25 Cdo 1956/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce P. K. proti žalovanému označenému jako Česká republika (ministerstvo spravedlnosti), o 7.661,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 83/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2000 č.j. 22 Co 54/2000-13, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 11. 1. 2000 č.j. 7 Ro 724/99-7a žalobce vyzval, aby ve lhůtě 5 dnů doplnil své podání tak, že v souladu s § 79 odst. 1 o.s.ř. řádným způsobem označí žalovaného, tj. především uvedením jeho sídla, a dále aby ve smyslu § 79 odst. 2 o.s.ř. připojil listinné důkazy, jichž se dovolává. Současně bylo uvedeno, že nebude-li jeho podání v uvedené lhůtě doplněno a nelze-li pro tento nedostatek pokračovat v řízení, soud řízení podle § 43 odst. 2 o.s.ř. zastaví. Zároveň byl žalobce poučen o nepřípustnosti odvolání proti tomuto usnesení podle § 202 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.
Odvolání žalobce proti tomuto usnesení bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2000 č.j. 22 Co 54/2000-13 odmítnuto, neboť není podle ustanovení § 202 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. přípustné.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, ve kterém namítá, že jeho návrh na zahájení řízení má všechny náležitosti podle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o.s.ř., obsahuje také jména účastníků, když Českou republiku zastupuje Ministerstvo spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16. Listinné důkazy jsou pak obsaženy ve spise Okresního soudu v Karlových Varech č. 2 T 135/96. Navrhuje zrušení usnesení soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací / § 10 a o.s.ř./ po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle § 202 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž bylo vráceno podání k opravě.
Jak vyplývá z obsahu spisu, byl žalobce usnesením soudu prvního stupně vyzván, aby doplnil své podání - návrh na zahájení řízení. Jednalo se o výzvu soudu k doplnění či opravě podání ve smyslu ustanovení § 43 o.s.ř., která obsahovala i správné poučení o nepřípustnosti odvolání proti usnesením soudu prvního stupně. Žalobce se přesto proti tomuto usnesení odvolal. Protože odvolání proti takovému usnesení není podle § 202 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. přípustné, bylo odvolacím soudem zcela správně jako nepřípustné odmítnuto.
Vady řízení vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti /§ 242 odst. 3 o.s.ř./, nebyly dovolatelem tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 1 část věty před středníkem a odst. 5 o.s.ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. října 2000
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková