25 Cdo 1458/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů, IČO 70099618, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, zastoupené Mgr. Robertem Tchöplem, advokátem se sídlem Brno, Výstaviště 1, proti žalovaným 1) L. M., a 2) L. T., zastoupenému Mgr. Davidem Taušem, advokátem se sídlem Praha 4, Na vrstvách 827/11, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 118 EC 1227/2011, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013, č.j. 9 Co 1178/2013-178, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013, č.j. 9 Co 1178/2013-178, neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení jeho přípustnosti, přičemž dovolání musí být formulováno tak, aby z něj bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné a v jakých konkrétních okolnostech naplnění předpokladů přípustnosti spatřuje; pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačuje (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 789/14, ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, nebo ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. II. ÚS 3625/13).
Dovolatel však (ač zastoupen advokátem) otázku přípustnosti v dovolání vůbec nezmiňuje a naplněním některého předpokladu přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř. se nezabývá. Jako dovolací důvody uvádí, že „1) řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., 2) napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., 3) rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ve smyslu ustanovení § 241a odst. 3 písm. a) o. s. ř.“ Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel přehlédl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno až po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., a tedy dovolání musí mít náležitosti stanovené občanským soudním řádem ve znění od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 7 citovaného zákona). Dovolatel však zjevně odkazuje na občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2012. Dovolatel též uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., ač § 241a o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2013 upravuje (v odstavci 1) jen jeden dovolací důvod – nesprávné právní posouzení věci, a toto ustanovení již není členěno na písmena.
Dovolání, které neobsahuje vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž by soud byl povinen o tom dovolatele poučit a k doplnění dovolání jej vyzvat (§ 243b o. s. ř.). Protože dovolatel nezbytné náležitosti v dovolání neuvedl, ani o ně dovolání v dovolací lhůtě nedoplnil a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, § 243f odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2015
JUDr. Robert Waltr předseda senátu