25 Cdo 1767/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce M. B., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ M. G. a 2/ Ing. L.
G., oběma zastoupeným advokátkou, o 899.390,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 269/2000, o dovolání žalovaných
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2001, č. j. 12 Co
232/2001-30, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 7. 3. 2001, č. j. 11 C
269/2000-20, na návrh žalobce připustil, aby podle § 92 odst. 1 o. s. ř. do
řízení na straně žalované jako další účastník přistoupil Ing. L. G.
K odvolání druhého žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 5.
2001, č. j. 12 Co 232/2001-30, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, neboť
neshledal nedostatek procesních podmínek ani rozpor postupu soudu prvního
stupně s ustanovením § 92 odst. 1 o. s. ř. Souhlas či nesouhlas toho, kdo má
do řízení vstoupit na straně žalované, není totiž rozhodný, a otázka pasivní
legitimace druhého žalovaného, namítaná v odvolání, může být soudem prvního
stupně řešena až v rámci důkazního řízení, nikoliv ve fázi rozhodování o
přistoupení tohoto účastníka do řízení.
Proti tomuto usnesení podali oba žalovaní dovolání. Uvádějí, že předmětem
projednávané věci je plnění ze smlouvy o dílo ze dne 7.2.1999 a druhý žalovaný
nesplňuje žádnou z hmotněprávních podmínek, aby byl smluvní stranou předmětné
smlouvy, a nemá tedy věcnou legitimaci v řízení. Tato smlouva je navíc neurčitá
v označení objednatele, předmětu smlouvy, místě plnění atd. Proto dovozují
nedostatek pasivní legitimace druhého žalovaného a navrhují zrušení usnesení
odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I,
zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle § 239 odst. 2 písm. b)
o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že
dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení § 219 o. s. ř. odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li věcně
správné.
Podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit,
aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do
řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce v podání ze dne 21. 2. 2001 navrhl, aby
podle ust. § 92 odst. 1 o. s. ř. soud připustil, že do řízení vstupuje na
straně žalovaného Ing. L. G., jako druhý žalovaný, neboť by měl být osobou,
která podepsala v žalobě uváděnou smlouvu o dílo. Žalobce současně upravil
žalobní petit tak, že požaduje, aby první a druhý žalovaní byli povinni
zaplatit mu žalovanou částku společně a nerozdílně.
V daném případě byly splněny podmínky ust. § 92 odst. 1 o. s. ř., za nichž soud
prvního stupně připustil na návrh žalobce přistoupení dalšího účastníka jako
druhého žalovaného do řízení, neboť jeho souhlas se nevyžaduje vzhledem k tomu,
že měl přistoupit na stranu žalovanou, a stanovisko prvního žalovaného nemá
právní význam.
Pokud dovolatelé dovozují, že druhý žalovaný nemá být účastníkem řízení z toho
důvodu, že není ve sporu věcně legitimován, je třeba uvést, že pasivní
legitimace je hmotněprávní institut, tj. věcná legitimace z hlediska, zda ten,
kdo je žalován, je podle hmotného práva nositelem tvrzené povinnosti, a
nedostatek pasivní (i aktivní) věcné legitimace vede k zamítnutí žaloby po
projednání věci. Otázku hmotněprávní věcné legitimace účastníků soud řeší v
konečném rozhodnutí ve věci a nikoliv v rozhodnutí o připuštění dalšího
účastníka do řízení. Je tedy zřejmé, že namítaný nedostatek pasivní věcné
legitimace na straně druhého žalovaného není důvodem k tomu, aby jeho
přistoupení do řízení nebylo soudem připuštěno.
Vady řízení uvedené v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovolateli tvrzeny a ani z obsahu spisu
nevyplývají.
Z uvedeného vyplývá, že je správný závěr odvolacího soudu, který usnesení soudu
prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. Nejvyšší soud
proto dovolání žalovaných podle § 243b odst. 2 část věty před středníkem a
odst. 6 o. s. ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní s ohledem na
výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalobci v
dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. listopadu 2001
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu