25 Cdo 1696/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobců a) Z. V., b) V. V., obou zastoupených advokátem, proti žalované JUDr.
B. Š., soudkyni Okresního soudu v Š., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu
v Olomouci pod sp. zn. 16 C 100/2003, o dovolání Mgr. L. K. proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. října 2007, č. j. 40
Co 1114/2007-208, takto:
Dovolání se odmítá.
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 7. 2007, č. j. 16 C 100/2003-201,
přiznal Mgr. L. K., advokátovi ustanovenému žalobcům pro dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 6. 2004, č.
j. 40 Co 803/2004-75, odměnu za právní zastupování ve výši 577.688,-
Kč.
K odvolání Mgr. L. K. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze
dne 25. 10. 2007, č. j. 40 Co 1114/2007-208, usnesení soudu prvního stupně
změnil tak, že Mgr. L. K. přiznal odměnu za právní zastupování ve výši 18.259,-
Kč.
Proti tomuto usnesení podal Mgr. L. K. dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §
237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., „neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu,
kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé“; „rozhodování
o odměně ustanoveného advokáta je rozhodování o zcela samostatném nároku
advokáta, který se původních účastníků řízení vůbec netýká“. Dovolání
odůvodňuje podle § 241a odst. 2 písm. a), b) a § 241a odst. 3 o.s.ř., přičemž
dále tyto důvody podrobně rozvádí a navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené
usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšími řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou
osobou (soudem ustanoveným advokátem, který má při rozhodování o výši odměny
postavení účastníka této dílčí fáze řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §
240 odst. 1 o.s.ř, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti
rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
V posuzovaném případě advokát ustanovený žalobcům pro podání dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 6. 2004, č.
j. 40 Co 803/2004-75, Mgr. L. K., dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu,
kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o přiznání odměny za právní
zastupování (jenž přiznal odměnu ve výši 577.688,- Kč), tak, že mu bylo
přiznáno pouze 18.259,- Kč. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř.
není dána, a to již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu bylo změněno
usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem
„věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc,
která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být
rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení
žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní)
pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně
rozhodnuto - § 79 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. l
2. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí o přiznání či nepřiznání
odměny ustanovenému advokátovi za zastupování účastníka v řízení je rozhodnutím
procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků
uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř.,
protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně
vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z
případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání Mgr. L. K. směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší
soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c)
o.s.ř. odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v
dovolání.
Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť rozhodnutím o
dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno o odměně
ustanoveného zástupce, se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších
nákladech řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. srpna 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu