25 Cdo 1526/2001
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalované A. H., zastoupené
advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v
Kroměříži pod sp. zn. 6 C 218/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 3. ledna 2001, č. j. 21 Co 232/98 - 39, t a k t o :
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. ledna 2001, č. j. 21 Co
232/98 - 39, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 6. 2. 1998, č. j. 6 C
218/97 - 24, po připuštění změny žaloby, přivolil k výpovědi z nájmu bytu 1.
kategorie sestávajícího ze 3 pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházejícího se
ve 2. poschodí domu čp. 3010 v K., „kterou předložil žalobce žalované dne 27.
10. 1997“ s tím, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty,
která počne běžet 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci
rozsudku. Dále uložil žalované a všem, kdo s ní bydlí, povinnost byt vyklidit a
vyklizený předat žalobci do 15 dnů po zajištění náhradního ubytování; současně
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Z provedeného dokazování vzal za prokázané,
že žalobce nabyl označenou nemovitost kupní smlouvou uzavřenou s P., a. s., K.
s účinky vkladu ke dni 18. 9. 1996, že žalovaná od října 1996 po dobu jednoho
roku neplatila řádně nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním předmětného
bytu, přestože jí žalobce k tomu prostřednictvím své sekretářky nejméně 2x
vyzval, a že žalobci zaplatila jen poplatky za vodné a stočné, které si osobně
u ní v bytě vyzvedl; dřívějšímu pronajímateli platila nájemné a další úhrady do
září 1996 na základě vystavených faktur. Dále bylo zjištěno, že dluh na
nájemném žalovaná zaplatila žalobci poštovní poukázkou dne 3. 12. 1997, zásilka
jí však byla vrácena jako nedoručitelná. Soud prvního stupně dospěl k závěru,
že je dán důvod výpovědi podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., k níž
přivolil, neboť žalovaná hrubě porušila své povinnosti vyplývající z nájmu
bytu. Tvrzení žalované, že žalobci nájemné neplatila z toho důvodu, že hodlal
nájemné zvýšit, avšak nesdělil jí, jakou částku má platit, a že jí jako
pronajímatel neposkytl s placením nájemného potřebnou součinnost, považoval
soud prvního stupně za neprokázané.
K odvolaní žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. ledna 2001, č. j.
21 Co 232/98 - 39, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl,
a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud
vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu, neztotožnil se však s jeho
závěry právními. Dovodil, že na danou věc je třeba aplikovat ust. § 567 odst. 1
obč. zák., neboť z ust. § 663 a násl. obč. zák. týkajících se nájmu bytu,
zejména z ust. § 696 obč. zák. ani z prováděcího předpisu č. 176/1993 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, nevyplývá žádná speciální úprava o místě plnění
nájemného. Jestliže v řízení nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda účastníků o
místě plnění nájemného (žalobce od žalované požadoval jen zaplacení plateb za
vodné a stočné, kterou si osobně u ní vyzvedl), bylo tímto místem bydliště
žalované. V daném případě se tedy jedná o tzv. výběrný dluh, kdy si věřitel
musí plnění vyzvednout u dlužníka v době splatnosti. Neučiní-li tak, je v
prodlení věřitel ve smyslu ust. § 522 obč. zák. Jestliže žalobce netvrdil a ani
neprokázal, že „by v době splatnosti nájemného přicházel do bydliště žalované“
a žádal jí o jeho zaplacení, nebyla žalovaná v prodlení s plněním nájemného a
úhrad za služby spojené s užíváním předmětného bytu, a proto výpověď z nájmu
bytu, kterou dal žalobce žalované dne 27. 10. 1997 z důvodu podle § 711 odst. 1
písm. d/ obč. zák., je absolutně neplatná ve smyslu § 39 obč. zák. pro rozpor
se zákonem. Dále odvolací soud dovodil, že žalovaná sice měla možnost skládat
nájemné do úřední úschovy podle § 568 obč. zák., nebylo to však její povinností.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu podle §
241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř a odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že za dobu od října 1996
do ledna 1998 žalovaná platila k jeho rukám vodné a stočné a že tudíž mezi
účastníky bylo mlčky dohodnuto i místo plnění nájemného. Nelze proto souhlasit
s názorem odvolacího soudu, že v daném případě bylo místem plnění bydliště
žalované ve smyslu ust. § 567 odst. 1 věta druhá obč. zák. a že žalovaná nebyla
v prodlení s placením nájemného. Pokud v uvedené době měla pochybnosti o tom,
komu nebo na kterém místě má nájemné platit, mohla svůj dluh splnit uložením do
úřední úschovy podle § 568 obč. zák. Dovolatel má dále za to, že v dané věci
není namístě aplikace ust. § 3 obč. zák., a to ani za stavu, kdy žalovaná po
podání žaloby dluh na nájemném zaplatila, neboť důvodem k neplacení nájemného
nebyla její nepříznivá životní nebo sociální situace. Výpovědní důvod podle §
711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. je proto podle dovolatele dán a tudíž je
nesprávný závěr odvolacího soudu o neplatnosti výpovědi. Navrhl, aby rozsudek
odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření k dovolání se ztotožnila se závěry
odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání žalobce bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Uvedla, že vodné a stočné platila žalobci k jeho rukám hotově v místě svého
bydliště, poté co jí předložil písemné vyúčtování. Lze-li toto jednání
účastníků vyložit jako mlčky sjednanou dohodu o místě plnění nájemného, pak
nepochybně jde o dohodu o výběrném dluhu. Námitka dovolatele o tom, že žalovaná
měla možnost plnit do úřední úschovy, je podle žalované právně irelevantní,
neboť v případě prodlení věřitele s inkasem výběrného dluhu není povinností
dlužníka plnit dluh do úschovy.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1. 2001) nebo
vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.
s. ř.), řádně zastoupeným advokátem, že je podle § 238 odst. 1 písm. a/ o. s.
