25 Cdo 1778/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně JUDr. M. Š., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v
Praze 1, Washingtonova 17, proti žalované Všeobecné fakultní nemocnici v Praze,
se sídlem v Praze 2, U Nemocnice 2, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou,
advokátkou se sídlem v Praze 2, Kladská 5, za účasti vedlejšího účastníka na
straně žalované České pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 16,
adresa pro doručování Česká pojišťovna, a.s. odbor TOP likvidace, Turkova 9, P.
O. Box 61, Praha 4, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 23 C 146/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 23. října 2008, č.j. 25 Co 336/2008-279, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhrad nákladů dovolacího řízení.
výši 44.750,- Kč měsíčně, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze
zjištění, že 3. 7. 2002 byla žalobkyně fyzicky napadena a zraněná byla
převezena rychlou záchrannou službou do zdravotnického zařízení žalované. Při
přijetí se nacházela ve stavu ohrožení základních životních funkcí s nutností
intubace, bylo zjištěno krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a omozečnici, otok
čelního a týlního mozkového laloku. Dva dny byla udržována v umělém spánku a
poté dne 5. 7. 2002 byla magnetickou rezonancí zjištěna zlomenina 4. krčního
obratle a vykloubení 4. a 5. krčního obratle s útlakem míchy. Dislokované
obratle byly při operaci dne 6. 7. 2002 narovnány a páteř stabilizována, avšak
krční mícha žalobkyně byla již poškozena. Žalobkyně nyní trpí kvadruparézou s
výraznějším postižením dolních končetin. Na žalované se domáhá náhrady škody na
zdraví, protože v důsledku opožděně diagnostikované zlomeniny obratle nebyla
včas stabilizována krční páteř a útlak krční míchy způsobil nynější poškození
jejího zdravotního stavu. Na základě znaleckého dokazování včetně revizního
znaleckého posudku bylo zjištěno, že neprovedení RTG vyšetření, jež by odhalilo
zlomeninu a u daného typu úrazu je standardní, bylo postupem non lege artis,
avšak nelze uzavřít, že by okamžitý operační výkon zabránil poškození míchy, a
vzhledem ke stavu ohrožení základních životních funkcí žalobkyně po úrazu
nebylo ani možné dřívější neurologický operační výkon v oblasti krční páteře
provést. Příčinami poškození míchy byly faktory ischemické (snížení krevního
tlaku a zpomalení srdeční akce) spolu s kompresí. Soud dospěl k závěru, že
žalovaná sice neprovedením RTG snímku porušila svou právní povinnost ve smyslu
ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák., avšak nebyla prokázána příčinná souvislost
mezi uvedeným diagnostickým pochybením a současným zdravotním stavem žalobkyně,
neboť i při včasném diagnostikování poškození krční páteře nebylo možné
provést operační výkon vzhledem k těžkému stavu žalobkyně po úrazu. Nebylo
prokázáno, že by včasné rozpoznání zlomeniny nutně vedlo k zamezení komprese a
že by zamezení komprese zabránilo poškození míchy.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. října 2008, č.j.
25 Cdo 336/2008-279, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního
stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem o nedůvodnosti uplatněného nároku, neboť
není prokázána příčinná souvislost mezi nesprávným postupem žalované,
spočívajícím v neprovedení včasného RTG snímku, resp. nezjištění zlomeniny
krční páteře a poškozením zdraví žalobkyně v důsledku útlaku míchy.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu podle § 241a
odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že rozsudek soudu prvního stupně je
nedostatečně odůvodněný a nepřezkoumatelný. Ačkoliv již v odvolání poukazovala
na to, že soud prvního stupně se řádně nevypořádal s jejím tvrzením a s řadou
provedených důkazů, odvolací soud „navzdory četným opomenutým důkazům“,
týkajícím se příčinné souvislosti mezi tlakem poškozených obratlů a porušením
její míchy nezrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a sám se opomenutými důkazy
nezabýval a nevypořádal se se všemi žalobními tvrzeními. Poukazuje na to, že
podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1062/2002, nemusí jít o
příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin vzniku škody, a tedy v
daném případě stačilo prokázat příčinnou souvislost mezi kompresí míchy, kterou
mohla žalovaná stabilizací páteře zabránit, a poškozením míchy. Navrhla, aby
Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření označila dovolání za nepřípustné a navrhla, aby bylo
odmítnuto. Nedostatek v diagnostickém postupu nebyl skutečnou ale toliko
hypotetickou příčinou aktuálního zdravotního stavu žalobkyně
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §
241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 242 odst. 3
o.s . ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že
dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 23. října 2008, Nejvyšší soud
dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl.
II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm.
c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.).
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ podle § 237 odst. 1 písm. b) o.
s. ř. Přípustnost dovolání se proto řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení
právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti
skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat
o právní otázky zásadního významu.
Pro založení odpovědnosti žalované bylo podstatné, zda zjištěné pochybení při
péči o žalobkyni bylo alespoň jednou z příčin zásadního a trvalého zhoršení
jejího zdravotního stavu, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou, bez
níž by k němu nedošlo. Je jednoznačné, že žalovaná nemůže odpovídat za
poškození zdraví žalobkyně způsobené fyzickým napadením, nýbrž její odpovědnost
může být dána, pokud škodlivý následek, za nějž je požadována náhrada, byl
způsoben nesprávně vedeným způsobem léčby zranění, jež žalobkyně utrpěla. V
otázce příčin, jež vedly ke vzniku škody, šlo o otázku odbornou, kterou soud
řešil za pomoci znaleckého dokazování, jež bylo zaměřeno na otázku, zda – nebýt
neúplně stanovené diagnózy – by ke škodlivému následku nedošlo, tedy zda
správně zvolený postup při stanovení diagnózy by trvalému poškození zdraví
žalobkyně zabránil.
Dovolatelka uvedla, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam,
avšak z obsahu jejího dovolání je zřejmé, že podstatou jejích námitek je
nesouhlas s tím, jak byl na základě provedených důkazů zjištěn skutkový stav,
na jehož podkladě odvolací soud věc po právní stránce posoudil, a nesouhlas se
závěrem o tom, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi trvalým
poškozením jejího zdraví a pochybením žalované v léčebném postupu. Pokud je
namítáno, že soud při hodnocení důkazů nevzal dostatečně v úvahu určitá tvrzení
či pominul některé skutečnosti, které vyšly v řízení najevo, nejde o námitku
nesprávného právního posouzení, nýbrž o námitku týkající se hodnocení důkazů a
zjišťování skutkového stavu věci. Nesouhlasí-li dovolatelka se skutkovým
závěrem učiněným na základě provedeného dokazování, zejména znaleckého, znamená
to, že napadá nikoliv právní, nýbrž skutkový závěr soudu, a uplatňuje tak
dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který však v dovolání, jehož
přípustnost se řídí § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze uplatnit.
Námitky v dovolání týkající se odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a
procesního postupu soudů obou stupňů jsou dovolacím důvodem podle § 241a odst.
2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována [§
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], nemůže být námitka vady řízení při provádění
dokazování a zjišťování skutkového stavu věci právně relevantní, pokud nejde o
procesní otázku zásadně právně významnou. Dovolací soud sice k vadám řízení,
jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [stejně jako k vadám
uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.]
přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny, avšak pouze je-li dovolání jinak
přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); vady samy o sobě přípustnost dovolání
nezakládají (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn.
III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006,
pod číslem 130). Zásadní právní význam rozhodnutí může být založen námitkami v
rámci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení, pokud na něm napadené
rozhodnutí spočívá. Případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, může založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř. jen za předpokladu, že znamená řešení takové právní otázky, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je odvolacími soudy
nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Paušální
námitky dovolatelky, týkající se „opomenutých důkazů“ žádný zásadní právní
význam nemají a ani v žádné z dalších námitek dovolací soud neshledal otázku,
jež by pro svůj judikatorní přesah činila rozhodnutí odvolacího soudu zásadně
právně významným.
Podmínky přípustnosti dovolání tak nejsou splněny a dovolání směřuje proti
rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně
podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 150 o.s.ř.; důvody zvláštního
zřetele hodné pro takový postup shledal dovolací soud v tom, že vzhledem ke
zdravotnímu stavu dovolatelky a okolnostem případu by bylo přílišnou tvrdostí
uložit jí povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu