25 Cdo 1514/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. V., zastoupeného
JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 2, proti
žalovanému Zemědělskému podniku Razová, státnímu podniku v likvidaci, IČO:
13642090, se sídlem v Praze 6-Řepy, Třanovského 622/11, zastoupeného JUDr.
Petrem Tomanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, o 1.266.566,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního sodu v Karviné pod sp. zn. 20 C 14/2004, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října
2008, č. j. 57 Co 403/2008-365, o vydání opravného usnesení, takto:
Výrok rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 011, č. j. 25 Cdo 1514/2009-410,
se opravuje tak, že za slova „rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 13.
února 2008, č. j. 20 C 14/2004-337“ se vkládá „kromě výroku pod bodem II.“ a za
slova „věc se vrací“ se vkládá „v tomto rozsahu“.
Při vyhlášení uvedeného rozsudku došlo ke zřejmě chybě ve formulaci výroku,
která se projevila iv jeho písemném vyhotovení, když ve výroku o zrušení
rozsudku soudu prvního stupně nebyl přesně vyjádřen rozsah, v jakém zůstal
tento rozsudek dovoláním nedotčen.
Tato zjevná nepřesnost výroku, patrná i z jeho odůvodnění, byla proto podle §
164 a § 243c o. s. ř. tímto opravným usnesením napravena.
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 12. 2002,
č.j. 57 Co 611/2002-141, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení.
K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 3. 2004, č.j. 25 Cdo
853/2003-157, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2002,
č.j. 57 Co 611/2002-141, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 18.
12. 2001, č.j. 14 C 18/97-110, ve vyhovujících výrocích ohledně částky
1.266.566,- Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu vrátil věc Okresnímu soudu k
dalšímu řízení s pokynem obstarat si skutková zjištění pro určení rozsahu a
výše škody na předmětné nemovitosti způsobené právním předchůdcem žalovaného v
mezidobí let 1993 a 1996.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 3. 11. 2004, č.j. 20 C 14/2004-213,
žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalovaný v rámci exekuce nařízené
usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 6. 2003, č.j. 1 E Nc
366/2003-9, splnil povinnost uloženou mu rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze
dne 18. 12. 2001, č.j. 14 C 18/97-110, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v
Ostravě ze dne 11. 12. 2002, č.j. 57 Co 611/2001-141.
K odvolání právní předchůdkyně žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne
29. 6. 2005, č.j. 57 Co 58/2005-226, zrušil rozsudek Okresního soudu v Karviné
ze dne 3. 11. 2004, č.j. 20 C 14/2004-213, a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení spolu se závazným právním názorem, že nedošlo k zániku
pohledávky žalobce v důsledku úhrady žalované částky na základě exekuce vedené
u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 E Nc 366/2003, a spolu s pokynem
pokračovat v řízení podle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
30. 3. 2004, č.j. 25 Cdo 853/2003-157.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 13. 2. 2008, č.j. 20 C 14/2004-337,
uložil žalovanému zaplatit 1.075.000,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 11. 1.
1997 do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení 191.566,- Kč s příslušenstvím a
na zaplacení příslušenství z částky 1.075.000,- Kč v rozsahu 21% úroku z
prodlení za den 10. 1. 1997, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního
stupně vyšel ze zjištění, že dotčená nemovitost byla právní předchůdkyni
žalobce vydána právním předchůdcem žalovaného na základě dohody ze dne 2. 2.
1996 uzavřené podle zák. č. 229/1992 Sb., jež byla pravomocně schválena
tehdejším Okresním úřadem Karviná, Pozemkovým úřadem, ke dni 23. 5. 1996.
Hospodářská činnost právního předchůdce žalovaného byla v této nemovitosti
ukončena v roce 1991, v období od 1. 1. 1993 do 23. 5. 1996 zde nebyla s
výjimkou jedné opravy střešní krytiny prováděna žádná údržba, nedocházelo ke
kontrolám jejího technického stavu, nebyla zajištěna její ostraha před
neoprávněnými zásahy třetích osob, nebyly odstraňovány následky škodných
událostí způsobených jednáním fyzických osob nebo povětrnostními vlivy, v
důsledku čehož docházelo mimo jiné i z důvodu spolupůsobení povětrnostních
vlivů k narůstání škody na nemovitosti až v mezidobí 1993 1996 došlo k
podstatné devastaci nemovitosti. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce
žalovaného v období od 1. 1. 1993 do 23. 5. 1996 porušil svou právní povinnost
starat se o vydávanou nemovitost s péčí řádného hospodáře až do jejího vydání
oprávněné osobě, přičemž právní předchůdkyni žalobce vznikla v příčinné
souvislosti s porušením této povinnosti škoda spočívající ve snížení tržní, tj.
obvyklé hodnoty nemovitosti. Výše znehodnocení byla znaleckým posudkem Ing.
Jiřího Šebesty vyčíslena jako rozdíl mezi tržní hodnotou nemovitosti ve stavu
ke dni 1. 1. 1993 a 23. 5. 1996 ve výši 1.075.000,- Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. října 2008,
č.j. 57 Co 403/2008-365, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými
zjištěními soudu prvního stupně a přisvědčil jeho závěru, že právní předchůdce
žalovaného porušil jako osoba povinná dle § 5 odst. 1, 2 zák. č. 229/1991 Sb.
svoji povinnost stanovenou v § 3 téhož zákona nakládat s nemovitostí až do
jejího vydání oprávněné osobě a péčí řádného hospodáře. Škoda na vydávané
nemovitosti vznikla v rozhodném období v příčinné souvislosti s porušením
uvedené právní povinnosti a v důsledku toho jsou u žalovaného splněny
předpoklady odpovědnosti za škodu dle ust. § 420 odst. 1 obč. zák. K námitce
žalovaného, že uhradil vymáhanou částku v rámci exekučního řízení, pak odvolací
soud uvedl, že tímto plněním nedošlo k zániku závazku dle ust. § 559 odst. 1
obč. zák., neboť žalovaný plnil „výhradně“ na základě tehdy pravomocných
soudních rozhodnutí, jejich pozdějším zrušením tento důvod plnění odpadl, aniž
by zde byl jiný důvod k plnění.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jež pokládá za přípustné dle
ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a odůvodnil je odkazem na ust. § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje v závěru
odvolacího soudu, že plnění právního předchůdce žalovaného právní předchůdkyni
žalobce v rámci exekučního řízení na základě v mezidobí zrušených pravomocných
rozsudků bylo plnění na základě právního důvodu, jenž odpadl. Dovolatel
poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3113/2007 a uvedl, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, je chybné,
neboť mu ukládá povinnost zaplatit již jednou v minulosti uhrazené plnění.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu jakož i
soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutími soudů obou stupňů a
navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto nebo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl
o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k
tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 29. října 2008. Po zjištění,
že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl
soud k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.,
neboť žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně, který při svém rozhodování byl vázán závazným
právním názorem odvolacího soudu.
Nesprávné právní posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., které
dovolatel uplatnil jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací soud
věc posoudil podle nesprávného právního předpisu nebo že správně použitý právní
předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci
nesprávně aplikoval.
Rozhodnutí odvolacího soudu shodně se soudem prvního stupně spočívá na závěru,
že žalobce podle § 420 obč. zák. má nárok na náhradu škody, přičemž peněžité
plnění dříve poskytnuté na základě povinnosti uložené pravomocnými rozsudky
odvolacího soudu se okamžikem jejich zrušení v důsledku mimořádného opravného
prostředku stalo plněním, jehož právní důvod odpadl.
Podle § 489 obč. zák. závazky vznikají z právních úkonů, zejména smluv, jakož i
ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení a z jiných skutečností uvedených v
zákoně.
Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí
plnění vydat.
Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch
získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo
plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z
nepoctivých zdrojů.
Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 669/2010,
bezdůvodným obohacením se může stát též plnění přijaté na základě vykonatelného
rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se vrácení plnění ten, kdo
plnil povinnost uloženou mu soudem (případně i jiným orgánem), závisí důvodnost
jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva – tedy i bez rozhodnutí, jež
bylo následně zrušeno – plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv.
Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení
jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy
že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala. Zrušením rozhodnutí tak
odpadá právní důvod, a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením (viz
Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §
1-459. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, str. 1181, dále rozsudek
Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3113/2007).
Z uvedeného vyplývá, že spočíval-li právní důvod plnění v hmotném právu, pak
trvá i v případě zrušení pravomocného a vykonatelného rozsudku, který ho
deklaroval, a poskytnuté plnění bylo od počátku i nadále podloženo právním
důvodem; nemůže proto být posuzováno jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním
z právního důvodu, který odpadl. Jestliže však právní důvod pro plnění dán
nebyl, a původní rozsudek tak byl nesprávný, spočívá právní důvod plnění jen ve
vykonatelném soudním rozsudku; jeho zrušením do té doby existující právní důvod
odpadá a dříve zaplacené plnění se stává bezdůvodným obohacením (viz rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3810/2007).
Odvolací soud jako předběžnou otázku neposoudil, zda podle hmotného práva -
tedy i bez pravomocného rozhodnutí soudu, jež bylo následně zrušeno - plnil
právní předchůdce žalovaného povinnost, kterou skutečně měl. V přezkoumávané
věci ze skutkových zjištění soudu odvolacího, jakož i soudu prvního stupně,
vyplývá, že právní důvod plnění žalovaného vycházel z hmotného práva, neboť
jeho povinnost vůči žalobci byla založena způsobenou škodou. Zrušením
pravomocného soudního rozhodnutí nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na
úkor žalovaného, neboť právní důvod k plnění existoval, a to i bez ohledu na
rozhodnutí ukládající mu povinnost plnit. Plněním žalovaného jeho závazek vůči
žalobci v rozsahu tohoto plnění zanikl (§ 559 odst. 1 obč. zák.).
Protože z hlediska uplatněného dovolacího důvodu není rozsudek odvolacího soudu
správný, dovolací soud jej zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.).
Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na
rozhodnutí soudu prvního stupně, byl zrušen i rozsudek soudu prvního stupně a
věc byla vrácena Okresnímu soudu Karviné k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta
druhá, o. s. ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d
odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení,
včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. července 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 25 Cdo 1514/2009
Datum rozhodnutí: 12.07.2011
Typ rozhodnutí: ROZSUDEK
Heslo: Bezdůvodné obohacení, Splnění dluhu
Dotčené předpisy: § 451 obč. zák., § 559 odst. 1 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí: C
25 Cdo 1514/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem v
Ostravě, Poštovní 2, proti žalovanému Zemědělskému podniku Razová, státnímu
podniku v likvidaci, IČO: 13642090, se sídlem v Praze 6-Řepy, Třanovského
622/11, zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem v Praze 2,
Trojanova 12, o 1.266.566,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Karviné pod sp. zn. 20 C 14/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 2008, č.j. 57 Co 403/2008-365, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 2008, č.j. 57 Co
403/2008-365, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 13. února 2008, č.j.
20 C 14/2004-337, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu
řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou ze dne 14. 10. 1996 se právní předchůdkyně žalobce domáhala po právním
předchůdci žalovaného zaplacení 1.266.566,- Kč s příslušenstvím jako náhrady
škody, způsobené právním předchůdcem žalované v důsledku porušení péče řádného
hospodáře na označené nemovitosti, jež jí byla vydána v rámci restituce na
základě zákona č. 229/1991 Sb.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 18. 12. 2001, č.j. 14 C 18/97-110,
uložil žalovanému zaplatit původní žalobkyni 1.266.566,- Kč s 21% úrokem z
prodlení od 10. 1. 1997 do zaplacení a zamítl žalobu na zaplacení 21% úroku z
prodlení z částky 1.266.566,- Kč za dobu od 14. 10. 1996 do 9. 1. 1997, a
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 12. 2002,
č.j. 57 Co 611/2002-141, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení.
K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 3. 2004, č.j. 25 Cdo
853/2003-157, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2002,
č.j. 57 Co 611/2002-141, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 18.
12. 2001, č.j. 14 C 18/97-110, ve vyhovujících výrocích ohledně částky
1.266.566,- Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu vrátil věc Okresnímu soudu k
dalšímu řízení s pokynem obstarat si skutková zjištění pro určení rozsahu a
výše škody na předmětné nemovitosti způsobené právním předchůdcem žalovaného v
mezidobí let 1993 a 1996.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 3. 11. 2004, č.j. 20 C 14/2004-213,
žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalovaný v rámci exekuce nařízené
usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 6. 2003, č.j. 1 E Nc
366/2003-9, splnil povinnost uloženou mu rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze
dne 18. 12. 2001, č.j. 14 C 18/97-110, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v
Ostravě ze dne 11. 12. 2002, č.j. 57 Co 611/2001-141.
K odvolání právní předchůdkyně žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne
29. 6. 2005, č.j. 57 Co 58/2005-226, zrušil rozsudek Okresního soudu v Karviné
ze dne 3. 11. 2004, č.j. 20 C 14/2004-213, a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení spolu se závazným právním názorem, že nedošlo k zániku
pohledávky žalobce v důsledku úhrady žalované částky na základě exekuce vedené
u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 E Nc 366/2003, a spolu s pokynem
pokračovat v řízení podle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
30. 3. 2004, č.j. 25 Cdo 853/2003-157.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 13. 2. 2008, č.j. 20 C 14/2004-337,
uložil žalovanému zaplatit 1.075.000,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 11. 1.
1997 do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení 191.566,- Kč s příslušenstvím a
na zaplacení příslušenství z částky 1.075.000,- Kč v rozsahu 21% úroku z
prodlení za den 10. 1. 1997, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního
stupně vyšel ze zjištění, že dotčená nemovitost byla právní předchůdkyni
žalobce vydána právním předchůdcem žalovaného na základě dohody ze dne 2. 2.
1996 uzavřené podle zák. č. 229/1992 Sb., jež byla pravomocně schválena
tehdejším Okresním úřadem Karviná, Pozemkovým úřadem, ke dni 23. 5. 1996.
Hospodářská činnost právního předchůdce žalovaného byla v této nemovitosti
ukončena v roce 1991, v období od 1. 1. 1993 do 23. 5. 1996 zde nebyla s
výjimkou jedné opravy střešní krytiny prováděna žádná údržba, nedocházelo ke
kontrolám jejího technického stavu, nebyla zajištěna její ostraha před
neoprávněnými zásahy třetích osob, nebyly odstraňovány následky škodných
událostí způsobených jednáním fyzických osob nebo povětrnostními vlivy, v
důsledku čehož docházelo mimo jiné i z důvodu spolupůsobení povětrnostních
vlivů k narůstání škody na nemovitosti až v mezidobí 1993 1996 došlo k
podstatné devastaci nemovitosti. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce
žalovaného v období od 1. 1. 1993 do 23. 5. 1996 porušil svou právní povinnost
starat se o vydávanou nemovitost s péčí řádného hospodáře až do jejího vydání
oprávněné osobě, přičemž právní předchůdkyni žalobce vznikla v příčinné
souvislosti s porušením této povinnosti škoda spočívající ve snížení tržní, tj.
obvyklé hodnoty nemovitosti. Výše znehodnocení byla znaleckým posudkem Ing.
Jiřího Šebesty vyčíslena jako rozdíl mezi tržní hodnotou nemovitosti ve stavu
ke dni 1. 1. 1993 a 23. 5. 1996 ve výši 1.075.000,- Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. října 2008,
č.j. 57 Co 403/2008-365, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými
zjištěními soudu prvního stupně a přisvědčil jeho závěru, že právní předchůdce
žalovaného porušil jako osoba povinná dle § 5 odst. 1, 2 zák. č. 229/1991 Sb.
