Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 1925/2012

ze dne 2012-10-31
ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1925.2012.1

25 Cdo 1925/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně B. D., proti žalovaným 1) R. S. a 2) A. S., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 175/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2011, č.j. 56 Co 97/2011-29, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

neustanovil jí zástupce a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalobkyně – nezastoupena advokátem – podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.

Podle § 241 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. musí být dovolatel, který je fyzickou osobou, v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo (v rozsahu oprávnění stanoveného notářským řádem) notářem, jímž musí být dovolání též sepsáno; to neplatí, má-li takový dovolatel právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].

Není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., postupuje soud obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř. (§ 241b odst. 2 o. s. ř.) a učiní vhodná opatření k odstranění nedostatku podmínky řízení. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Usnesením ze dne 13. 12. 2011, č.j. 29 C 175/2010-40 (doručeným dovolatelce dne 6. 2. 2012), soud prvního stupně dovolatelku, která nebyla zastoupena zákonem stanoveným způsobem, vyzval, aby si ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zvolila pro dovolací řízení advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání, a poučil ji, že jinak Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Dovolatelka reagovala podáním ze dne 9. 2. 2012 (doručeným soudu prvního stupně dne 15. 2. 2012), v němž navrhla zrušení tohoto usnesení.

Jelikož dovolatelka ve stanovené lhůtě, ani později, nedostatek podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení neodstranila, Nejvyšší soud řízení podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 větu první o. s. ř. a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2012

JUDr. Robert Waltr předseda senátu

Občanský soudní řád (vycházeje z uzavřeného výčtu opravných prostředků proti soudnímu rozhodnutí a obecné právní zásady „ne bis in idem“, tj. nelze dvakrát projednávat tutéž věc) nepřipouští opravný prostředek proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako vrcholného orgánu soustavy obecných soudů České republiky a neupravuje otázku, jak naložit s návrhem na zrušení rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně ve věci, v níž již Nejvyšší soud rozhodl o dovolání. Bylo-li by o dovolání rozhodnuto věcně (meritorně), bránila by novému rozhodnutí překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 a § 243c odst. 1 o. s. ř.). Jelikož však dovolací řízení bylo zastaveno pro nedostatek jeho podmínky povinného právního zastoupení dovolatelky (jež nadále navzdory poučení dovolatelky přetrvává, avšak vzhledem k § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. důvodem k zastavení dovolacího řízení protentokrát není), o překážku věci pravomocně rozhodnuté nejde. Avšak podmínkou věcného projednání dovolání je jeho podání v zákonné lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), která v dané věci zjevně uplynula dávno před podáním opětovného dovolání (rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno dovolatelce 5. 5. 2011). Nejvyšší soud proto dovolání jako opožděné odmítl (§ 218a a § 243c odst. 1 o. s. ř.).

Nejvyšší soud poznamenává, že úsilí dovolatelky o zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů s odůvodněním, že věc „nepatří do rozhodování“ těchto soudů a je projednávána u okresního soudu v Bratislavě, není racionální, když právě z důvodu nedostatku pravomoci českých soudů bylo těmito rozhodnutími řízení zastaveno.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelce právo.

Ustanovení občanského soudního řádu uvedená v odůvodnění tohoto usnesení jsou vzhledem k datu vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu citována a aplikována ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. října 2013

JUDr. Robert Waltr předseda senátu