25 Cdo 1873/2024-377
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské ve věci žalobce: J. O., zastoupený JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Jandova 185/6, Praha 9, proti žalované: Fakultní nemocnice Bulovka, IČO: 00064211, se sídlem Budínova 67/2, Praha-Libeň, zastoupená JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem Vodičkova 699/28, Praha 1, o 8 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 202/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 62 Co 70/2024-350 takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Jana Macha.
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; sám rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu újmy na zdraví (žalobce požadoval za částečnou ztrátu sluchu 4 000 000 Kč jako bolestné a 4 000 000 Kč jako náhradu za ztížení společenského uplatnění), kterou měl žalobce utrpět v důsledku lékařské péče poskytnuté mu žalovanou na jaře roku 2019. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 16. 3. 2019 byl žalobci v ambulanci žalované diagnostikován absces v krku, pro který byla indikována hospitalizace s následnou operací (odstranění krční mandle); žalobce hospitalizaci odmítl.
Stejně proběhla i další vyšetření dne 17. 3. 2019 a 19. 3. 2019. Až dne 22. 3. 2019 žalobce s hospitalizací a operací souhlasil, po operaci byl přeložen na ARO žalované a ponechán v umělém spánku. Vzhledem ke vzniku dalších abscesových ložisek byla dne 26. 3. 2019 provedena k jejich odstranění další operace. Dne 8. 4. 2019 byl žalobce přeložen na interní oddělení nemocnice v Neratovicích. Dne 14. 4. 2019 byl rychlou záchrannou službou převezen zpět k žalované pro krvácení po odstranění krční mandle.
Stav byl operačně řešen a žalobce se poté cítil natolik dobře, že dne 16. 4. 2019 písemně odmítl další hospitalizaci a léčbu. Následně mu byla zjištěna zhojená perforace pravého bubínku a chronický zánět levého ucha. Z důvodu perforace bubínku byla žalobci dne 24. 7. 2019 vložena do pravého ucha protézka. Na levém uchu nebyl prováděn žádný zákrok, žalobce preferoval léčbu v jiném zařízení a po dni 9. 10. 2019 se již k žalované nedostavil. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že postup žalované byl tzv. lege artis, což vyplynulo jak ze svědeckých výpovědí ošetřujících lékařů, tak z lékařských zpráv.
Znalecký posudek nebyl vyhotoven proto, že žalobce nesložil zálohu na jeho provedení. Odvolací soud dodal, že tvrzení žalobce k výši bolestného bylo zcela nedostatečné, jestliže pouze tvrdil, že ztráta sluchu je vážným poškozením zdraví, a proto je nutno základní částku bolestného ve výši 31 885 Kč navýšit o dalších 3 968 115 Kč. K příčinné souvislosti pak žalobce pouze uvedl, že jeho sluch byl o mnoho lepší před operačním zákrokem oproti situaci poté. Odvolací soud uzavřel, že žalobce byl správně obvodním soudem poučen dle § 118a odst. 1 a 3 o.
s. ř., ale na toto poučení ohledně nutnosti řádného tvrzení a prokázání skutkových okolností, které by odůvodňovaly jeho nároky na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění, již nereagoval.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Domnívá se, že dovolacím důvodem je nesprávné vyřešení otázky, zda důsledná aplikace § 141 o. s. ř., kdy žalobce nebyl sice osvobozen od soudních poplatků, nicméně s ohledem na jeho faktické majetkové poměry a zdravotní stav nebyl schopen složit zálohu na provedení znaleckého posudku, není odepřením práva na spravedlivý proces. Následné zamítnutí žaloby právě z důvodu neprovedení důkazu, který je jediný relevantní, považuje dovolatel za odepření práva na spravedlnost.
Poukazuje na okolnost, že byl ze zákona zproštěn povinnosti platit soudní poplatek, což zohledňuje jeho sociálně ztížené postavení, avšak na druhou stranu od něj byla vyžadována záloha na provedení důkazu, která je mimo jeho majetkové možnosti. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce uvedla, že dovolání není důvodné ani přípustné, neboť soud i z jiných důkazů (zdravotnická dokumentace, výpovědi svědků
– lékařů) zjistil skutkový stav ohledně průběhu poskytování zdravotní péče žalovanou, čímž byla vyvrácena žalobní tvrzení, takže by provedení znaleckého posudku bylo nadbytečné. Navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Námitky dovolatele se týkají pouze tvrzených vad dokazování (neustanovení znalce z oboru ORL z důvodu nesložení zálohy na náklady znaleckého dokazování ze strany žalobce), z čehož dovozuje, že soudy učinily nesprávný závěr o skutkovém stavu ohledně léčebného postupu žalované. Přehlíží ovšem, že soud prvního stupně zjistil průběh zdravotnických výkonů z provedených důkazů, a to odlišně od žalobních tvrzení, která navíc postrádají řádné vymezení okolností vztahujících se k nároku na náhradu za bolest.
Proto dovolací námitky postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní).
Nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost dovolatel odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu. V podstatě se dovolatel domáhá přezkumu dokazování a skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Jinak řečeno, dovolatel na odlišném skutkovém stavu buduje své
vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení, že zdravotnická péče žalované nebyla provedena dostatečně odborně a že jsou splněny předpoklady pro povinnost žalované hradit mu újmu na zdraví. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají. Závěry soudů obou stupňů, že povinnost složit zálohu na provedení důkazu podle § 141 o. s. ř. nelze účastníku uložit jen tehdy, byl-li osvobozen od soudních poplatků, resp. splňuje-li podmínky pro osvobození ve smyslu § 138 o. s. ř., odpovídá ustálené soudní praxi s tím, že tzv. osobní osvobození od soudního poplatku u účastníka uplatňujícího nárok na náhradu újmy na zdraví [§ 11 odst. 2 písmeno d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], je odlišným procesním institutem, který se do aplikace § 141 o. s. ř. nepromítá. Dovolatelem uplatněné důvody tedy přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají, Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1, odst. 2 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 6. 9. 2024
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu