25 Cdo 1450/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Marty Škárové v právní věci
žalobce M. B., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice -
Ministerstvu kultury ČR, se sídlem v Praze 6, Milady Horákové 139, o náhradu
škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 31/97, o dovolání
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2001, č. j.
25 Co 324/2001-168, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zamítl žalobu na zaplacení částky 33.190.177,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o
náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 12. 2001, č. j. 25
Co 324/2001-168, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž tvrdí, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a že
spočívá na nesprávném právním posouzení věci; vytýká soudům obou stupňů
především nesprávné posouzení aktivní legitimace žalobce. Dovolatel zdůvodňuje
i včasnost svého dovolání tím, že napadený rozsudek neobsahuje poučení o
možnosti podat dovolání a že proto lhůta pro podání dovolání podle § 240 odst.
3 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 činí 4 měsíce od doručení rozsudku (tj.
ode dne 22. 4. 2002). Dovolatel navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl
zrušen.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před
1. 1. 2001 - dále opět jen „o.s.ř.“).
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 6. 12. 2001 po
řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění před novelou
provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tedy podle předpisu dosavadního (odvolací
soud v souladu s ustanovením bodu 15. citovaného přechodného ustanovení,
projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001,
neboť rozsudek soudu prvního stupně byl vydán před tímto datem), Nejvyšší soud
jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle
dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před
1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.“), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání
dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo
196/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.
70/2001). Dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně
Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho
měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v
prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 věty druhé o.s.ř. je lhůta
zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle § 57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo
ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle
hodin. Podle § 57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů,
měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se
dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci,
posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,
je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
V daném případě soud prvního stupně doručil stejnopisy rozsudku odvolacího
soudu žalované dne 18. 3. 2002 a právnímu zástupci žalobce dne 22. 4. 2002.
Posledně uvedeným dnem také napadený rozsudek nabyl právní moci a dovolání
proti němu bylo možno podat ve lhůtě jednoho měsíce, to znamená nejpozději ve
středu dne 22. 5. 2002. Žalobce však dovolání podal osobně u Obvodního soudu
pro Prahu 10 až dne 24. 6. 2002, tedy již po uplynutí zákonem stanovené lhůty,
jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta prvá o.s.ř.).
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani ustanovení § 240 odst. 3 věty druhé
o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 (neobsahuje-li rozhodnutí poučení o
dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li
nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř
měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu), jímž dovolatel zdůvodňuje
včasnost svého dovolání, neboť vzhledem k úpravě dané citovanými přechodnými
ustanoveními je nelze aplikovat.
Kromě toho poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti odvolání
je v souladu s ustanovením § 157 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12.
2000 i s judikaturou Ústavního soudu ohledně poučovací povinnosti soudu o
dovolání (např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. 5. 1994, sp. zn. III. ÚS
65/93), neboť přípustnost dovolání podle § 239 odst. 2 o.s.ř. je ve smyslu
argumentace použité v tomto rozhodnutí vázána (na rozdíl např. od dovolání
podle § 238 odst. 1 o.s.ř.) na splnění další (omezující) podmínky, jíž je závěr
dovolacího soudu o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce.
Ze všech těchto důvodů bylo podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218
odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání žalobce odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl
zabývat důvodností dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť
žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů
dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2002
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu