25 Cdo 1437/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce JUDr. J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. Š., za účasti
Č. p. p., a. s., V. I. G., jako vedlejší účastnice na straně
žalovaného, o 50.317,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod
sp. zn. 6 C 153/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 59 Co 203/2005-122,
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 50.317,- Kč a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že při dopravní nehodě dne 27. 6. 2003, kdy
žalovaný přijíždějící osobním motorovým vozidlem VAZ po vedlejší silnici do
křižovatky nedal přednost v jízdě po hlavní silnici jedoucímu osobnímu
automobilu řízenému žalobcem, došlo k poškození osobního automobilu VW, který
žalobce užíval na základě leasingové smlouvy uzavřené dne 15. 5. 2003 s
vlastníkem vozu, společností CAC L.. Z důvodu „totální škody“ na předmětu
leasingu došlo k předčasnému ukončení leasingové smlouvy a vyúčtování, na jehož
základě obdržel leasingový pronajímatel (poskytovatel leasingu) od vedlejší
účastnice pojistné plnění ve výši 431.205,- Kč. „Porovnáním“ výše přijatého
pojistného plnění se zůstatkem kupní ceny vozidla úročeným referenční sazbou ke
dni uzavření pojistné smlouvy ve výši 4,4% p.a. (481.522,- Kč) poskytovatel
leasingu vyčíslil „nedoplatek z pojistného plnění do zůstatku kupní ceny ke dni
pojistné události“ ve výši žalované částky. Soud prvního stupně dovodil
odpovědnost žalovaného podle § 420 odst. 1 obč. zák. za vzniklou škodu, která
je představována částkou, již poskytovatel leasingu žalobci „nepřiznal“ při
vyúčtování předčasně ukončeného leasingu. V důsledku dopravní nehody zaviněné
žalovaným došlo k totálnímu poškození vozidla a k předčasnému ukončení
leasingové smlouvy leasingovým pronajímatelem; je tedy dána i příčinná
souvislost mezi zaviněným porušením právní povinnosti žalovaným a vznikem
škody.
K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem
ze dne 23. 11. 2005, č. j. 59 Co 203/2005-122, rozsudek soudu prvního stupně ve
výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu zamítl, změnil jej i ve výroku o
náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací
soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, nikoli však s
jeho právními závěry o splnění podmínek odpovědnosti žalovaného za škodu. Podle
odvolacího soudu žalobcem uplatněná peněžní částka není škodou ve smyslu § 442
odst. 1 obč. zák., která by byla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním
žalovaného, když je jí vypořádáváno mezi účastníky leasingové smlouvy to, co
bylo sjednáno a co by, nebýt škodné události, žalobce v rámci sjednaných
podmínek byl povinen zaplatit, ačkoli je nepochybné, že k předčasnému ukončení
leasingové smlouvy došlo v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou.
Vyúčtování předčasného ukončení leasingu bylo totiž provedeno na základě
předmětné leasingové smlouvy (ve znění dodatku a všeobecných podmínek) uzavřené
mezi žalobcem jako nájemcem a vlastníkem zničeného automobilu jako
pronajímatelem. Škoda, která vznikla na vozidle v nájmu žalobce, byla uhrazena
pojistným plněním; žalobcem požadovaná částka však není škodou vzniklou v
příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které odůvodňuje
podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. tím, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci. Tvrdí, že uplatněný nárok je škodou
[spadající pod ustanovení § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o
pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých
souvisejících zákonů], avšak nikoli na vozidle, nýbrž je újmou spočívající ve
zmenšení majetkového stavu žalobce, která vznikla v důsledku škodné události a
v příčinné souvislosti s ní. Nebýt totálního zničení předmětu leasingu
prokazatelně zaviněného žalovaným, nebylo by zde ani předčasného ukončení
leasingového vztahu ani sankce v podobě platby za předčasně ukončenou smlouvu.
Jelikož byly v řízení všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu
prokázány, žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vedlejší účastnice ve vyjádření k dovolání uvedla, že považuje rozsudek
odvolacího soudu za správný, přičemž odkázala na soudní rozhodnutí řešící
skutkově obdobné případy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem
řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které
dovolatel uplatnil jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací soud
věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý
právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci
nesprávně aplikoval.
Jedním z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu podle občanského
zákoníku je existence příčinné souvislosti mezi právní skutečností, za niž se
odpovídá, a mezi škodou, a to bez ohledu na to, zda jde o odpovědnost založenou
na principu zavinění nebo odpovědnost bez zřetele na zavinění. O vztah příčinné
souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce,
popř. následkem škodné události, tedy, je-li doloženo, že nebýt protiprávního
úkonu či škodné události, ke škodě by nedošlo. Při zjišťování příčinné
souvislosti je třeba zkoumat, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu
jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou občanský zákoník odpovědnost
v daném případě spojuje. Přitom odpovědnost nelze neomezeně činit
závislou na kauzalitě, neboť by to mohlo vést k zákonu neodpovídajícímu
neúnosnému ukládání povinnosti nahradit škodu.
O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení
právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho
jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo,
že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li
příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou
škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek
nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z
příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o
příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně
(jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být
jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní
příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku.
Časové hledisko pak není rozhodujícím a jediným kritériem a příčinnou
souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou, neboť újma může být důsledkem
škodné události, i když nevznikla v době škodné události, ale později (srov.
rozsudek NS ČR ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod
č. 7 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1992). Na druhé
straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a
vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá,
skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Příčinná souvislost je
přerušena např. v těch případech, kdy bezprostřední příčinou škody je
skutečnost, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného
právního důvodu, nebo tehdy, je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností,
která nemá věcný vztah k počínání škůdce.
V posuzovaném případě při dopravní nehodě způsobené žalovaným došlo ke škodě na
vozidle, za kterou žalovaný bezpochyby odpovídá. Z obsahu spisu je zřejmé, že
vlastníkem vozidla řízeného žalobcem byla leasingová společnost, jíž také
vedlejší účastnice nahradila škodu za žalovaného z titulu pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, a to v souladu s
tím, že nebyl-li žalobce vlastníkem vozu v době jeho poškození, došlo v
důsledku škodné události ke snížení majetkového stavu vlastníka vozu, tedy
leasingového pronajímatele (poskytovatele leasingu), neboť rozdíl v hodnotě
vozu před poškozením a poté se projevil v jeho majetkových poměrech jako
vlastníka vozu. Na tom nemůže nic změnit ani okolnost, jakým způsobem vlastník
následně s poškozenou věcí naložil a jakým způsobem vypořádali účastníci
leasingové smlouvy své právní vztahy; závazky nájemce (příjemce leasingu)
sjednané pro případ zničení předmětu nájmu vůči pronajímateli (poskytovateli) z
leasingové smlouvy nejsou důsledkem škodné události (dopravní nehody), za niž
odpovídá škůdce, nýbrž bezprostředním důsledkem jejich smluvního ujednání.
Dovolateli lze přisvědčit, že jím tvrzená škoda představuje majetkovou újmu,
která mu vznikla pro předčasné ukončení leasingového vztahu a která vyjadřuje
snížení jeho majetkového stavu ve srovnání s předpokládaným průběhem leasingu.
Je tak pravdou, že ke skončení právního vztahu mezi žalobcem a poskytovatelem
leasingu by nedošlo, nebýt dopravní nehody, avšak konkrétní právní a potažmo i
majetkové důsledky vyplývající pro žalobce ze zrušení leasingové smlouvy byly
bezprostředně vyvolány tím, jak byly v leasingové smlouvě pro takový případ
upraveny podmínky ukončení právního vztahu mezi jejími účastníky. Jinými slovy,
žalovaný, který odpovídá za škodu vzniklou na vozidle, nenese odpovědnost za
to, že poškozené vozidlo měl žalobce v nájmu a že si ohledně něj sjednal s
poskytovatelem leasingu takové podmínky, které při předčasném ukončení
nájemního vztahu vedly k tomu, že aniž se stal vlastníkem vozu, zaplatil ze
svého pohledu nevýhodně vysoké částky (leasingové splátky) za nájem
vozidla (srov. rozsudek NS ČR ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 25 Cdo 267/2005,
publikovaný pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník
2008).
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s
hmotným právem i judikaturou dovolacího soudu a že je z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu věcně správný; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání
žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř.
zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce neměl v
dovolacím řízení úspěch a žalovanému ani vedlejší účastnici náklady v dovolacím
řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu