25 Cdo 1388/2025-181
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. PhDr. Filipa Havrdy v právní věci žalobce: M. V., zastoupený JUDr. Lubomírem Poláchem, advokátem se sídlem Zámecké nám. 42,?Frýdek-Místek, proti žalovaným: 1. J. P., 2. M. P., 3. L. S., všichni zastoupeni Mgr. et Mgr. Zbyňkem Vašinkou, advokátem se sídlem tř. T. G. Masaryka 1129, Frýdek-Místek, o zaplacení 900 000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 41 C 161/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2025, č. j. 71 Co 261/2024-141, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 1. 2025, č. j. 71 Co 261/2024-141, potvrdil rozsudek ze dne 4. 9. 2024, č. j. 41 C 161/2023-117, kterým Okresní soud ve Frýdku-Místku zamítl žalobu na zaplacení 300 000 Kč proti 1. žalovanému, na zaplacení 300 000 Kč proti 2. žalované, na zaplacení 300 000 Kč proti 3. žalovanému a na vyslovení omluvy všech žalovaných za jejich bezdůvodné vulgární urážky žalobce a rozhodl o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení o žalobě na ochranu osobnosti žalobce neunesl důkazní břemeno. Neprokázal, že by se žalovaní vůči němu dopustili jakéhokoliv nevhodného chování, a to přesto, že byl soudem poučen o nutnosti prokázat svá tvrzení. Důkaz účastnickým výslechem žalobce mimo jednání (resp. bez přítomnosti žalovaných), jehož se žalobce domáhal, soud neprovedl. K takovému postupu neshledal žádné důvody s ohledem na předmět sporu, na omezenou vypovídací schopnost účastnického výslechu i proto, že výslech žalobce mimo jednání by nebyl účelný. Tvrzené obavy z žalovaných žalobce ničím neodůvodnil. Od účastnického výslechu žalobce nakonec soud prvního stupně zcela upustil, neboť se žalobce opakovaně bez omluvy k jednání soudu nedostavil. Odvolací soud proto považoval postup soudu prvního stupně za souladný s procesními předpisy, zejména s § 132 o. s. ř.
2. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena, popř. která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Odvolací soud podle něj pochybil, pokud podle § 122 odst. 2 o. s. ř. neprovedl jeho účastnický výslech mimo jednání a bez přítomnosti žalovaných. Právní zástupce žalobce jeho neúčast na jednání dne 4. 9. 2024 omluvil a opakovaně na tomto jednání žádal o výslech žalobce mimo jednání. Jestliže se soud prvního stupně rozhodl, že účastnický výslech mimo jednání neprovede, měl dát žalobci možnost zvolit si, zda se podrobí či nepodrobí účastnickému výslechu na dalším jednání. Soud prvního stupně však bez dalšího po jednání dne 4. 9. 2024 věc meritorně rozhodl v neprospěch žalobce. Tímto postupem nalézací soudy porušily právo žalobce na spravedlivý proces. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř..), avšak není přípustné.
4. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Žalobce sice ve svém dovolání hovoří o závislosti napadeného rozhodnutí na otázce procesního práva, která v dosavadní praxi dovolacího soudu doposud nebyla řešena, popř. má být řešena jinak, avšak ve skutečnosti žádnou takovou otázku nepokládá. Svou argumentaci staví výlučně na námitkách proti procesnímu postupu odvolacího soudu. Dovolatel tak neuplatňuje (jediný možný) dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
6. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že v rozporu s § 122 odst. 2 o. s. ř. neprovedl jeho účastnický výslech mimo jednání, jde o námitku vady řízení, ke které však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
7. Lze však dodat, že pro postup nalézacích soudů podle § 122 odst. 2 o. s. ř. nebyly splněny podmínky (žalobce ani netvrdil, z jakého důvodu by mělo být jeho vyslechnutí mimo jednání účelné ve smyslu citovaného ustanovení), navíc by takový postup ani nemohl vést k žalobcem očekávanému výsledku, tedy k provedení jeho výslechu bez přítomnosti žalovaných (žalobce se výslovně domáhal toho, aby soud nařídil jednání, k němuž by nepředvolal žalované, a u tohoto jednání vyslechl žalobce). O provádění důkazů mimo jednání však soud vždy účastníky či jejich zástupce vyrozumí a pokud účastník projeví zájem o osobní účast při provádění důkazu, nelze mu ji odepřít. Smyslem institutu provádění důkazu mimo jednání není zajistit účastníku řízení, aby se nemusel setkat s protistranou, ale zajistit provedení důkazu, jenž nemůže z objektivních důvodů být proveden při jednání, nebo jeho provedení při jednání soudu není účelné (například jde o výslechy osob žijících daleko od procesního soudu, imobilních, ve výkonu trestu odnětí svobody, hospitalizovaných apod.). K jednání 4. 9. 2024 byl žalobce řádně předvolán a jeho zástupce jej sice omluvil pro žaludeční nevolnost, ale nepožádal o odročení jednání z důvodu žalobcovy nemoci. Okresní soud tedy žalobce na jeho procesních právech nijak nezkrátil.
8. Žalobce výslovně napadl rozsudek odvolacího soudu v celém jeho
rozsahu, avšak dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
9. Vzhledem k tomu, že žalobce v dovolání neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod, tj. nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), není jeho dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 6. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu