25 Cdo 1592/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně nezletilé O. M., zastoupené sestrou V. M., zastoupené JUDr. Vlastou
Miklušákovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 1294/52, proti
žalované České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group, se
sídlem v Praze 4, Budějovická 5, IČO 63998530, o zaplacení 780.000,- Kč, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 99/2008, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2009, č. j. 39 Co
280/2009-69, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2009, č. j. 39 Co 280/2009-69,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se domáhala náhrady škody na zdraví (posttraumatická stresová porucha
s možným rozvojem neurotických potíží) ve výši 780.000,- Kč, která jí vznikla
jako účastnici dopravní nehody dne 22. 7. 2005, kdy byla přítomna smrtelnému
zranění svých rodičů J. a J. M. (sama byla rovněž zraněna). Požadovaná částka
představuje náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši dalšího
pětinásobku základní sazby bodového ohodnocení; částku 156.000,- Kč již
obdržela od žalované pojišťovny, u níž byl pojištěn provozovatel vozidla, které
způsobilo dopravní nehodu.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 18. 2. 2009, č. j. 30 C 99/2008-41,
uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 780.000,- Kč a rozhodl o náhradě
nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vzal za zjištěné, že
žalobkyně přišla ve svých devíti letech o oba rodiče, jejichž smrti při
tragické dopravní nehodě byla přítomna. Šlo o traumatizující zážitek, který ve
značné míře ovlivnil její psychiku. U žalobkyně se objevily příznaky fobického
úzkostného charakteru, které se mohou v pozdní adolescenci a dospělosti dále
rozvíjet, má poruchy spánku, strach ze samoty. Ztrátou rodičů byla žalobkyně
omezena v běžném způsobu života dospívajícího dítěte, přičemž si ponese velmi
vážné psychické následky z dopravní nehody po celý život. Ačkoli MUDr. Robert
Dojčár, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, neohodnotil
zdravotní postižení maximálním počtem bodů podle základního ohodnocení ani je
nezvýšil podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č.
440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též
jen „vyhláška“), přiznal soud požadovaný pětinásobek základního odškodnění s
poukazem, že jde o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, pro nějž
je tato výše náhrady přiměřená.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 11. 2009, č. j. 39
Co 280/2009-68, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v plném
rozsahu zamítl, žalované neuložil poplatkovou povinnost a rozhodl o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů. Po doplnění dokazování dospěl odvolací
soud k závěru, že ačkoli soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění,
nevyhodnotil je po právní stránce správně. Jestliže položka 16 Přílohy č. 2
vyhlášky (vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných
nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací) předpokládá ověření
příslušným psychiatrickým pracovištěm, nelze ji mít za prokázanou, nebyla-li v
průběhu řízení ověřena. Přihlédl dále k faktu, že znalec nehodnotil ztížení
společenského uplatnění žalobkyně celým možným rozpětím bodů ani nenavrhoval
zvýšení bodového ohodnocení podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky. Úvahu soudu
prvního stupně ohledně aplikace § 7 odst. 3 vyhlášky proto považoval soud
odvolací za nepřípustnou v situaci, kdy nelze učinit závěr o tom, že schopnosti
a možnosti žalobkyně jsou trvale poškozeny, zcela vymizely nebo že by byla
zohyzděna. Nebylo ani zjištěno, že by existovala nějaká aktivita, které by
nebyla žalobkyně po vzniku škody schopna; z uvedených důvodů považoval odvolací
soud přiznání požadovaného pětinásobku základní výše ztížení společenského
uplatnění za neopodstatněné.
Proti uvedenému rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje
z § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b),
odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud podle ní bagatelizoval její traumatizující zážitek
ničím neopodstatněným závěrem, že tragická událost nijak nezasáhla do jejího
psychického vývoje. Argument odvolacího soudu o nedostatečnosti posudku
vypracovaného znalcem bez ověření psychiatrickým pracovištěm nemůže obstát,
pokud zároveň z tohoto posudku činí odvolací soud závěr o přiměřenosti základní
výše odškodnění. U žalobkyně se rozvinula posttraumatická stresová porucha,
která si bude vyžadovat dlouhodobější psychoterapeutickou pomoc v řádu měsíců
až let; znovuprožívá trauma, má symbolické děsivé sny s motivy smrti, vyhýbá se
samotě, trpí plačtivostí, úzkostnými až fobickými stavy. Následky, které si
žalobkyně ponese po celý svůj život, jsou tedy zřejmé. Důvody mimořádného
zřetele hodné jsou pak podle ní dány okolnostmi, za jakých se dopravní nehoda s
tragickými následky stala. Skutečnost, že znalec nevyhodnotil ztížení
společenského uplatnění maximálním počtem bodů, není pro zvýšení náhrady podle
§ 7 odst. 3 vyhlášky podstatné; zásadní je zde princip proporcionality. Ze
všech těchto důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že ačkoli považovala výši náhrady za
ztížení společenského uplatnění určenou znalcem MUDr. Dojčárem za objektivní,
nesouhlasí se zvýšením odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky, pokud nebyla
znalcem přiznána maximální výše základního bodového ohodnocení a nejsou-li tu
ani důvody pro zvýšení podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky. Listinný důkaz,
který byl v průběhu řízení proveden k otázce zjištění výše základního bodového
ohodnocení, nebyl žádnou ze stran sporu zpochybněn, nebyl proto důvod k
vyhotovení revizního znaleckého posudku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.),
dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně, které je podle § 237 odst. 1 písm. a)
o.s.ř. přípustné, je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod
dovolání [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací
soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý
právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci
nesprávně aplikoval.
Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení
jeho společenského uplatnění (§ 444 odst. 1 obč. zák.). Ministerstvo
zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí
vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení
společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech (§
444 odst. 2 obč. zák.).
Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. odškodnění ztížení společenského
uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č.
2 a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu
a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve
společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb,
včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího
vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a
sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví
(dále jen "následky"). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být
přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v
jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.
Podle § 7 odst. 1 vyhlášky se výše odškodnění bolesti a ztížení společenského
uplatnění stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském
posudku. Podle odst. 3 tohoto ustanovení může soud ve zvlášť výjimečných
případech hodných mimořádného zřetele výši odškodnění stanovenou podle této
vyhlášky přiměřeně zvýšit.
Výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě celkového
bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje již sama o sobě náhradu za
následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně
nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti.
Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového
ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky je
existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména
vzhledem k uplatnění poškozené v životě a ve společnosti, kupříkladu při
uspokojování jejích životních a společenských potřeb, včetně výkonu povolání
nebo přípravy na něj, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě
rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v
době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze
omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského
uplatnění. Úvaha lékaře o možnosti aplikace ustanovení § 6 odst. 1 písm. c)
vyhlášky v procesu určování bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění
je součástí širšího procesu určování „základního“ bodového ohodnocení ztížení
společenského uplatnění podle ustanovení § 3, 5 a 6 vyhlášky, kdy lékař vychází
z jemu známých skutečností o posuzovaném případu a ze svých odborných znalostí,
a může zvýšit bodové ohodnocení až o 50%, dospěje-li k závěru, že utrpěnou újmu
nelze vyjádřit jen podle sazeb bodového ohodnocení stanovených v přílohách
vyhlášky. Tento závěr se může týkat jen odborného lékařského hodnocení následků
škody na zdraví z hlediska jejich intenzity, zda tedy škoda na zdraví vedla ke
zvlášť těžkým následkům, které postiženého podstatně omezují nebo významně mění
jeho uplatnění v životě. Nezabývá se však (a ani to není v praktických
možnostech lékaře) zjišťováním a hodnocením širšího okruhu skutkových okolností
z pohledu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky, tj. zda se navíc jedná o jinak
výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného jsou velmi
výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s úrovní kvality jeho života v
době před vznikem škody (tato úvaha náleží výlučně soudu) či zda jsou tu další
výjimečné okolnosti (např. věk), které mohou zvýšení opodstatňovat. Jinými
slovy, nepřistoupí-li lékař při určování bodového ohodnocení ztížení
společenského uplatnění k jeho zvýšení podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky,
znamená to pouze, že následky škody na zdraví nehodnotil z hlediska jejich
intenzity jako zvlášť těžké, avšak to samo o sobě nevylučuje možnost zvýšení
odškodnění soudem podle § 7 odst. 3 vyhlášky, neboť i ty následky škody na
zdraví, které nelze z pohledu lékaře hodnotit jako zvlášť těžké, mohou
postiženého vyloučit z mimořádné sportovní, odborné či jiné činnosti, kterou
předtím vykonával, či mohou s přihlédnutím k jiným okolnostem představovat
důvod pro mimořádné zvýšení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010, uveřejněné pod č.
50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). To platí i u položky 016
Přílohy 2 vyhlášky – „Vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků
nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací“, kde
jsou východiskem především údaje získané od pacienta, které mohou být ovlivněny
jeho subjektivním dojmem.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud použil opačný
přístup, neboť v okolnosti, že znalec MUDr. Dojčár bodové ohodnocení nestanovil
na samotné horní hranici rozmezí pro položku 016 (500-1500 bodů) a nepřistoupil
ani ke zvýšení podle § 6 odst. 1 písm. c) o.s.ř., spatřoval důvod, pro nějž
není namístě zvýšit odškodnění postupem podle § 7 odst. 3 vyhlášky. Tento
právní názor je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (srov. zmíněné
stanovisko Rc 5/2011). Kromě toho je nesprávný závěr o potřebě ověření
znaleckého posudku psychiatrickým pracovištěm.
V posuzovaném případě účastníci od počátku nezpochybňovali základ nároku
žalobkyně na náhradu škody a vycházeli z posudku, vypracovaného soudním znalcem
mimo řízení, v němž byla jednoznačně diagnostikována posttraumatická stresová
porucha, podřazená pod vážné duševní stavy vzniklé působením otřesných zážitků
nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací pod
položkou 016. Proto jím soud prvního stupně provedl důkaz jako listinou
(odborným vyjádřením). Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že položka 016 vyžaduje
pro bodové ohodnocení vážné duševní poruchy ověření posudku příslušným
psychiatrickým pracovištěm. Takové ověření má však místo jen tam, kde posudek
podává ošetřující lékař či zdravotnické zařízení (§ 8 odst. 1 vyhlášky), které
nemá psychiatrickou specializaci. V dané věci byl posudek vypracován soudním
znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, proto je jeho další
ověřování psychiatrickým pracovištěm bezpředmětné. Neobstojí tedy závěr
odvolacího soudu, který poukazem na nedostatek ověření odůvodnil nesplnění
podmínek pro mimořádné zvýšení náhrady.
Konečně nelze přehlédnout, že jak úvaha odvolacího soudu, tak soudu prvního
stupně, ohledně důvodů pro mimořádné zvýšení náhrady není úplná. Absentuje
totiž zjištění i závěry, jak se diagnostikované následky promítají do života
poškozené a nakolik ji omezují v dosavadních aktivitách a možnostech uplatnění
v různých sférách zapojení do společnosti. Nízký věk, v němž následky nastaly,
může být jedním z kritérií, které jsou pro zvýšení náhrady významné.
Rozhodující je ovšem porovnání stavu před vznikem újmy na zdraví se stavem,
který se vytvořil po ustálení zdravotního stavu poškozené. Oproti tomu
okolnosti, za nichž k tragické události došlo a které zvažoval soud prvního
stupně, nejsou samy o sobě důvodem, který má význam pro zvýšení náhrady.
Ze všech těchto důvodů dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b
odst. 2 části věty za středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.) a vrátil mu věc k
dalšímu řízení. Odvolací soud v dalším řízení zváží, zda jsou shromážděny
dostatečné podklady pro závěr, že jde o mimořádný případ zvláštního zřetele
hodný, resp. zda a v jakém rozsahu jsou důvody pro aplikaci § 7 odst. 3
vyhlášky dány.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Petr V o j t
e k, v. r.
předseda senátu