25 Cdo 1888/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A/ J. R., B/ J. R.,
C/ P. R., a D/ I. R., proti žalovanému S. v. ústavu m., o 1.608.122,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 C 70/98, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května
2001, č. j. 35 Co 330/2000-167, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
na zaplacení 521.372,- Kč a ohledně úroků z prodlení zamítl a rozhodl o náhradě
nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 5. 2001, č. j.
35 Co 330/2000-167, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím
výroku ve věci samé co do částky 730.887,- Kč a změnil jej co do částky
220.100,- Kč tak, že žalobu v této části zamítl, ve výrocích o nákladech řízení
a o soudním poplatku jej zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu
řízení, a zamítl návrh žalovaného na připuštění dovolání, neboť nejde o
rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Rozsudek soudu prvního stupně
ve vyhovujícím výroku ve věci samé co do částky 135.763,- Kč a v zamítavých
výrocích nebyl odvoláním napaden.
Proti tomuto rozsudku, a to do vyhovujícího výroku ve věci samé ohledně částky
730.887,- Kč, podal žalovaný dovolání. Namítá, že řízení je postiženo vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a odvolacímu soudu
vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhl
zrušení rozsudku odvolacího soudu v napadené části a vrácení věci k dalšímu
řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo
vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Protože v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, bodu 15. zákona č.
30/2000 Sb. byla věc odvolacím soudem projednána a rozhodnuta podle dosavadních
právních předpisů, je Nejvyšší soud ve shodě se shora citovaným ustanovením
bodu 17. povinen podle dosavadních právních předpisů projednat a rozhodnout i o
dovolání v této věci, a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. (ve znění účinném před 1. 1.
2001) účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí
odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím
soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1
nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u
dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo
let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy
došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním
dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení § 57
odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u
soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl doručen právnímu
zástupci žalobců i právnímu zástupci žalovaného dne 16. 7. 2001, a tohoto dne
tedy nabyl právní moci (§ 159 odst. 1 o. s. ř. ). Žalovaný podal
prostřednictvím svého právního zástupce dovolání osobně u soudu prvního stupně
dne 14. 9. 2001.
V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci rozsudku
odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 16. 7. 2001, a
skončila dne 16. 8. 2001 (čtvrtek). Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta
dodržena nebyla, neboť dovolání žalovaného bylo podáno až po marném uplynutí
zákonné lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení § 243b odst. 4, věty
první, a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobcům
náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2001
JUDr. Marta Škárová, v.r.
předsedkyně senátu