svoji povinnost stanovenou v § 3 téhož zákona nakládat s nemovitostí až do
jejího vydání oprávněné osobě a péčí řádného hospodáře. Škoda na vydávané
nemovitosti vznikla v rozhodném období v příčinné souvislosti s porušením
uvedené právní povinnosti a v důsledku toho jsou u žalovaného splněny
předpoklady odpovědnosti za škodu dle ust. § 420 odst. 1 obč. zák. K námitce
žalovaného, že uhradil vymáhanou částku v rámci exekučního řízení, pak odvolací
soud uvedl, že tímto plněním nedošlo k zániku závazku dle ust. § 559 odst. 1
obč. zák., neboť žalovaný plnil „výhradně“ na základě tehdy pravomocných
soudních rozhodnutí, jejich pozdějším zrušením tento důvod plnění odpadl, aniž
by zde byl jiný důvod k plnění.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jež pokládá za přípustné dle
ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a odůvodnil je odkazem na ust. § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje v závěru
odvolacího soudu, že plnění právního předchůdce žalovaného právní předchůdkyni
žalobce v rámci exekučního řízení na základě v mezidobí zrušených pravomocných
rozsudků bylo plnění na základě právního důvodu, jenž odpadl. Dovolatel
poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3113/2007 a uvedl, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, je chybné,
neboť mu ukládá povinnost zaplatit již jednou v minulosti uhrazené plnění.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu jakož i
soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutími soudů obou stupňů a
navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto nebo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl
o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k
tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 29. října 2008. Po zjištění,
že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl
soud k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.,
neboť žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně, který při svém rozhodování byl vázán závazným
právním názorem odvolacího soudu.
Nesprávné právní posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., které
dovolatel uplatnil jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací soud
věc posoudil podle nesprávného právního předpisu nebo že správně použitý právní
předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci
nesprávně aplikoval.
Rozhodnutí odvolacího soudu shodně se soudem prvního stupně spočívá na závěru,
že žalobce podle § 420 obč. zák. má nárok na náhradu škody, přičemž peněžité
plnění dříve poskytnuté na základě povinnosti uložené pravomocnými rozsudky
odvolacího soudu se okamžikem jejich zrušení v důsledku mimořádného opravného
prostředku stalo plněním, jehož právní důvod odpadl.
Podle § 489 obč. zák. závazky vznikají z právních úkonů, zejména smluv, jakož i
ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení a z jiných skutečností uvedených v
zákoně.
Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí
plnění vydat.
Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch
získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo
plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z
nepoctivých zdrojů.
Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 669/2010,
bezdůvodným obohacením se může stát též plnění přijaté na základě vykonatelného
rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se vrácení plnění ten, kdo
plnil povinnost uloženou mu soudem (případně i jiným orgánem), závisí důvodnost
jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva – tedy i bez rozhodnutí, jež
bylo následně zrušeno – plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv.
Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení
jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy
že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala. Zrušením rozhodnutí tak
odpadá právní důvod, a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením (viz
Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §
1-459. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, str. 1181, dále rozsudek
Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3113/2007).
Z uvedeného vyplývá, že spočíval-li právní důvod plnění v hmotném právu, pak
trvá i v případě zrušení pravomocného a vykonatelného rozsudku, který ho
deklaroval, a poskytnuté plnění bylo od počátku i nadále podloženo právním
důvodem; nemůže proto být posuzováno jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním
z právního důvodu, který odpadl. Jestliže však právní důvod pro plnění dán
nebyl, a původní rozsudek tak byl nesprávný, spočívá právní důvod plnění jen ve
vykonatelném soudním rozsudku; jeho zrušením do té doby existující právní důvod
odpadá a dříve zaplacené plnění se stává bezdůvodným obohacením (viz rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3810/2007).
Odvolací soud jako předběžnou otázku neposoudil, zda podle hmotného práva -
tedy i bez pravomocného rozhodnutí soudu, jež bylo následně zrušeno - plnil
právní předchůdce žalovaného povinnost, kterou skutečně měl. V přezkoumávané
věci ze skutkových zjištění soudu odvolacího, jakož i soudu prvního stupně,
vyplývá, že právní důvod plnění žalovaného vycházel z hmotného práva, neboť
jeho povinnost vůči žalobci byla založena způsobenou škodou. Zrušením
pravomocného soudního rozhodnutí nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na
úkor žalovaného, neboť právní důvod k plnění existoval, a to i bez ohledu na
rozhodnutí ukládající mu povinnost plnit. Plněním žalovaného jeho závazek vůči
žalobci v rozsahu tohoto plnění zanikl (§ 559 odst. 1 obč. zák.).
Protože z hlediska uplatněného dovolacího důvodu není rozsudek odvolacího soudu
správný, dovolací soud jej zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.).
Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na
rozhodnutí soudu prvního stupně, byl zrušen i rozsudek soudu prvního stupně a
věc byla vrácena Okresnímu soudu Karviné k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta
druhá, o. s. ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d
odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení,
včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. července 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu