25 Cdo 163/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Vojtka v právní
věci žalobců a) M. K. a b) E. K., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) V.
Š. a b) J. Š., zastoupeným advokátem, o uvedení věci v předešlý stav, vedené u
Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 10 C 155/96, o dovolání žalovaných
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. května 2004, č. j. 11 Co
766/2003-292, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na
náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.325,- Kč k rukám advokáta, do tří
dnů od doručení rozsudku.
bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení a vůči státu.
Rozhodl tak poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 30. 6. 1998, č. j. 10 C
155/96-110, jímž byla žaloba zamítnuta, byl usnesením Krajského soudu ze dne
30. 8. 1999, č. j. 9 Co 51/99-141, zrušen a věc byla okresnímu soudu vrácena se
závazným právním názorem, že věc je třeba posoudit podle ust. § 417 odst. 2
obč. zák. Soud po obsáhlém dokazování, včetně dokazování znaleckého, v řízení
zjistil, že první žalovaný nechal vykopat z pozemku, který je ve
spoluvlastnictví obou žalovaných, betonové roury v počtu 8 ks, které zde byly
umístěny v 80. letech za účelem odvodu spodních a povrchových vod. Jejich
odstraněním a zasypáním rýhy po nich se změnily odtokové poměry na pozemcích
žalobců, kde v důsledku toho dochází k vzdouvání vody (vytváření rybníčků), k
zatápění drenážní výustě v rybníčku, k omezování odtoku z této drenáže a
zanášení drenážních trubek, což způsobuje zamokřování pozemků žalobců, tím
snižování úrodnosti a obhospodařovatelnosti těchto pozemků, a je podmáčena
cesta a omezen průjezd přes cestu do dvora k rodinnému domku žalobců. Škoda tím
způsobená bude postupně narůstat, dle odhadu znalce žalobcům hrozí vznik škody
v orientační výši na pozemcích 40.000 – 60.000,- Kč, na opravě cesty 10.000 –
30.000,- Kč, a při zachování současného stavu nelze vyloučit ani postupné
narušování svahu pod domkem žalobců směrem k rybníčku a tím i ohrožení domu
žalobců, kde by škoda mohla dosahovat statisíců korun. Ačkoli do současné doby
vznikla na pozemku žalobců zatím jen zanedbatelná škoda, existuje zde vážné
ohrožení vznikem škody v budoucnosti, proto soud podle ust. § 417 odst. 2 obč.
zák.uložil žalobcům provedení opatření, které by mělo tento stav odstranit, a
to způsobem navrženým znalcem.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 5. 2004, č.
j. 11 Co 766/2003-292, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem
prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Vzhledem k
tomu, že nebyl důvod pochybovat o správnosti a úplnosti závěru znalce Ing. A.
N., CSc., z oboru vodního hospodářství – meliorace, v otázce odvodnění pozemků
žalobců a vlivu zásahu žalovaných do odvodňovací soustavy na současný stav
těchto pozemků, odvolací soud nevyhověl návrhu žalovaných na vyžádání revizního
znaleckého posudku. Poukázal na to, že proces podmáčení na pozemcích žalobců,
který nastal po zásahu žalovaných do odvodňovacího systému, stále probíhá, je
dlouhodobý a samovolně se nezastaví ani nezmění a ve svém důsledku vážně
ohrožuje majetek žalobců, kteří by byli omezeni v užívání svých nemovitostí k
účelům, jimž slouží. Samotné vyčíslení škody očekávané v budoucnu není pro
úvahu o vážnosti hrozící škody ve smyslu § 417 odst. 2 obč. zák. rozhodující,
nehledě k tomu, že jinak než odhadem její výši v penězích ani stanovit nelze.
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozují z
ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a podávají je z důvodu podle ust. § 241a
odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení uplatněného nároku
spatřují v tom, že ačkoliv podmínkou aplikace § 417 odst. 2 obč. zák. je
hrozící vážná škoda, odvolací soud se s otázkou, zda žalobcům hrozí natolik
vážné ohrožení, dostatečně nevypořádal. Poukazují na to, že znalec Ing. N.
stanovil škodu na pozemcích žalobců 40.000 – 60.000,- Kč při úplném vyřazení
drenáže z provozu a 10.000 – 30.000,- Kč na cestě při zanesení propustku,
avšak jde pouze o orientační odhad a znalec uspokojivě nevysvětlil, jak k
těmto částkám dospěl. Znalec také uvedl, že cesta je ve špatném stavu též
proto, že není udržována, nikoli jen z důvodu podmáčení, přičemž podíl obou
příčin je dle jeho názoru 50:50. Namítají, že soud vycházel se subjektivních
názorů znalce, nikoli z objektivních zjištění, a měl nařídit provedení
revizního znaleckého posudku k otázce vzniku vážného ohrožení. Soudy se v
řízení spokojily se znaleckým posudkem Ing. N., znalce z oboru vodního
hospodářství, ochrana povrchových a pozemních vod, meliorace, který podle
názoru žalovaných nebyl kompetentní k tomu, aby se zabýval otázkou, zda hrozí
vážná škoda, a aby výši hrozící škody objektivně stanovil. Protože soudy
nepřipustily navržený důkaz znaleckým posudkem k objektivnímu stanovení výše
případné škody, je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále poukazují na to, že výše škody byla
stanovena s ohledem na snižování úrodnosti a obhospodařovatelnosti pozemků
žalobců, avšak ti na nich sami nehospodaří, nýbrž je pronajímají družstvu, a v
řízení neprokázali ani netvrdili, že by jim měla škoda vzniknout snížením
nájemného. K poškození drenáže na pozemku žalobců nedošlo a ani nebylo
prokázáno, zda a v jakém rozsahu je jejich pozemek meliorován drenáží a zda
byla drenáž před odstraněním potrubí funkční. Navrhli, aby dovolací soud
rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že bylo prokázáno, že odstraněním části
zatrubnění potoka z pozemku žalovaných došlo k narušení odtokových poměrů z
jejich pozemků a v příčinné souvislosti s tím k hromadění vody a jejímu
vzdouvání na těchto pozemích, k vytváření rybníčků, ke zhoršování funkce
drenážního systému i odtoku z kanalizační přípojky domu žalobců, a že pokud
toto porušení odtokových poměrů nebude odstraněno, dojde k narušení funkce
drenážního systému i ke vzniku škod značného rozsahu. Znalec se zodpověděl
otázku vzniku závažných škod a bylo prokázáno, že tyto škody hrozí, přičemž k
aplikaci ust. § 417 odst. 2 obč. zák. není nutné, aby hrozilo nebezpečí
bezprostředního vzniku škody. Dále žalobci uvádějí, že od jara roku 2004
obhospodařují své pozemky sami, v roce 2002 vybudovali svým nákladem čističku
odpadních vod, a nedojde-li k obnovení odtokových poměrů, hrozí zanesení této
čističky a její vyřazení z funkce. Navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, popř.
je-li přípustné, aby bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníky řízení, zastoupenými advokátem ve smyslu ust. § 241
odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že
dovolání, které je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není
důvodné.
Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně, je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.,
neboť soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku proto,
že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí
zrušil.
Námitce nesprávného posouzení věci podle ust. § 417 odst. 2 obč. zák. nelze
přisvědčit.
Podle ust. § 417 odst. 2 obč. zák. jde-li o vážné ohrožení, má ohrožený právo
se domáhat, aby soud uložil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení
hrozící škody.
Toto ustanovení slouží k poskytnutí preventivní ochrany, přičemž pro jeho
aplikaci není podmínkou, aby vznik škody hrozil bezprostředně. Musí být
prokázáno, že v době rozhodování soudu existuje vážné ohrožení žalobce anebo
jeho majetku, není však předpokladem, že ke škodě již došlo, a není ani nutné,
aby hrozilo nebezpečí bezprostředního vzniku škody; postačí, jde-li zatím jen o
ohrožení, avšak vážné, v jehož důsledku škoda vznikne v budoucnu. (srov. např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99,
publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 4/2001 č. C 383/2001).
Odvolací soud z těchto hledisek věc po právní stránce posuzoval a zcela správně
uvedené ustanovení na zjištěný skutkový stav aplikoval. Pokud žalovaní
namítají, že při svém rozhodnutí vycházel pouze z orientačního odhadu výše
škody, jejíž vznik na nemovitostech žalobců hrozí v budoucnu, je třeba uvést,
že vyčíslení veškeré v budoucnu možné škody není podmínkou pro aplikaci tohoto
ustanovení, ostatně škodu, jejíž vznik hrozí teprve v budoucnu, přesně ani
vyčíslit nelze. Zákon také nestanoví kritéria v penězích, podle nichž lze
rozlišit závažnost hrozící škody na zdraví či na majetku. Odvolací soud proto
nepochybil, pokud vycházel z odborného názoru znalce, který popsal jednotlivá
hrozící poškození a znehodnocení nemovitého majetku žalobců a jejich výši i
předběžně odhadl. Nicméně již samotná možnost ohrožení rodinného domku žalobců
v budoucnu při zanesení drenáže ukazuje na vážné ohrožení ve smyslu ust. § 417
odst. 2 obč. zák.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, je zřejmé, že skutkové zjištění přesné výše
škody, k níž následkem zásahu žalovaných by mohlo v budoucnu dojít, není
nezbytným předpokladem aplikace § 417 odst. 2 obč. zák. Řízení není proto
zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle
§ 241a odst. 1 písm. a) o. s. ř., tím, že soudy neprovedly navrhovaný důkaz
revizním znaleckým posudkem k ověření přesné výše v budoucnu možného vzniku
škody. Dovolací důvod podle ust. § 241a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není tedy
naplněn.
Námitky dovolatelů, že v řízení nebylo prokázáno, v jakém rozsahu byly pozemky
žalobců meliorovány a zda před odstraněním potrubí z pozemku žalovaných byla
meliorace funkční, se netýkají skutečností, které by byly významné pro
posouzení věci z hlediska hmotného práva. Podstatou vedeného sporu byla
skutečnost, že voda z výše položených pozemků žalobců odtékala propustkem pod
pozemek žalovaných, žalovaní do těchto poměrů zasáhli a v důsledku zhoršených
odtokových poměrů došlo k podmáčení pozemků žalobců a k vážnému ohrožení
vznikem škod. Zda se jedná o vodu, která před vstupem pod pozemek žalovaných
prochází melioračním systémem žalobců, je nerozhodné, nerozhodný je také rozsah
a funkčnost této meliorace. Podstatnou okolností je skutečnost, že žalovaní
zasáhli do odtokových poměrů v místě a tím způsobili podmáčení a znehodnocování
pozemků žalobců, které pokračuje a hrozí vznik škody; tyto skutečnosti vzaly
soudy za prokázané a jsou podloženy znaleckým posudkem znalce doc. Ing. A. N.,
CSc. Je tedy zřejmé, že není naplněn ani dovolací důvod podle ust. § 241a odst.
3 o. s. ř.
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska
uplatněných dovolacích důvodů správné, dovolací soud proto dovolání žalovaných
zamítl (ust. § 243b odst. 2, věta první před středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci úspěšní žalobci
mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z
odměny za zastupování advokátem za 1 úkon v částce 2.250,- Kč (odměna z částky
určené podle ust. § 10 odst. 3 a § 8 písm. a) vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená
na polovinu podle § 18 odst. 1 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. §
13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 75,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2006
JUDr. Marta
Škárová, v. r.
předsedkyně
senátu