25 Cdo 1522/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní
věci žalobce E. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému I. G., o obnovu
řízení, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 4 C 101/2004, o
dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. března 2005,
č. j. 14 Co 675/2004-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 17. 9. 2004, č. j. 4 C 101/2004-21,
zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp.
zn. 6 C 77/95, které bylo pravomocně skončeno mezitímním rozsudkem Okresního
soudu v Domažlicích ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 6 C 77/95, ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 14 Co 748/2001, a
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezitímní rozsudek,
jímž bylo rozhodnuto, že nárok žalobce (v tomto řízení žalovaného) na náhradu
škody na zdraví z titulu úrazu ze dne 4. 10. 1993 je po právu ze 70 %, nabyl
právní moci v r. 2002, konečný rozsudek ve věci samé pak nabyl právní moci dne
8. 6. 2004. Soud dospěl k závěru, že důkaz dobrozdáním Ing. Ch. ze dne 5. 5.
2004, které si žalobce dodatečně opatřil a o němž tvrdí, že se mu jej před tím
nepodařilo získat a že je schopno přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve
věci, není důkazem podle ust. § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť za určité
pečlivosti mohl žalobce tento důkaz v původním řízení soudu předložit, popř.
navrhnout jiné důkazy zpochybňující důkazy v řízení provedené, a nejde ani o
důvod podle písm. b) tohoto ustanovení, neboť žalobce v původním řízení před
soudem prvého a druhého stupně provedení tohoto důkazu nenavrhoval.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 10. 3. 2005, č. j. 14
Co 675/2004-36, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že
důvody obnovy řízení nejsou naplněny, neboť žalobcem předložená listina není
důkazem, který žalobce nemohl bez své viny v původním řízení použít a který by
nebylo možno provést v původním řízení, když jeho provedení žádná skutečnost
nebránila. Žalobce, který sám uvedl, že věděl, jak se traktor chová, a
dodatečně po skončení řízení se dozvěděl o odborníkovi, který mu vystavil
dobrozdání o technických parametrech traktoru, nesplnil v původním řízení svou
povinnost podle § 120 odst. 1 o. s. ř. označit důkazy k prokázání svých
tvrzení. Důkaz, jehož provedení po povolení obnovy řízení navrhuje, není
důkazem ve smyslu ust. § 228 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř., který by obnovu
řízení odůvodňoval. Odvolací soud dále uvedl, že za situace, kdy je žalobou o
obnovu řízení napaden mezitímní rozsudek a ve věci již bylo rozhodnuto konečným
rozsudkem, nemůže navrhovaný důkaz přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí
ve věci, není tedy splněna ani další podmínka přípustnosti obnovy řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust.
§ 238 odst. 1 písm. a) a ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní význam
napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky, zda je přípustná obnova
řízení proti mezitímnímu rozsudku, když už je pravomocné i konečné rozhodnutí
ve věci, a dále otázky, jak s ohledem na dlouholetý průběh původního řízení
posuzovat možnost uplatnění důkazu ze strany navrhovatele obnovy řízení již v
původním řízení. Uvádí, že řízení ve věci samé trvalo 10 roků a bylo v něm
vydáno postupně pět mezitímních rozsudků, z nichž čtyři byly odvolacím soudem
zrušeny a teprve pátý jím byl potvrzen. Soudy po celou dobu řízení zastávaly
názor, že žalobce (v původním řízení žalovaný) za vzniklou škodu neodpovídá, a
až v poslední fázi řízení byl ustanoven znalec, který však podle názoru
dovolatele neměl představu o charakteru práce v lese a neznal zákonitosti
kácení stromů ani vyprošťování břemen a znalecký posudek podal podle jediné
fotografie, která ani objektivně nezobrazovala situaci na místě nehody. Právní
zástupce dovolatele byl v té době nemocen a dovolatel teprve později „odhalil“,
že znalec nebyl k vypracování posudku kompetentní. Mezitímní rozsudek zatím
nabyl právní moci. Po smrti jeho právního zástupce převzal agendu nový právní
zástupce, který žalobci celou věc znovu vysvětlil, a teprve potom měl žalobce
možnost vyhledat důkazy k tomu, co znalec posoudil nesprávně, což se mu
podařilo teprve vyhledáním Ing. Ch. Je přesvědčen, že jeho vyjádření by do
rozhodování soudu vneslo nové skutečnosti a je tak důkazem ve smyslu ust. § 228
odst. 1 písm. b) o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud dovolání připustil,
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241
odst. 1 o. s. ř., věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ust. § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání je přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního
stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení.
Podle ust. § 238 odst. 2 o. s. ř. ustanovení § 237 platí obdobně.
Podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo
potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné
podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ust. § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V dané věci dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, přípustnost
dovolání je tedy nutno posoudit podle ust. § 238 odst. 1 písm. a) a odst. 2 o.
s. ř. a § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. per analogiam.
Podle ust. § 228 odst. 1 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může
napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto
ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své
viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za
podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud
mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést
důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního
stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím
soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Pro posouzení možnosti uplatnění důkazu již v původním řízení neplatí jiná
pravidla v závislosti na délce původního řízení. Proto z hlediska dlouholetého
průběhu původního řízení nelze v této otázce, navržené dovolatelem k dovolacímu
přezkumu, spatřovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Důvod zakládající přípustnost obnovy řízení podle ust. § 228 odst. 1 písm. a)
o. s. ř. směřuje na případy, kdy účastník řízení nemohl bez své viny tvrdit
určitou skutečnost či navrhnout provedení určitého důkazu, jež pro něj mohly
přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. V daném případě dovolatel ani netvrdí
žádné relevantní skutečnosti, které by mu bránily v průběhu původního řízení,
jež trvalo řadu let, vyhledat odborníka na problematiku těžby dřeva v lese a
vyžádat od něj dobrozdání ohledně vlastností a technických parametrů traktoru,
popř. i jen navrhnout soudu provedení důkazu v tomto směru, a to zejména poté,
co byl vypracován znalecký posudek, s nímž dovolatel nesouhlasí a jehož závěry
by právě přípisem ing. Ch. měly být zpochybněny. Nemoc či zdravotní stav
právního zástupce dovolatele v původním řízení takovou skutečností není,
nehledě k tomu, že při jednání dne 18. 9. 2001, při němž byl mj. proveden důkaz
znaleckým posudkem znalce L. D., byl právní zástupce žalobce přítomen.
Nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy bez své viny v původním
řízení je míněna nemožnost navrhnout či předložit důkazy v soudním řízení nebo
nemožnost označit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy vůči soudu. Nicméně
platí, že pokud účastník ze své viny neuplatnil určitou skutečnost v původním
řízení, je vyloučen i s důkazy, které mají tuto skutečnost prokázat (srov.
např. R 72/1954).
Důvod zakládající přípustnost obnovy řízení podle ust. § 228 odst. 1 písm. b)
o. s. ř., upravuje situace, když účastník řízení splnil svou důkazní povinnost
podle ust. § 120 odst. 1 o. s. ř., avšak důkaz nebylo možno z objektivních
příčin provést. Vzhledem k tomu, že v průběhu původního řízení dovolatel
provedení důkazu k objasnění vlastností a technických parametrů traktoru ani
nenavrhoval, nemůže se jednat ani o situaci, že by takový navržený důkaz nemohl
být v původním řízení proveden pro objektivní překážku, která následně odpadla.
Přípis Ing. Ch. pak nelze považovat za revizní znalecký posudek, jehož
provedení bylo právním zástupcem dovolatele v původním řízení navrhováno; ani
tento důvod obnovy řízení není naplněn.
Za této situace zásadní význam napadeného rozhodnutí nemůže spočívat v
posouzení otázky, zda je obnova řízení přípustná proti mezitímnímu rozhodnutí v
případě, že ve věci bylo vydáno konečné rozhodnutí, které již nabylo právní
moci. Otázka zásadního právního významu musí totiž mít význam nejen pro
rozhodovací činnost soudů vůbec, ale především musí mít vliv na napadené
rozhodnutí, tj. na rozhodnutí o zamítnutí žaloby na povolení obnovy řízení.
Pokud by odlišné právní posouzení otázky dovolacím soudem nemohlo přivodit
změnu rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, nejedná se o
otázku zásadního právního významu. Protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá
na dovoláním nezpochybněném závěru, že není splněna základní podmínka pro
povolení obnovy, tj. existence tzv. „nových“ skutečností, rozhodnutí či důkazů,
nemůže na rozhodnutí odvolacího soudu změnit nic úvaha o tom, zda by tyto
skutečnosti, rozhodnutí či důkazy mohly přivodit pro žalobce příznivější
rozhodnutí ve věci, než bylo v původním řízení.
Jak vyplývá z výše uvedeného, otázky předložené dovolatelem nejsou otázkami
zásadního právního významu a rozhodnutí odvolacího soudu tak nemá po právní
stránce zásadní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolání žalobce tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolací soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 a
§ 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů
dovolacího řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2006
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu