav věci, ale dovolacímu soudu nepředkládá žádnou relevantní právní otázku k řešení. Jediná otázka, která je v dovolání uvedena a která podle dovolatele neměla být dosud Nejvyšším soudem řešena nebo naopak měla být řešena v rozporu s ustálenou judikaturou, je otázka „laického popisu technických zařízení a jejich hodnocení jako důkazů“. Nejvyšší soud tedy dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o.
s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.