ř. přípustné a že se opírá o zákonný dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm.
d/ o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soud podle § 242 o. s. ř. a dospěl k
závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. může
spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval
nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně
vyložil.
Zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že výpověď z nájmu
bytu, kterou dal žalobce žalované dne 27. 10. 1997 podle § 711 odst. 1 písm. d/
obč. zák. je neplatná, neboť nebyla-li v řízení prokázána existence dohody
účastníků o místě plnění nájemného, bylo tímto místem bydliště žalované (§ 567
odst. 1 věta druhá obč. zák.), a jestliže si žalobce nájemné v době jeho
splatnosti u žalované v jejím bytě nevyzvedl, byl v prodlení on jako věřitel (§
522 obč. zák.) a nikoliv žalovaná.
Podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem bytu
(jen s přivolením soudu), jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti
vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za
plnění poskytovaná s užíváním bytu po dobu delší než tři měsíce.
Placení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu náleží mezi
základní povinnosti nájemce bytu (srov. § 685 a násl. obč. zák.), která vzniká
se vznikem nájmu tj. od uzavření nájemní smlouvy, a končí zánikem nájmu.
Nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu upravuje občanský
zákoník v ust. § 696 jen tak, že odkazuje na zvláštní předpisy; ohledně
nájemného u nedružstevních bytů jde o vyhl. č. 176/1993 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, podle jejíhož § 13 se nájemné a zálohy za služby platí
měsíčně, a to nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se
platí nájemné (pokud se pronajímatel s nájemcem nedohodnou jinak). Vzhledem k
tomu, že vyhl. č. 176/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neobsahuje
zvláštní úpravu ohledně místa plnění nájemného, je třeba vycházet z obecných
ustanovení občanského zákoníku upravujících závazkové právní vztahy.
Podle § 567 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2002 dluh se plní na
místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto určeno, je jím
bydliště nebo sídlo dlužníka. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, plní-li dlužník
peněžitý dluh prostřednictvím pošty nebo peněžního ústavu, je dluh splněn
okamžikem, kdy byla částka poukázána, není-li dohodnuto jinak.
Uvedené ustanovení je dispozitivní právní normou, podle níž se mohou o místu
plnění účastníci obligačního vztahu dohodnout, přičemž občanský zákoník
autonomii vůle účastníků nijak neomezuje. Dohoda může být výslovná či
konkludentní. Nelze-li prokázat dohodu účastníků o splništi u smluvních závazků
(ev. v případě, že obligace nevznikla dohodou), platí zákonná norma.
Podle § 680 odst. 2 obč. zák. dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci,
vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn
zprostit se svých závazků vůči dřívějšímu vlastníků, jakmile mu byla změna
oznámena nebo nabyvatelem prokázána.
Z citovaného ustanovení vyplývá zásada, že sama změna v osobě pronajímatele
nemá na trvání právního vztahu z nájmu vliv; jde o přechod pronajímatelových
práv a povinností ze zákona, což se týká celého obsahu nájemního vztahu. Se
změnou v osobě pronajímatele tudíž nedochází ke změně dohodnutého místa plnění
nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu, a dotčena není ani
výše nájemného a uvedených úhrad stanovená v nájemní smlouvě.
Jestliže v posuzovaném případě bylo zjištěno, že právnímu předchůdci žalobce
platila žalovaná nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu na
základě vystavených faktur, tedy prostřednictvím pošty (poštovní poukázkou),
resp. peněžního ústavu, pak je zřejmé, že dohodnutým místem plnění (tzv.
splništěm) bylo sídlo věřitele a že jednalo o tzv. donosný dluh. Povinností
žalované bylo proto i po změně pronajímatele bytu nadále platit nájemné (a to v
původní výši) a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu prostřednictvím pošty
či peněžního ústavu, neboť samotná změna v osobě pronajímatele na takto
dohodnutém místě plnění a výši nájemného a úhrad za plnění spojená s užíváním
bytu nic nezměnila. Názor odvolacího soudu, že místem plnění nájemného a úhrad
za plnění spojená s užíváním bytu, bylo bydliště žalované (§ 567 odst. 1 věta
druhá obč. zák.), je proto nesprávný, neboť nerespektuje ust. § 680 odst. 2
obč. zák.
V řízení bylo prokázáno, že žalovaná neplatila žalobci stanovené nájemné a
úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu (vyjma vodného a
stočného) od října 1996 po dobu jednoho roku, ačkoliv jí bylo již od září 1996
známo, že došlo ke změně pronajímatele, a žalovaná znala i název a sídlo nového
pronajímatele (jak vyplynulo z její účastnické výpovědi). Nelze se proto
ztotožnit se závěrem krajského soudu, že výpověď z nájmu bytu, kterou dal
žalobce žalované dne 27. 10. 1997 podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., je
absolutně neplatná podle § 39 obč. zák., a že z tohoto důvodu k ní nemůže soud
přivolit. S ohledem na shora uvedené je naopak třeba se v dalším řízení zabývat
tím, zda důvod výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.
byl naplněn, či nikoliv, a v kladném případě, zda jsou splněny předpoklady pro
aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák.
Napadený rozsudek odvolacího soudu není tedy z hlediska uplatněného dovolacího
důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s . ř. správný. Dovolací soud jej proto
podle § 243b odst. 1 část věty za středníkem o. s . ř. zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta první o. s . ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne
soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o
nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2003
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu