25 Cdo 1487/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci
žalobce J. U., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. A. T., za účasti
vedlejšího účastníka na straně žalovaného K., p., a. s., o zaplacení 537.549,-
Kč, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 8 C 355/99, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
13. června 2002, č. j. 8 Co 974/2002-193, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 6. 2002, č. j. 8 Co
974/2002-193, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 11.
2001, č. j. 8 C 355/99-170, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
Jindřichově Hradci k dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 537.549,- Kč, jež mu měla vzniknout v
důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu sepsané
žalovaným. Škoda sestává z částky 500.000,- Kč, kterou měl žalobce podle
smlouvy obdržet od bývalého společníka, a z částky 37.549,- Kč, kterou musel
vynaložit na nákladech neúspěšného soudního řízení o zaplacení uvedené částky.
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 5. 9. 2000, č. j. 8 C
355/99-92, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 537.549,- Kč a
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce byl od roku
1993 spolu se S. Č. společníkem a jednatelem společnosti A. Č. – U., spol. s
r.o. Poté, co se v roce 1996 rozhodli společné podnikání ukončit, žalovaný jako
advokát sepsal smlouvu o převodu obchodního podílu ze dne 21. 3. 1996, kterou
se S. Č. zavázal zaplatit žalobci za obchodní podíl ve společnosti celkem
500.000,- Kč ve splátkách. Žalobci však tuto částku nezaplatil a Krajský
obchodní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. 6. 1997, č. j. 12 Cm
73/97-38, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1998, č.
j. 7 Cmo 548/97-55, žalobu o zaplacení dvou splátek z uvedené částky zamítl s
odůvodněním, že smlouva nemá zákonné náležitosti a je od samého počátku
absolutně neplatná pro absenci prohlášení nabyvatele ze smlouvy o převodu
obchodního podílu, že přistupuje ke společenské smlouvě nebo ke stanovám (§ 115
obch. zák.). Soud dovodil, že žalovaný při vyhotovení listin o zániku obchodní
společnosti a převodu části obchodního podílu měl podle zákona o advokacii a
pravidel profesionální etiky důsledně dbát, aby ani jedna ze stran neutrpěla
újmu; jestliže však z nedbalosti nezahrnul do smlouvy o převodu obchodního
podílu náležitosti vyžadované obchodním zákoníkem s důsledkem absolutní
neplatnosti této smlouvy, je dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a
vznikem škody (§ 420 obč. zák.) na straně žalobce, jehož spoluzavinění
prokázáno nebylo. Žalovaný se nevyvinil ani ve smyslu ustanovení § 420 odst. 3,
neboť v tomto směru neunesl důkazní břemeno.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11.
1. 2001, č. j. 8 Co 2939/2000-117, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně nedůsledné hodnocení
jednotlivých důkazů a jejich vzájemných souvislostí, zejména plné moci ze dne
21. 3. 1996, kterou právnická osoba A. Č. – U., s. r. o., zmocnila žalovaného,
aby společnost zastupoval ve věci zápisu v obchodním rejstříku, nikoliv k
sepisu smlouvy o převodu obchodního podílu. Protože žalovaný nově předložil
plnou moc ze dne 7. 3. 1996, kterou mu udělil S. Č. k jednání a sepisu smlouvy
o převodu obchodního podílu ve jmenované společnosti, a příkazní smlouvu mezi
týmiž subjekty stejného data, uložil odvolací soud soudu prvního stupně, aby se
zabýval otázkou, zda a mezi kým došlo k případnému porušení právních
povinností. Odvolací soud též uložil soudu prvního stupně, aby se dále zabýval
možným spoluzaviněním žalobce a zkoumal i možnosti snížení náhrady škody.
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 27. 11. 2001, č. j. 8 C
355/99-170, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po doplnění
dokazování vyšel ze zjištění, že v roce 1996 vyvrcholily spory mezi oběma
společníky a byla vedena řada jednání za účelem právního uspořádání, při nichž
v zastoupení S. Č. vystupoval žalovaný (na základě plné moci a příkazní smlouvy
ze dne 7. 3. 1996) a v zastoupení žalobce JUDr. T. V. (zastoupení obou
společníků jedním advokátem nepřicházelo v úvahu, neboť jejich zájmy při
převodu obchodního podílu byly ve výrazném rozporu). Žalovaný na základě
zmocnění uděleného S. Č. sepsal dne 21. 3. 1996 smlouvu o převodu části
obchodního podílu, kterou oba společníci podepsali dne 22. 3. 1996. Žalobce
obsah smlouvy konzultoval s JUDr. V., jímž byl informován o tom, že smlouva
musí obsahovat i prohlášení o přistoupení nabyvatele obchodního podílu ke
společenské smlouvě. Soud prvního stupně vyloučil odpovědnost žalovaného za
případnou škodu podle § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve vztahu k
žalobci s odůvodněním, že vztah advokáta a klienta byl založen dne 7. 3. 1996
pouze mezi žalovaným a S. Č. Na vztah mezi žalobcem a žalovaným dopadá
ustanovení § 420a obč. zák., neboť provozování advokacie je činností, k níž je
zapotřebí zvláštního veřejnoprávního oprávnění v podobě členství v advokátní
komoře. Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností je objektivní (bez
ohledu na zavinění), muselo by ovšem být bez pochyb, že se na vzniku škody
žalobce vlastním jednáním nepodílel. V daném případě však bylo prokázáno, že po
konzultaci s JUDr. V. žalobce měl vědomost o tom, že smlouva má obsahovat
prohlášení nabyvatele o přistoupení ke společenské smlouvě. Soud v této
souvislosti nepovažoval za rozhodné, zda JUDr. V. byl v daný okamžik od žalobce
vybaven plnou mocí, ale pokud žalobce smlouvu podepsal, projevil tím svoji vůli
(smlouvu právě v této podobě podepsat), jde tedy o úkon žalobcem učiněný a jeho
vlastní jednání pak žalovaného ve smyslu ustanovení § 420a odst. 3 obč. zák.
zbavuje odpovědnosti k náhradě škody.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. 6.
2002, č. j. 8 Co 974/2002-193, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního
stupně, zejména z toho, že žalovaný jednal při podpisu smlouvy o převodu části
obchodního podílu ze dne 21. 3. 1996 pouze jako zástupce S. Č. a že tato
smlouva byla shledána neplatnou z důvodu absence prohlášení o přistoupení ke
společenské smlouvě podle § 115 obch. zák. Odpovědnostní vztah posoudil
odvolací soud podle ustanovení § 420 obč. zák., nikoliv podle ustanovení § 420a
obč. zák., které dopadá na případy charakterizované určitou provozní činností
(zejména průmyslovou, která vykonává na své okolí vliv různými emisemi), jíž
není činnost advokáta. Žalovaný sepisem smlouvy, která byla následně shledána
absolutně neplatnou, porušil svou povinnost podle zákona č. 128/1990 Sb., o
advokacii, účinného do 30. 6. 1996. Učinil tak v zastoupení S. Č. s tím, že
návrh smlouvy byl předložen žalobci jako oblátovi; jestliže však bylo
plně na žalobci, zda návrh takové smlouvy přijme (§ 43a odst. 1 obč. zák.) a
zda k uzavření této smlouvy dojde či nikoliv, pak ke vzniku žalobcem tvrzené
škody podle názoru odvolacího soudu nedošlo sepisem návrhu smlouvy (tj.
jednáním žalobce), nýbrž přijetím tohoto návrhu žalobcem. Nebyla tak naplněna
podmínka potřebná pro vznik nároku na náhradu škody, a to příčinná souvislost
mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Existenci a výši případné škody pak
už odvolací soud nezkoumal s ohledem na důsledek neplatnosti smlouvy, tedy
obnovení účasti žalobce ve společnosti.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že otázka odpovědnosti advokáta
za škodu způsobenou při výkonu advokacie podle obecných předpisů má po právní
stránce zásadní význam. Namítá, že odvolací soud po právní stránce vyřešil
nesprávně otázku příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody
[§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], jestliže dovodil, že ke vzniku škody nedošlo
sepisem návrhu smlouvy, nýbrž přijetím tohoto návrhu žalobcem. Takový názor by
pak vedl k závěru, že každý, kdo podepíše návrh smlouvy, která se později ukáže
být absolutně neplatnou, si podpisem smlouvy sám způsobí vzniklou škodu.
Žalobce jednal v dobré víře v profesionální kvality žalovaného, o čemž byl
utvrzen tím, že rejstříkový soud přijal právní úkon připravený žalovaným a
provedl výmaz osoby žalobce z obchodního rejstříku. Dovolatel upozorňuje, že
žalobu založil na odpovědnosti žalovaného za škodu v příčinné souvislosti s
nekvalitním poskytnutím právní služby, avšak odvolací soud se protiprávním
jednáním žalovaného, který porušil přinejmenším ustanovení § 16 odst. 2 a § 17
zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, tím, že jako zástupce jedné strany
zpracoval text smlouvy v rozporu s § 115 obch. zák., vůbec nezabýval. Podle
dovolatele pak žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že vzniku škody nemohl
zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které na něm bylo možné požadovat;
měl to být především žalovaný, který jako advokát poté, co bylo zjištěno, že
jím vyhotovená smlouva je neplatná, měl navrhnout a podniknout kroky, aby
vzniku škody zabránil. Dovolatel proto navrhl, aby byl rozsudek odvolacího
soudu zrušen.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř., je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které
dovolatel uplatnil jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že soud na správně
zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně
použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva (její návrh) byla sepsána žalovaným dne
21. 3. 1996, posuzoval odvolací soud odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou
v souvislosti s výkonem advokacie správně podle zákona č. 128 /1990 Sb., o
advokacii, účinného do 30. 6. 1996. V souladu s ustanovením § 22 odst. 1 věty
první tohoto zákona, podle nějž advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu
způsobil v souvislosti s výkonem advokacie, též správně vyloučil odpovědnost
žalovaného vůči žalobci, který (jak vyplývá ze skutkových zjištění, k nimž není
v dovolání vznášeno námitek) nebyl při tomto úkonu právní pomoci jeho klientem.
Důvodně se tedy odvolací soud zabýval odpovědností žalovaného za škodu podle
obecné úpravy vyplývající z občanského zákoníku.
Podle ustanovení § 42 obč. zák. vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda,
odpovídá se za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu.
Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy je (vedle případné vzájemné restituční
povinnosti účastníků podle § 457 obč. zák.) odpovědnost toho, komu lze přičíst
zavinění na způsobení neplatnosti smlouvy, za škodu, která v důsledku
neplatnosti vznikla. Jde o obecnou odpovědnost za škodu způsobenou zaviněným
protiprávním úkonem, jejíž předpoklady vyplývají z § 420 obč. zák. Porušením
právní povinnosti ve smyslu tohoto ustanovení a tedy jedním ze základních
předpokladů odpovědnosti za škodu, je i jednání v rozporu s ustanovením § 415
obč. zák., které ukládá povinnost každému postupovat vzhledem ke konkrétním
okolnostem tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku škody. O vztah příčinné
souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního jednání
žalovaného; byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu
nenastává.
Podle ustanovení § 441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním
poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho
zaviněním, nese ji sám.
Toto ustanovení se vztahuje na případy, kdy škoda způsobená poškozenému není v
plném rozsahu výsledkem jednání škůdce, nýbrž se na jejím vzniku částečně či
zcela podílelo jednání samotného poškozeného. I na straně poškozeného musí být
splněny základní podmínky odpovědnosti (§ 420 obč. zák.), a to protiprávní
jednání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi, přičemž zavinění se
předpokládá. Odpovědnost škůdce je pak omezena v rozsahu, v němž protiprávní
jednání poškozeného bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, tj. v němž
vznikla škoda též následkem protiprávního úkonu poškozeného.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že škodu si způsobil
žalobce sám, neboť přes svou vědomost o tom, že žalovaným vypracovaná a jemu
předložená smlouva o převodu obchodního podílu neobsahuje prohlášení nabyvatele
o přistoupení ke společenské smlouvě, návrh smlouvy podepsal; v této okolnosti
soud spatřoval nedostatek příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a
vznikem škody. Je tedy zřejmé, že zohlednil pouze jednání samotného žalobce při
uzavírání předmětné smlouvy, aniž přihlédl k tomu, že návrh neplatné smlouvy
připravil žalovaný, a že tedy neaplikoval ustanovení § 42 ve spojení s
ustanovením § 441 obč. zák. správně. Protože smlouva o převodu obchodního
podílu je dvoustranným právním úkonem, jejíž vznik je podmíněn dvěma
jednostrannými právními úkony - jak převodce tak nabyvatele, a také proto, že
prevenční povinnost podle § 415 obč. zák. platí pro každého, nelze a priori
vyloučit zaviněné protiprávní jednání převodce (jedné smluvní strany), případně
toho, kdo za něj jednal, při uzavření neplatné smlouvy. Jelikož pouze za
součinnosti obou smluvních stran může dojít k uzavření - byť neplatné -
smlouvy, nelze brát v úvahu jen jednání jedné ze smluvních stran, nýbrž je
třeba zvažovat míru účasti obou smluvních stran na způsobení neplatnosti
smlouvy. To platí i v případě, že za jednu smluvní stranu jedná a neplatnou
smlouvu vypracuje advokát, který svému klientovi odpovídá za škodu podle
předpisů o advokacii; vzhledem k dikci ustanovení § 42 obč. zák., která okruh
povinných subjektů neomezuje na smluvní strany, nýbrž počítá s tím, že
odpovědnost nese kdokoliv, komu lze přičíst zavinění na způsobení neplatnosti
smlouvy, není vyloučena odpovědnost advokáta vůči druhé smluvní straně, kterou
nezastupoval, a to samozřejmě při splnění všech podmínek odpovědnosti za škodu.
Pokud bude prokázáno, že žalobci v důsledku neplatnosti smlouvy o převodu
obchodního podílu vznikla škoda (odvolací soud se vzhledem ke svému závěru o
nedostatku příčinné souvislosti touto podmínkou odpovědnosti za škodu
nezabýval), je třeba posuzovat porušení povinností při jejím uzavření nejen na
jeho straně, nýbrž též na straně žalovaného. Protiprávní úkon je totiž
předpokladem jak odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 420 a násl. obč.
zák., tak spoluúčasti žalobce na vzniku škody podle § 441 obč. zák. (srov.
rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1097/2002,
publikovaný v časopise Soudní judikatura, sešit 9/2003, pod č. 147/2003).
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm.
b) o.s.ř. je naplněn, dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§
243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvod, pro který byl
zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně,
byl i tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2003
JUDr. Petr V o j t e
k, v. r.
předseda senátu