25 Cdo 1541/2019-172
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce: D. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Kološem, advokátem se sídlem náměstí Kinských 601/3, Praha 5, proti žalovanému: M. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Milanem Štembergem, advokátem se sídlem Cyrila Boudy 1444, Kladno, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 341/2017, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2019, č. j. 22 Co 13/2019 - 149, takto:
I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Žalobce podal odvolání proti rozsudku ze dne 11. 9. 2018, č. j. 19 C 341/2017-126, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal poskytnutí omluvy a náhrady nemajetkové újmy. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 2. 2019, č. j. 22 Co 13/2019-149, odvolací řízení zastavil pro nezaplacení (nedoplatek) soudního poplatku z odvolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce podání nadepsané „Návrh na autoremeduru a odstranění tvrdosti procesního postupu“, v němž žádá, aby odvolací soud zohlednil, že soudní poplatek byl zaplacen, byť na nesprávný účet, tedy že žalobce svoji poplatkovou povinnost splnil. Žádá, aby nápravu učinil odvolací soud postupem podle § 210a o. s. ř., neboť jedině tak lze odstranit tvrdost napadeného usnesení a odvrátit hrozbu promlčení nároku.
Nejvyšší soud řízení o podání žalobce zastavil pro nedostatek tzv. funkční příslušnosti.
Tzv. autoremedura je specifický způsob, kterým může odvolání vyřídit již soud prvního stupně, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje, a to za podmínek stanovených v § 210a o. s. ř. v případě rozhodnutí zde taxativně vypočtených. U rozhodnutí odvolacího soudu, právě s ohledem na to, že proti němu odvolání být podáno nemůže, nepřichází tato zkrácená opravná procedura v úvahu. Vzhledem k tomu, že občanský soudní řád nezná opravný prostředek označený jako „Návrh na autoremeduru a odstranění tvrdosti postupu“, je třeba ho podle § 41 odst. 2 o. s. ř. posoudit podle jeho obsahu. Z něj je zřejmé, že se žalobce domáhá změny rozhodnutí odvolacím soudem, který rozhodnutí vydal, a to za pomoci tzv. autoremedury – tedy v rámci odvolacího řízení. Podle obsahu se tedy jedná o odvolání proti rozhodnutí učiněnému v odvolacím řízení a nikoliv o dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 o. s. ř.) a o kterém jediném je v civilním řízení dovolací soud povolán rozhodovat (§ 10a o. s. ř.).
K projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu není žádný soud funkčně příslušný, jedná se proto o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který je nutné podle § 104 o. s. ř. takové řízení zastavit. Vzhledem k tomu, že k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů je příslušný Nejvyšší soud, který je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, rozhodl o zastavení řízení Nejvyšší soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura, 7/2001, pod č. 85).
O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů, náklady v této fázi řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2019
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu