25 Cdo 1422/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce B. P., zastoupeného JUDr. Janem Součkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 139/57, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, a 2) městské části Praha 4, se sídlem úřadu v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, o 19.708.917,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 37/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, č. j. 11 Co 477/2015-499, takto:
Dovolání se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, č. j. 11 Co 477/2015-499, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a o odnětí dříve přiznaného osvobození v rozsahu tří čtvrtin vyšel ze zjištění, že žalobci byla v průběhu odvolacího řízení vyplacena částka ve výši 10.448.000,- Kč, a své rozhodnutí založil na závěru, že tím v jeho majetkových poměrech došlo k tak podstatné a výrazné změně, která odůvodňuje jak zamítnutí návrhu na plné osvobození od soudních poplatků, tak odejmutí již přiznaného osvobození v rozsahu tří čtvrtin, neboť i vzhledem k dalším zdrojům příjmu je nepochybně schopen zaplatit poplatek nejen ve snížené čtvrtinové výši, ale i v plné výši 463.046,- Kč. Námitku žalobce, že uvedený příjem byl využit k úhradě jiných závazků, označil soud za zneužití institutu osvobození od soudních poplatků, a ztotožnil se i se závěrem soudu prvního stupně, že přerušení podnikatelské činnosti je vzhledem k časovým souvislostem účelovým krokem s cílem vyhnout se plnění poplatkové povinnosti.
Dovolatel ve vztahu k důvodům napadeného rozhodnutí namítá pouze tolik, že závěr soudu o účelovém přerušení podnikatelské činnosti je nepodloženou hypotézou, protože jen málokterý podnikatel by byl v dané situaci schopen bez dalšího pokračovat v podnikání. Jelikož tento závěr není hlavním a podstatným důvodem napadeného rozhodnutí, uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, a postrádají proto charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání také nijak nezpochybňuje skutková zjištění ohledně majetkových poměrů žalobce, která vyústila v závěr odvolacího soudu o schopnosti uhradit soudní poplatek v plné výši, ostatně námitkami proti zjištěnému skutkovému stavu by ani nebylo možno přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit.
Namítá-li dovolatel, že se jedná o řízení ve věci náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci, které je věcně osvobozeno od soudních poplatků, ani tím nijak nerozporuje závěry odvolacího soudu, jehož napadené rozhodnutí se vztahuje k žádosti o osvobození podle § 138 o. s. ř. Navíc opomíjí, že ustanovení § 11 odst. 1 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se vztahuje jen k výkonu veřejné moci podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). V projednávané věci však jde o nárok na náhradu škody způsobené v příčinné souvislosti s krizovým opatřením podle zvláštní skutkové podstaty odpovědnosti státu za škodu [§ 36 odst. 1 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon)], která není založena na nezákonném rozhodnutí či nesprávném úředním postupu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1649/2007, publikovaný pod č. 10/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), což je zákonnou podmínkou pro osvobození řízení od poplatků ve smyslu § 11 odst. 1 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb. Jde ostatně o určitou poplatkovou výjimku, neboť ani jiná řízení proti státu nejsou od poplatků osvobozena, včetně takových, kde jde o náhradu škody (srov. např. řízení o náhradu škody způsobené chráněným živočichem, jehož početní stavy nelze lovem snižovat, podle zákona č. 115/2000 Sb.).
Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se nerozhoduje, neboť řízení pokračuje dále před soudem prvního stupně.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2016
JUDr. Petr V o j t e k předseda senátu