25 Cdo 195/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3,
Orlická 4/2020, IČO: 411 97 518, proti žalované ČSOB Pojišťovně, a. s., člence
holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích - Zelené Předměstí, Masarykovo náměstí
1458, IČO: 455 34 306, o 3.793,00 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu
v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 C 162/2014, o dovolání žalované proti
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. října 2014, č. j. 8
Co 1770/2014-30, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. října 2014, č. j. 8
Co 1770/2014-30 se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích
ze dne 2. září 2014, č. j. 12 C 162/2014-21, se potvrzuje.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. září 2014, 12 C
162/2014-21, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci
usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Pardubicích jako soudu místně
příslušnému. Uvedl, že není na místě posuzovat místní příslušnost dle ust. § 87
písm. b) o. s. ř., neboť žalobou uplatněný nárok nemá povahu náhrady újmy,
nýbrž je nárokem na vyplacení pojistného plnění z pojistné události.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10.
října 2014, č. j. 8 Co 1770/2014-30, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil
tak, že se místní nepříslušnost Okresního soudu v Českých Budějovicích
nevyslovuje a věc se Okresnímu soudu v Pardubicích nepostupuje. S odkazem na
judikaturu dovolacího soudu uvedl, že nárok žalující zdravotní pojišťovny na
náhradu nákladů vynaložených na poskytnutou zdravotní péči jejího pojištěnce
dle ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má
charakter náhrady škody a je-li předmět sporu náhradou škody, není důvod
neaplikovat ust. § 87 písm. b) o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost
odůvodňuje tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky
procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od právní úpravy a
rozhodovací praxe. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, který
posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na náhradu škody, zatímco se
jedná o právo na vyplacení pojistného plnění proti pojistiteli osoby odpovědné
za škodu. Poukázal na rozhodnutí publikované pod číslem 81/2011 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, podle nějž k řízení o nároku poškozeného proti
pojistiteli na plnění podle § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, není vedle obecného soudu žalovaného příslušný také soud
na výběr daný podle § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání vyvracela důvody dovolání, poukazovala na to,
že k dopravní nehodě, z níž veškeré další nároky vznikly, došlo v obvodu
Okresního soudu v Českých Budějovicích. Navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1
o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné a je i
důvodné.
Podle ustanovení § 87 písm. b) o. s. ř. je vedle obecného soudu žalovaného,
popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, k řízení příslušný také soud, v jehož
obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.
Rozhodující pro závěr, zda žalobou je uplatněno právo na náhradu škody ve
smyslu ustanovení § 87 písm. b) o. s. ř., jsou žalobní tvrzení. Právo uplatněné
žalobou vyplývá ze skutečností tvrzených v žalobě, pokud vyjadřují hmotněprávní
předpoklady vzniku tohoto práva (vznik škody, protiprávní jednání, příčinnou
souvislost). Na uplatnění práva na náhradu škody (přestože by je tak žalobce v
žalobě označil) by nebylo možné usuzovat například tehdy, když by žalobní
tvrzení naplňovala hmotněprávní předpoklady jiného práva než práva na náhradu
škody (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2014, sp. zn.
32 Cdo 823/2014).
V daném případě byly okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti
odvolacím soudem posouzeny nesprávně. Odvolací soud nejenže přehlédl
publikovanou judikaturu (R 81/2011), jež dovodila, že na nárok poškozeného na
plnění proti pojistiteli osoby odpovědné za škodu způsobenou provozem
dopravního prostředku podle § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb. nelze aplikovat §
87 písm. b) o. s. ř., neboť odpovědnostní pojistitel škůdce neodpovídá za škodu
namísto škůdce, ale přehlédl i tu okolnost, že v daném případě jde sice o nárok
zdravotní pojišťovny vyplývající z § 55 zákona č. 48/1997 Sb., avšak nikoliv o
nárok na náhradu nákladů zdravotní péče proti odpovědnému subjektu, nýbrž o
nárok proti jeho pojistiteli na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za
škodu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. Již z toho je
zřejmé, že ve vztahu k žalované pojišťovně se o nárok na náhradu škody nejedná
a jednat nemůže a že judikatura zmiňovaná v napadeném usnesení se takového
nároku netýká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp.
zn. 25 Cdo 113/2006).
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu není z hlediska
uplatněného dovolacího důvodů správné. Vzhledem k ustanovení § 243d odst. 2 o.
s. ř. dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se rozhodnutí
soudu prvního stupně potvrzuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu