USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce: V. Š. zastoupený JUDr. Miloslavem Krýslem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 204/30, Plzeň, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, IČO 47116617, zastoupená JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem se sídlem Otýlie Beníškové 1664/14, Plzeň, o 331.306 Kč s příslušenstvím a měsíční renty, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 23 C 567/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2017, č. j. 56 Co 600/2016-291, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2017, č. j. 56 Co 600/2016-291, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 – dále jen „o. s. ř.“. Dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání ve svém podání neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). Vymezení přípustnosti dovolání je jeho obligatorní náležitostí a nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti.
Přípustnost dovolání musí být vymezena tak, aby bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné; pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15.
10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13. Dovolatel ve svém obsáhlém podání neuvedl žádnou konkrétní právní otázku ve smyslu § 237 o. s. ř., při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo ji má dovolací soud posoudit jinak než dříve.
Svou argumentaci dovolatel založil v podstatě na rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a nesouhlasu se závěry a postupy soudů v řízení. Námitky, týkající se skutečností, jež žalobce prokázal či neprokázal, směřují proti zjištěnému skutkovému stavu a nemohou být předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. Namítané nesprávné hodnocení důkazů, nedostatečné dokazování či jiné vady řízení samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.
2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není nesouhlas s právním posouzením věci, založeným na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci, z něhož odvolací soud vycházel. Samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně dovoláním napadnout (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Na podporu svých tvrzení o nedůvodně vznesené námitce promlčení dovolatel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 877/2013, avšak zjevně přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru o neexistenci uplatněného nároku a námitku promlčení vůbec neřešil.
Dovolání žalobce tak trpí vadou, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).